Hvězdářství (Světozor, XVII, č. 29)
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Hvězdářství |
| Autor: | Bedřich Katzer |
| Zdroj: | Světozor, ročník XVII., číslo 29. . S. 343–344. Dostupné online. |
| Vydáno: | V Praze, 13. července 1883 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Související: | Hvězdářství (Světozor, XVII, č. 1) |
* V 1. čísle l. r. »Světozora« podali jsme zprávu o topografických pozorováních, která na Jupiteru J. Kortazzi z nikolajevské hvězdárny provedl a ze kterých vyvodil jmenovitě, že veliká rudá skvrna na úplňku Jupiterově zřejmá sotva jest hmotou plynnou, nýbrž spíše pevnou. Od té doby podány byly na veřejnost výsledky pozorování jiných hvězdářů, z nichž některé krátce chceme shrnouti: Hough ve Chicagu delším pozorováním červené skvrny zmíněné ustanovil, že má zrychlený, zpáteční pohyb, pročež není možno, aby byla částí pevného jádra hvězdy, třebať podoba a rozměry její od tří let se nezměnily. Zajímavým předmětem zkoumání jsou bílé skvrny na Jupiteru se ukazující, které také mají vlastní pohyb nezávislý na rotaci oběžnice, jsouce zároveň proměnlivého tvaru, pročež nelze je pokládati za osvětlené vrcholy hor, jak se činívalo. Skvrnám těm věnoval pozor také Denning, jenž dodělal se i jiných významných příspěvků ku poznání fysického rázu Jupitera. Kolkolem hvězdy táhnou se jakési mlhavé pásy, z nichž nejnápadnějším té doby jest dvojitý pás jižně od rovníku se táhnoucí a červenou skvrnu z části objímající. Nad ním, na samém rovníku, vystupují občas četné nepravidelné, temné skvrny, které prokládají bez pořádku a souvislosti bílé body tam již se nacházející. Myslilo se, že ony jsou příčinou zatemňování bílých míst, jaké nezřídka se pozoruje. Avšak Denning počtem ukázal, že pohyb jejich jest právě takový jako jasných skvrn, které tedy nemohou nikdy pokrývati, protože jich nedostihují. Ku podivu jest, že rovníku bližší polovice řečeného rozeklaného pásu má totožný pohyb se všemi skvrnami těmi, kdežto druhá, jižnější jeho polovice má pohyb jiný, totožný s pomalejším pohybem červené skvrny. Severně od rovníku udály se na Jupiteru v poslední době veliké převraty. Temný pás tam se nalézající proražen byl jasnými skvrnami a naopak na světlejších polohách objevila se temná místa. V listopadu 1882 zjevila se veliká lesklá skvrna, která postupovala podél rovníku rychleji než červená skvrna, ale méně rychle než skvrny ostatní, a koncem roku již zase byla zmizela. Ze všech udání těch vysvítá, že pohyby jednotlivých zjevů na Jupiteru velice mezi sebou se různí a také od rotace hvězdy samé se liší a to způsobem nepravidelným a nevysvětlitelným. Jediný řád, jenž se v pohybech těch ukazuje, záleží v tom, že celkem poblíž rovníku pohyby jsou rychlejší než u točen, ač i z pravidla toho velmi mnoho jest výminek. Kterak všecky spletité úkazy ty srovnati a jak je objasniti? — Možno, že rozdílné rychlosti, nezávisíce zákonitě na vzdálenosti předmětů od rovníku, předce vázány jsou na jisté zony. Možno také, že celá oběžnice zaobalena jest vrstvami vzdušnými různé hutnosti jako slupkami, z nichž každá jiný má pohyb. Protrhne-li se jedna, prohlédá děrami druhá, třetí a t. d. Konečně možno též, že od jádra hvězdy vzhůru vládnou v atmosféře její ohromné rozdíly teplot, které mají veliký vliv na ráz pohybů. Anebo také dvě, nebo všecky možnosti ty se kombinují; zkrátka, k určitým soudům nejsme dosud oprávněni a tvář Jupitera dlouho ještě bude cvičištěm pro důmysl hvězdářů. Avšak s určitostí troufá si Denning tvrditi, že rozmanitost skvrn a pásů, trvalost neb pomíjejícnost, četnost neb řídkost, že vše to jsou jedině a výhradně zjevy v hustém ovzduší Jupitera, nikoli však stálé předměty na pevném povrchu jeho, k němuž pro husté dýmy, jež následkem rotace v pásy se roztahují, ani nejlepším dalekohledem proniknouti nemůžeme.
Podobně jako Jupiter vábil v posledních letech zvláštní pozornost hvězdářů k sobě Hladolet čili Saturnus. Oběžnice ta, jak známo, objata jest ve své ploše rovníkové prsteny, v nichž od delšího času pozorují se přetvary. Už r. 1851 byl O. Struve v Pulkově dokázal, že od časů Huygensových znamenité proměny v soustavě prstencové se udály, které však uspokojivě vysvětliti se dají rozšiřováním se prstenů směrem ku středu hvězdy při nezměněném průměru vnějšího obrysu. Loňského roku přišel Saturnus skoro do téže polohy k slunci a k zemi, v jaké byl r. 1851, čehož Struve použil k opětnému měření prstenů, které vyznamenává se tím, že vykonáno jest na téže hvězdárně, těmiže stroji a od téhož pozorovatele. I dospěl tentokrát k výsledku, že prsteny sice se rozšiřují, avšak ne jedině směrem k Hladoletu, nýbrž více na venek, a dále že v soustavě kruhů skutečně proměny se dějí. Neboť r. 1851 rozdělen byl pevný prsten ve dví, v loni byl všecek jednolitý; za to vnější jasný prsten asi v třetině šířky ukazoval někdy známky dělení, které však při jasných obrazích se ztrácely. Druhé toto pozorování již dlouho před tím učinili Kater a Encke a po nich s určitostí také Schiaparelli, kterýžto však v poslední době, jak Struveovi písemně oznámil, dělení toho s jistotou poznati nemohl. Proto soudí pulkovský hvězdář, že úkaz ten způsoben jest občasným vytvořením mračen, neb čímsi podobným.
Přechod Venuše před sluncem, jenž udál se dne 6. pros. m. r., druhý a poslední v našem a budoucím století, pochopitelně poutal k sobě zvláštní pozornost astronomů. Někteří podali již výsledky své na veřejnost, ze kterých zatím vytýkáme jen, že Langley, pak Ricco v Palermě a Tacchini v Římě zpozorovali, když Krasopaní asi z polovice do desky sluneční se byla vnořila, na vnějším obrysu jejím jasnou skvrnu, kterou dlužno pokládati za světelný úkaz v ovzduší hvězdy, jehož existence následkem toho stává se pravděpodobnějším.
Asteroidů, t. j. drobných oběžnic, jichžto pásmo mezi drahou Marsovou a Jupiterovou se rozkládá, oddělujíc t. zv. oběžnice vnitřní od vnějších, přibývá každým rokem. Koncem r. 1880 bylo jich známo 219, k nimž v květnu 1881 připojilo se číslo (220), kdežto loňského roku hlavně Palisa, pak Henry a de Ball odkryli 11 malých planet, jichž počet tudy dostoupil čísla (231). Zvláštními jmény je nazvati nyní už není v obyčeji; jednoduše označují se cifrou v závorce. B. Katzer.