Hradecký rukopis/Bájka o lišce a o čbánu

Hradecký rukopis
Satyry	Bájka o lišce a o čbánu	O bohatci

Údaje o textu
Titulek:	O lišce a o čbánu.
Autor:	neznámý; upravil Adolf Patera
Zdroj:	PATERA, Adolf. Hradecký rukopis. Nákladem Matice české. Praha, 1881. S. 386–393 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	1881
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Hradecký rukopis

Liška jednú běhajíci,
jésti sobě hledajíci,
uběže do jedněch pústek,
ano v nich jediný chrústek.
[5]Vece: Pověz mi to, chrúste,
čie jsú toto chyše pusté?
On jej tako otpovědě,
řka: Jazť sám nevědě;
teprv sem jedno přišel sěm,
[10]nejmám niče činiti s tiem.
Liška poče sě točiti,
by mohla co uhoniti;
točivši sě sěmo i tam
i uběže k pustým kamnám;
[15]a když sě v niejstěji vtoči,
inhed v kamnách čbána zoči.
Vece: Dobrý večer, čbáne!
kak sě jmáš, mój milý pane?
Čbán lišce niče nevece;
[20]a ona vzemši jej na plece,
potěšči sě s ním ven z pústek.
Tu ji potka onen chrústek,
vece: Liška, co to neseš,
že nohami jedva pleteš?
[25]Ona vece: Nesu čbána,
mého milostného pána.
Zdáše sě jej nésti těžek,
vznesši jej na jeden břežek
i pusti jej dolóv opak,
[30]řkúc: Jazť tobě učini tak,
vece, pójdiž dolóv, čbáne;
těžeks mi nésti, mój pane!
Čbán sě dolóv s hory pokoti,
liška sě, po něm běžiec, upoti,
[35]vece: Čbáne, proč běžíš prudce?
přesadíš mi skoro srdce.
A když čbán na rovni bieše,
viec sě kotiti nemožieše.
Vece liška: Kde jdeš, čbáne,
[40]zda-lis ustal, milý pane?
Pak-li nechceš se mnú jíti,
jaz chci tobě učiniti,
že pójdeš se mnú bezděky,
kdež sě nevrátíš na věky.
[45]Přivázavši čbán k uocasu,
vece: Jaz tě tam donesu,
budeš úpiti na své hoře,
plavaje jako pros(tř)ed moře.
A když přiběže k studnici,
[50]běda lišce hubenici!
Mnieše oklamajíc čbána,
naliť sě oblúdi sama.
Vece: Čbáne, ké sě modlíš;
zléhos úmysle, že tiem dlíš.
[55]Ona, nic nepomeškavši,
čbán k ocasu přivázavši,
vzleze vzhóru na ohlubnici
i pusti čbána v studnici,
vece: Když sě nechceš modliti,
[60]jaz tě musím utopiti.
Čbán poče svrchu plavati,
poče liška naň volati,
řkúc: Čbáne, brzo viz o sobě;
jižt jest velmi zle o tobě.
[65]Razuť, pokoř mi sě jedinú
a otpustímť vši tvú vinu.
Čbán(u) lzě mluviti nebieše,
nebo z hlíny slepen bieše.
Tehdy sě liška rozhněvavši,
[70]čbána u vodu vrazivši,
vece: Jižť sem dosti hověla tobě,
cos uhonil, jměj to sobě!
čbán sě poče zalévati,
vody sě veň nalévati,
[75]lišky k sobě potáhati.
Liška sě poče ottáhati.
Vece liška: Ne tak, čbáne,
jazť spíleji, milý pane!
Tehdy čbán poče bobtati,
[80]vody sě veň nalévati,
hlúbe sě pohřižievati;
liška poče vždy volati,
řkúc: Běda, co mi sě chce státi!
vece, milý čbáne! otpusť mi to
[85]a jaz tobě slibuji to,
žeť nechci tobě škoditi,
rač mě nebožku živiti.
Ona toho řieci netaže,
až ji čbán k sobě přitaže;
[90]ona sě v studnici vrže,
inhed ji čbán na dno vtrže;
tu jej nedá viec vzniknúti,
musí bezděky utonúti.
Tak sě liška přemúdřila,
[95]svój život marně ztratila;
ot čbána z hlíny slepeného
zbyla liška života svého.