Immortelly/Hrany

Immortelly Irma Geisslová
Noc	Hrany

Údaje o textu
Titulek:	Hrany
Autor:	Irma Geisslová
Zdroj:	Nákladem knihkupectví dra. Grégra a Ferd. Dattla. Praha Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1879
Licence:	PD old 70

Je soumrak kol, jen vítr kvílí křovím,
jen měsíc objevil se nad smrkovím,
a ticho, tmavo;
o - ! ve srdci mém divá bolest ryje,
a myšlení tvé vzpurné rouhání je,
má vzdorná hlavo!

V co věřit však, kdy slzí hořké zdroje
zem drsná, neklidná, zem bez pokoje
jen lačně vpíjí?
kdy staré výčitky a vzdechy marné
tou hrudí víří, v poušti suchoparné,
kde had se svíjí?

Kdy vroucí moje píseň ve mráz letí,
že doufání mně musí zevšedněti,
i naděje mé,
kdy duch se srdci, srdce duchu směje:
sny osud jako stéblo v příkop svěje!
v hrob dospějeme!

Kdy vzpomínkami v duši rozechvělé
jen suché věnce, kosti zpráchnivělé
a mrtvé stíny,
že prchá myšlénka dál polekaně,
jak v bouři z puklé skály prchá káně,
a z rozsedliny.

Už nemám nic, a nelze doufat ani - -
mých plesů chrám se boří v rozpadání,
v něm šero dusné - -
a věčná noc už nade mnou se kloní,
v niž žádný paprsk luna neuroní, -
v té hlava usne -