Historie o těžkých protivenstvích církve české/Předmluva českého impresora
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Předmluva českého impresora |
| Autor: | Jan Amos Komenský |
| Zdroj: | Citanka Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1922 |
| Licence: |  PD old 70 |
I já něco k vám, krajané milí, promluviti musím, pro pilnější o této knížce zprávu. Jmenovitě že, jakž v latinském jazyku na světlo byla v Hollandu (léta 1648.) vyšla, hned ji do svých jazyků sobě přeložili a tisknouti dali Francouzové a Angličané. Jako i K. Adam. Hartman (jeden byv z těch, kteříž to vše původně shledávali a shledaných věcí hodnověrné přípisy i vydávané patenty za sebou měli) do češtiny ji uvésti neopominul, ale k druku za svého živobytí nepodal, buď pro nedostatek nákladu aneb že se vzteklosti pyšně a zlostně ještě panujících nepřátel báti bylo. Nyní pak, když i pýše babylonské rohy již svázati dá všemohoucí Pán i prostředků něco k obmyšlení potřebného nákladečku poskytla dobrota jeho, vidělo se rozsvíceného tohoto světla déleji pod kbelcem nenechávati, abychom nebyli za nedbalé, vždycky jen za jinými beroucí Čechy jmíni, zvláště tuto. Nebo mají-liť jiní národové o nás a milých mučedlnících našich něco věděti a v svých knihách dočísti se moci, proč ne my také? nýbrž proč ne raději my, jichž se dotýče? a to hned bez odkladu, aby když Bůh evanjelium svému bránu otevře (a aj, blíží se ten, kterýž rozrážeti strojí závory), pomoc tato pohotově byla k otvírání očí i svůdcům a trapičům lidským, i svedeným a oklamaným, i stálým a v pokušení vytrvalým, pro snadnější spatření a poznání oněmno, jak daremnou práci s svědomím lidským ne hlomozíce, vedli; oněm, jak nechvalitebně učinili, že prub Božích nevystáli: těmto pak pro hojnější potěšení, že trpělivostí a nadějí svou Boha poctivše, od něho že vítězstvím nad šelmou (jakž Písmo mluví, Zjev. 15, 2.) poctěni jsou; všickni pak zespolka, aby pomoc měli té přesvaté pravdy náboženství (kteréž svatí předkové krví svou spečetiti se neliknovali, jiní pak skrze oheň i vodu hnáni jsouce, předce stálostí svou potomkům ji dochovati se snažili) jako nejstaršího v světě klénotu sobě vážiti, z dochování jí sobě plésati a Boha chváliti, i Božské jeho velebnosti o té přesvaté pravdě tím vroucněji sloužiti. Což Pán Bůh všechněm nám dej, abychom, po tomto takovém hrozném přetříbení, přečištění a přebílení, jichž všickni Čechové jednosvorně, vroucně, činně, v evanjelium svatém, jakožto v jediné starožitné katolické, všeobecné, samospasitedlné víře a náboženství trvali, jedenkaždý až do smrti své, všichni pak spolu s potomky svými až do příští Pána našeho Ježíše Krista k soudu živých i mrtvých. Amen.
Psáno v Lešně léta 1655. a přehlédnuto v Amsterdámě 1663. od K. J. A. K.