Hluchoněmý Josífek

Údaje o textu
Titulek:	Hluchoněmý Josífek
Podtitulek:	(Zločin podvodu před soudem čtyřčlenným.)
Autor:	Karel Ladislav Kukla (jako K—a)
Zdroj:	Národní politika, roč. 8, č. 197. s. 4 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	20. 07. 1890
Licence:	PD old 70

Josífek Mestků z Kytína je člověk nešťastný.

Narodil se jako mrzák, jemuž odepřela macešská příroda řeč i sluch — těch dvé nejdražších pokladů člověka.

V zapomenutém vesnickém zákoutí vyrostl i sestárl jako němá tvář, jako blbý blázen, z jehož vad si každý tropil jen surové žerty a úštěpky. Stal se proto plachým zuřivcem, zhrubl a zdivočil, ale ku podivu — i v tom spustlém tvoru přec neshasl rozum a svědomí, ty dary nebes, které z nás teprv činí tvory stvořené k obrazu božímu.

Letos prvního máje byl ve Mníšku trh, kam také zavítal chuďas Josífek a s prostotou malého děcka toulal se ubohý starý muž mezi krámky a boudami, tleskaje a směje se s plna hrdla pestrým cetkám kramářů a krkolomným produkcím paňáců a akrobatů komediantské družiny.

Při tom podle své nedůvěřivé povahy těkal stále kolem jiskrnýma očima, až náhle pronikavě vzkřiknuv, vrhnul se mezi hejno koz a krav, kde se obchodníci s dobytkem handrkovali, kupovali a plácali si do rukou s křikem: „Dej pámbu štěstí“ vytahujíce z kapes nabité tobolky.

Jednomu z „handlířů“, mladému Itzigu Gutmannovi, stala se při tom nehoda.

Měl totiž u svébo burnusu děravou kapsu, a když do ní vstrčil stržené peníze, vypadl mu sáček s devadesáti zlatými do bláta.

Nějaká ženská to spatřila i kmitnouc se kolem jako stín kolem Guttmanna shrábla sáček se země a zmizela rychle v proudících hustých zástupech.

Ale jeji nepoctivý čin měl svědka — hluchoněmého Josífka, který bez dechu ke Guttmannovi přiletěl a vyjeven a strašně rozechvěn upozornil ho významnými posuňky a jektavým pokřikem na ztrátu tobolky.

Guttmann zůstal, jako když hrom do něho udeří, ale veškeré omakávání kapes, nářek a lamento již byly nadarmo a nebýt ostrovtipu němého Josífka, nebyl by spatřil již do smrti ztracené bankovky.

Ten však uchvátil bědujícího Itziga za šosy a táhl ho neodolatelnou silou za sebou.

Běžel s nim úprkem z městečka, přes pole a lesní pěšinky až do blízké vsi Lhotky, kde rovnou zamířil k chalupě domkáře Obermajera.

Vraziv pak do síně, kde právě sedlákova žena Ludmila skládala prádlo do truhly, vrhl se k ní a za výhružného křiku počal jí hroziti pěstmi.

Guttmann z toho poznal, že mrzák jistě ví, že selka našla jeho peníze, i vyzval ji, aby mu je vrátila.

Když pak dostal od ní hrubé odbytí, odběhl k místnímu starostovi a vrátil se pak k Obermajerovům s radním Zuzkou a četnickým závodčím Burdou, kteří chtěli provésti domovní prohlídku.

A tu vskutku selka plna strachu a úzkosti skočila ke truhlici, z níž vytáhla za sto zlatých bankovek v šátku zavázaných, které jim vydala s výmluvou, že je stržila ráno v Mníšku za krávu.

Jelikož však bylo zjištěno, že jest její vytáčka lichou, byla Obermajerová včera pohnána před senát, jemuž předsedal rada z. s. p. Syřiště, obžalována ze zatajení nálezu peněz, jež se rovná zločinu podvodu.

Hlavním svědkem proti ní byl pouze hluchoněmý Josífek, který ovšem nemohl vypovídat jenom svým podivným skřekem a posuňky a proto byl jeho výslechu přítomen důstojný pán Karel Kmoch, ředitel pražského ústavu hluchoněmých, jemuž připadl obtížný úřad tlumočnika.

Avšak předvolání ubohého Josífka nemělo žádného výsledku.

Chudák byl již jednou vyslýchán na Zbraslavi a od té doby má strach, že bude sám zavřen a nebýti jeho stařičkého otce, byla by jej žádná moc světa nedostala k soudu do Prahy.

Jak vešel do soudní síně, začal se třásti jako list a když mu velebný pán gesty přikázal, aby mluvil pravdu, nebo že by ho stihl přísný trest, dal se do lítostného pláče, že nebyl k upokojení.

Stále jen vrtěl hlavou a dával na jevo, že nebude nic svědčit a zkrátka, že nechce s celou věcí míti ničeho.

A za minutu se tázal bolestnými tahy úst p. pátera Kmocha nejméně desetkrát, jestli ho tu páni nezavrou a může-li již zas jíti zpátky do milého domova k husám a prasátkům.

Následkem toho musil být celý proces odročen a jelikož vyšlo na jevo, že muž obviněné hleděl otce Mestkova podplatit, aby přiměl syna k příznivému svědectví, bude k závěrečnému líčeni předvoláno několik rolníků, kteří prý to výslovně potvrdí.

A pak se zas shledáme s ubohým Josífkem, který snad pak „poví“ ryzí pravdu, jestli do té doby strachy a bázní před arestem nezemře. K—a.