Immortelly/Osud

Immortelly Irma Geisslová
Letní nuda	Osud	Jeseň na jaře

Údaje o textu
Titulek:	Osud
Autor:	Irma Geisslová
Zdroj:	Nákladem knihkupectví dra. Grégra a Ferd. Dattla. Praha Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1879
Licence:	PD old 70

Proč stále slyšet mám jen nářky neplodné
a výkřik srdce rvoucí?
nač, duchu, vzpíráš se, vždyť dárcem všeho Bůh,
a Bůh je všemohoucí. - -

Proč, duše, zoufáš si, žes v mdloby porobě,
a těžko skvět se ctností?
vždyť věděl o tom Bůh, a určil, dopustil
to vše už od věčnosti - ! - -

Vzdor proti přírodě - jak babylonskou věž,
kdy pídimužík stéká,
a ona v právu je, svou mocí drtící
se svrhnout na člověka.

A vůle svobodná? oh, větším posměchem
se nelze rouhat lidem,
ji ruší náhoda, a moudrý tuší tak
už s resignace klidem.

Buď, Pane, vůle tvá, tak my se modlíme,
tak též se dělo posud,
mám-li být světicí, anebo lupičkou,
nuž budu, mám svůj osud. - -

Leč, přec se nepodám! spíš vzmachem zoufalým
se vznesu k smrti šeru,
a zda tak před věky už bylo určeno,
to lhostejno mi věru. -