Hádanky (Světozor)/7

Tato stránka potřebuje rozšířit.

Můžete Wikizdrojům pomoci tím, že ji vhodně rozšíříte.

Hádanky (Světozor)
6. ročník	7	8. ročník

Údaje o textu
Titulek:	Hádanky
Autor:	různí
Zdroj:	Světozor, ročník VII. Ústav pro českou literaturu AV ČR
Licence:	PD old 140

14. Koníček s logogryfem

(J. Boubela)

	čí	ní	ní	jimž	bě	ve	ře	rá
há	s čá	ří	pra	dne	prv	ží	hu	ří	o
tvo	cov	zna	ky	touž	i	ve	pa	prv	za
stí	dru	la	jmé	je	lam	bez	ta	ky	ho
tě	no	ce	člo	sla	ho	vůd	je	né	ní
ku	dru	čes	vo	lek	tvor	ve	bez	táž	hlás
je	ku	vě	ží	ké	ce	hlás	ní	ší	ho
hé	zad	lou	z prv	z ná	ži	se	be	po	prv
část	ní	mí	né	vá	ky	sled	ní	ta	bliž
	ma	ní	dvě	ra	sled	vo	nej	ze

příloha č. 8, s. 95

První bez poslední hlásky
oře ve běhu zaráží;
touž bez první, s části druhé
míra života se váží;
zadní s první, dvě s následné
malou částku těla tvoří;
druhá značí pracovníky,
jimž i ve dne lampa hoří;
tatáž beze první hlásky
nejbližší je tvor člověku;
celek jméno je českého
vojevůdce slavného.

(Pr — rok — oko — kop — op — Prokop).

15. Logogryf

S d mne rolník nerad vidí,
s l po mně lovec všude slídí,
s b ve výši své sídlo mám,
s s předmětem jsem báchorkám.

příloha č. 8, s. 95

Daň — laň — báň — saň.

16. Rébus

příloha č. 9, s. 107

17. Koníček s hádankou

(Jos. Eug. Slavík)

Do jistého kláštera byla neznámá ženština přijata mezi nábožné sestry; než v krátkém čase spozorovaly družky její, že co den v nejzazší části klášterní zahrady s mladým mužem se scházívá. Představená kláštera, byvši o tom zpravena, povolala žalovanou k sobě a otázala se ji, kdo by onen mladík byl? I odpověděla následovně:

t	t	m	r	l	m
a	a	a	a	d	e
k	a	i	é	o	y
n	t	j	b	c	e
k	a	y	á	m	h
k	k	é	e	j	d

příloha č. 10, s. 119

„Jeho matka byla také mé matky jedinká dcera.“ — Onen mladík byl tedy její syn.

18. Šaráda

(K. Wippler)

Zbraň jsem, jež zvlášť v bojích starověku
mnohých ukrátila život reků.
Převráceno vlož do středu mého
slůvko, jímž zveš nepřítomného —
rostlina to nitra zvlášť pevného,
jížto mocná lodníkova paže
povětrné k stěžní plachty váže.

příloha č. 10, s. 119

Kopí — on — no — konopí.

19. Koníček se šarádou

(J. Chocholouš)

		tal	dí	se	čtvr	ma	čtve	hle	v ko
		la	ho	jme	ro	ští	ťát	ce	bik
svět	ské	lo	i	tá	ko	nu	lé	tí	dě	léb	sla
mis	bě	je	le	v	peč	mo	tí	je	ve	le	tu
ka	ží	tra	li	lu	před	jed	a	vtě	sko	ce	tře
v hud	vá	mat	cho	ří	pís	dech	v	lek	je	ka	ku
vě	je	se	mi	vá	nom	lid	lu	hé	ko	tí	ti
skrý	vše	li	tvá	ré	má	vé	plo	tí	ce	v dru	níč
bed	stře	je	nad	v mrt	skou	spě	ký	rtech	dy	zří	drav
chu	bi	zmí	ží	ní	tmu	na	tma	ti	dlí	se	du
		ďát	ka	rát	ho	jež	vá	jenž	cha
		sla	jí	ko	prv	ve	svě	vém	vle

příloha č. 11, s. 131

Slabik čtvero v jednom spětí
v koníčka tu skoku letí.

V kolébce malé, hle, děťátko leží,
choré je, chuďátko, těžký má dech,
pečlivá matka je bedlivě střeží,
slabika první jí zmírá na rtech.

V druhé a ve třetí dravce ti zříti,
v lese jenž ve tmavém dlívá,
tmu nad vše miluje, světla se štítí,
před lidskou tváří se skrývá.

Mistra v hudbě italského
čtvrtá dílo jmenuje;
celek plody ducha svého
v mrtvé písmo vtěluje.

(Spi — sova — Tell — spisovatel).

20. Koníček se šarádou

(Prokopína Kovářová)

				mnoh	před
				vu	si
		ješ	dy	svou	mou	sta	tě
		ští	vých	o	la	čásť	zná
				tlou	dvou
				z pr	krou
		ko	dá	zu	la	ba	hé
		je	tě	hlou	dě	tle	ce
když	lem	ma	sva	ú	lé	dru	že	tí	hoš
rá	lek	se	je	stvo	sta	jest	je	je	ní
		da	zna	jenž	ní	de	pi
		ce	ře	hu	čí	dvě	a
				prv	ní
				du	my
		je	ní	ňu	ctí	ho	lu
		je	vše	ně	je	když	a
				jenž	zbož
				nad	pl

příloha č. 12, s. 143

Čásť si těla z prvých dvou,
známou mnohdy tlouští svou,
představuješ okrouhlou.

Kolem těla druhé dvě
dáma ráda svazuje,
když se útle stahuje

Celek značí stvoření,
jehož celé blažení
pití jest a jedení,

jenž dvě první miluje
ned vše ctí a zbožňuje,
jen když plně hoduje.

(Břicho — pásek — břichopásek).

21. Rébus

příloha č. 12, s. 143

A ta pražská (praská) Bětulinka nade všecky laskavá.

22. Rébus

příloha č. 13, s. 155

23. Homonym

(Ž. Vrba)

Jsem malé ceny, jsem-li čistý,
mnou příroda své děti obléká,
jsem hovor přátelů dvou z daleka
a čítají mne mezi komponisty.

příloha č. 13, s. 155

list

24. Koníček

(A. J. Kalandra)

vi	od	ší	jak	čka	slu	cho	do
skok	se	díš	kat	ru	li	ne	ší
jdeš	u	kuds	ní	kej	ša	bře	vé
vy	tvůj	ská	že	své	po	na	ať
ký	při	se	ská	ko	ko	ho	ří
ni	šel	o	ky	vkrá	ho	tak	li
stro	ča	se	rá	ník	ská	díš	své
za	kdy	by	tkém	sko	zu	jsi	kej

příloha č. 13, s. 155