Husí osada na Libuši

Údaje o textu
Titulek:	Ze zvláštností Prahy
Podtitulek:	Husí osada na Libuši
Autor:	Popelka Biliánová
Zdroj:	Národní listy roč. 71, č. 188. str. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	30. 09. 1931
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Libuš

Osada Libuš jest dvě hodiny cesty od Prahy, totiž od staré Prahy. Ale dnes jest čára potravní daně v samé Libuši, tedy dnes jest Libuš vlastně ve Velké Praze.

Libuš jest osadou naprosto výjimečnou — osadou husí. Prosím: celý, celičký milion hus se odtud vyveze za rok! Ale husy se zde nechovají od vylíhnutí, nýbrž dorostlé jsou sem sváženy ze všech končin vlasti naší, hlavně z krajů jižních Čech, z krajin zemědělsky chudších. A z Libuše opět jsou rozváženy, hlavně do Prahy a do lázeňských míst za hranice, především do Německa. Ale v Německu na naše husičky uvalili v poslední době tak veliké clo, že vývoz poklesl na polovinu. Německá vláda si tottiž myslí, že německé kuchyni není třeba českých husiček.

Život v husí osadě na Libuši jest jedinečně rázovitý. Už zdaleka slyšeti jest husí kejhání, hlučné ba někdy až ohlušující. Husy zde totiž chovány jsou v otevřených ohradách pod širým nebem jako salát nebo zelí.

„A neukradnou je takhle zloději z otevřených ohrad?“ tážeme se s údivem. „I kdepak — ty by zlodějům stály za to“, odpovídá starosta p. Vilinger se šibalským úsměvem. Husy jsou totiž náramně bdělé a spustí hned náramný křik při každé „cizí návštěvě“. A když se tak najednou rozkřičí těch 10—30 až i 50 tisíc husí a do toho štěkot psů, i nebožtíky by to probudilo. Husy v ohradách pod širým nebem spí tak i v zimě ve sněhu i za mrazů — pernaté jejich kožíšky dobře je ochrání před mrazem i lijavci.

A pozorovateli těchto tisíců hus se zdá skoro správným označení „hloupá husa“: nač tedy má husa křídla, když se dá vězniti v tyčkové ohrádce? Proč se nezvednou a neuletí — jako to dělávají husy na strništích? Proč? Proto, že je těžká, vykrmená ze šrotu a černé mouky. A která husička není ještě dost vykrmená, nu, tedy se jí přistřihnou letky a je to.

Pro ty tisíce a statisíce hus dovážených i odvážených na Libuš a z Libuše, pořízeno bylo hlavně nádraží v Krči; dnes však se husy rozvážejí v automobilech, jak velké dámy. A za stara pěkně bylo jim v houfech capati i kolik dní „na místo svého určení“. Inu — časy se mění. Kdyby tak vstaly starodávné pražské hospodyně, podivily by se jistě těmto „husím novotám“.

Kde bývaly husí ohrady v Praze?

Ale husí osady v Praze byly od nepametných dob — ovšem nikdy v takovýchto rozměrech. Nejstarší husí osada byla „na Kamplace“ — nynější to Kampě, kam byly přiváženy husičky jihočeské zas jako dámy, po lodích. Zde byly zrovna tak chovány v ohradách ve dvoře na sever pod mostem Karlovým. Později byly husí ohrady přeloženy z Kampy na Výtoň v Podskalí, kde husí ohrady umístěny byly za solnicí v pozadí domu „U pěti králů“, kde ve zmenšené míře potrvaly skorem až do konce minulého století, kdy část jich přeložena byla na Strnčířskou stráž pod vyšehradskou skalou (poblíž nynějšího tunelu), kde husičky byly umístěny v ohradách vedle podobných ohrad s hrnčeným (hliněným) nádobím, jako na Kampě. A když počato bylo se stavbou nynějšího nábřeží u tunelu, zmizely odtud i ohrady s hliněnmi hrnci, pekáči a podobně, i „vodní trh husí“ přímo s lodí kupovaných a ohrady odstěhovaly se až na Pankrác proti starému hostinci na Lišce, za chalupy do polí, a hliněné hrnce a pekáče nahrazeny jsou nádobím železným. Jenom dvakráte do roka rozloží se na Kampě trh hrnčířský — o sv. Janě a na podzim — jakožto chudičký pozůstatek slavných kdysi hrnčířských trhů na Kampě. A konečně i z Pankráce odstěhovaly se husičky až na Libuš. V Praze však přece zůstaly, neboť Praha se zatím rozrostla až sem, na starodávnou Libuš.