Goetheho vybrané básně/Zpěv Mahometův

Goetheho vybrané básně Johann Wolfgang von Goethe
Paria	Zpěv Mahometův	Zpěv duchův nad vodami

Údaje o textu
Titulek:	Zpěv Mahometův
Autor:	Johann Wolfgang von Goethe
Zdroj:	[1], [2] a [3]
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jan Evangelista Nečas
Licence překlad:	PD old 70

Hle, jak běží
skalní pramen svěží,
jasný jako hvězdy hled;
nad oblaky
živili jej v mládí,
skalní duchové
v úskalí, v houští.

S oblak se spouští
jinošsky jarý
na horský hřbet
a zase zpět
k nebi se vznáší.

Na povrchu za pestrými
oblázky se honí,
pak se vypnuv po vůdcovsku
strhl zdroje spříbuzněné
svojím směrem.
Na údolí u stop jeho
rodí se kvítí;
jeho dechem
žije louka.

Nezdrží ho stinné loubí
ani květy,
jež mu boky objímají,
sladce po něm pokukují;
on se žene na rovinu
hadovitě.

Potůčky se
pojí k němu. A již vchází
na rovinu stříbrostkvělý,
rovina pak jím se stkvěje,
reky, jež se plání vlekou,
potoky, jež od bor tekou,
vítají ho slovem bratře.
Bratře, vezmi bratry s sebou
ku starému otci svému,
ku věčnému oceánu,
jehož náruč otevřená
čeká na nás,
náruč, která neobejme
nikdy všech, již po něm touží;
zlhcujeť nás v pusté poušti
lačný písek, slunce ssaje
z naší krve; pahorek nás
staví v rybník! Nuže bratře,
vezmi bratry od roviny,
vezmi bratry od hor skalních
s sebou k otci!

Pojďte všichni! —
Teď si stoupá
vznešeněji; neboť nese
pána celé pokolení!
A svou hlučnou veleslávou
zemi dává jména; města
povstávají při něm.
Bez ustání v před se valí
od věží, jež žhavě planou,
od paláců postavených
za vděk jeho plné síle.

Domy z cedru nese Atlas
na ramenou obrovských,
šustem, šumem nad ním věje
tisíc vlajek na povětří,
svědkův jeho vznešenosti.

A tak nese rozhučelý
svoje bratry, svoje stkvosty,
svoje děti toužícímu
zploditeli do náručí.