Historie o těžkých protivenstvích církve české/Bratří k společnému rozmlouvání povoláni

Historie o těžkých protivenstvích církve české Jan Amos Komenský
Bratří z Moravy do Moldavy vypovědíni	Bratří k společnému rozmlouvání povoláni	Mučedlníci Borští.

Údaje o textu
Titulek:	KAPITOLA XXIII. - Bratří k společnému rozmlouvání povoláni
Autor:	Jan Amos Komenský
Zdroj:	Citanka Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

1. Léta 1503. dobrý ten král Vladislav zase proti Bratřím popuditi se dal a je vrchnostem vyháněti a jímati, i jakž by se jim líbilo, s nimi zacházeti dopustil. Příčinou toho byli nejen zjevní nepřátelé, podlé obyčeje svého maličkému stádci škodní, než i někteří falešní Bratří. Nebo byla otázka mezi Bratřími o moci světské vznikla, zdali by člověk křesťan s dobrým svědomím vrchností býti, meče užívati, přísahu činiti neb ji od jiných vyhledávati mohl? Odpírali tomu někteří, jako i za našich časů Novokřtěnci; ale větší částka stavu vrchnosti zastávala. I vzrostla ta mezi nimi roztržka tak, až ta menší strana od druhých odstoupili a obzvláštní shromáždění v Praze učinivše, na druhé, že již meče užívati a zevnitřní moci se zastávati chtějí, sčítali. Ta útržka s radostí přijímaná i k uším královským donešená spůsobila to, že král řekl: „Nu, již tedy žižkovati chtějí? Najdeme my cestu k skrocení té jejich hrdosti.“ Protož Bratří novou apologii k králi psali, z své víry počet činili a ta rouhání Pikhartům přičítaná i jiné nové nářky od sebe odvedli. Což při králi tak mnoho spravilo, že svou výpověď jinou výpovědí změkčil, a aby profesoři akademie i konsistoriáni k přátelskému rozmlouvání Pikhartů povolali a přednějších mezi nimi důvody z Písem sv. od bludů odvolati ohledali poručil.
2. Poručeno tedy, aby Bratrští páni ke dni nového léta (1504.) postavili přednější své učitele k tomu s akademiky a konsistoriány rozmlouvání. O tom ani se neporadivše, ačkoli že tu nějaké zálohy se strojí, obávati se bylo, však že ani krále rozhněvati ani dobré pře opouštěti nenáleželo, usoudili, aby se takové postavení stalo. Posláni jsou tedy, ale jako ovce k zabití, bratr Lukáš Pražský a bratr Vavřinec Krasonický, přední správcové bratrští, s některými jinými, modlitbám všechněch sborů poručeni byvše.
   Jest před rukama list p. Bohuše Kostky z Postupic a na Litomyšli, kterýž psal bratru Vavřincovi Krasonickému, již od sebe propuštěnému, z kteréhož některé věci hodno jest tuto položiti:

   „Přirozené jest (psal pán), milovati život. Ale ty, bratře milý, jinak osvícen jsa, pamatuj, že život tvůj s Kristem pohřben jest v Bohu, jehož požívání abys došel, umříti musíš s Kristem. Víš, komus uvěřil, a kterak on mocen jest dochovati tobě to, cožs jemu svěřil, až k onomu dni. Posilň se tedy v Pánu a v moci síly jeho, abys dobrý boj bojoval a vzal korunu života. Toho boje spůsob jaký by byl, poučovati tebe netřeba, připomenouti snad bez užitku by nebylo. Ale abych tě nezdržoval, stůj v Pánu, milý bratře, a t. d. My sice co se lidskou opatrností učiniti mohlo, učinili jsme a vám bezpečnost opatřili aniž napotom na to pozoru míti přestaneme; jestliže by však vzteklost nepřátel uhamovati se nedala a Bohu by se líbilo, smrtí vaší oslaviti jmeno Syna svého, vy hotovi budte s Jobem říci: Pán život tento dal, Pán nechť jej také odejme, jak se Pánu líbilo, tak se stalo. Mějž se dobře, můj bratře. Dátum v Litomyšli, dne svátého Štěpána, prvního mučedlníka, 1503.“

3. Ale Bůh, kterýž ty lidi k další službě církve zachovati chtěl, divně je z úst lva vytrhl; nebo ráno téhož dne, když se v konsistoři postaviti měli, ne poslední pravdy Boží nepřítel, M. Martin z Počátek náhlou smrtí umřel. Kterýmž příkladem jiní byvše zastrašeni, když všecko téměř město se sběhlo chtíc, aby to rozmlouvání ne tajně ale zjevně přede všemi držáno bylo, tedy oni, nevím, jakými zaneprázdněními se vymlouvajíce, na jiný čas toho odložili a Bratří laskavě propustili.