Goetheho vybrané básně/Kouzelníkův učeň

Goetheho vybrané básně Johann Wolfgang von Goethe
Tanec mrtvých	Kouzelníkův učeň	Paria se modlí

Údaje o textu
Titulek:	Kouzelníkův učeň
Autor:	Johann Wolfgang von Goethe
Zdroj:	[1], [2], [3] a [4]
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jan Evangelista Nečas
Licence překlad:	PD old 70

Že přec jednou proti zvyku,
mistr mimo dům se shání!
Duchům jeho podle cviku
dám teď já své přikázání.
Jeho slova, znaky,
zvyk a způsob znám,
kouzelníkem taky
dovedu býť sám.

    Skokem, skokem
    běhej k vodě,
    s vodou chodě
    neměj stání,
    ať se hojným, plným tokem
    lije voda na koupání.

A teď pojď, ty koště černé,
oblekni se v hadry svoje!
Umíš konať služby věrné,
vykonej teď slova moje!
Už dvě nohy měj,
hlavu a plece,
běž a utíkej
pro vodu k řece.

    Skokem, skokem
    běhej k vodě,
    s vodou chodě
    neměj stání,
    ať se hojným, plným tokem
    lije voda na koupání.

Hleďte, jak se žene k břehu;
ten se hodí do svých prací,
hle již v bleskurychlém běhu
s plnou nádobou se vrací.
Již je zase tady.
Vody dosť; již dme se,
plno je jí všady,
on zas novou nese.

    Dosti, dosti,
    tvého daru
    k mému zmaru,
    přes moc, brachu.
    Běda slov k té případnosti
    zapomínám v samém strachu.

Ach, těch slov, jež okamžité
dovedla by nové změny.
Zase běží a jak hbité!
Pometlo, stůj podle stěny!
Nedbá na únavu
svou a na můj vztek.
Běda, na mou hlavu
padne tisíc řek!

    Děsno je mně
    v moci jeho;
    chopím se ho.
    Zkusí taky!
    Úzkosť rozmáhá se ve mně!
    Tahle tvářnosť, tyhle zraky!

Ó ty vyvrheli pekla!
Tak ty plníš moji snahu?
Voda v šíř se rozetekla,
rozprouděna padá s prahu.
Koště zlořečené!
Nedbá na můj hlas,
úprkem se žene.
Stůj, buď holí zas!

    Nepřestanou
    moje muka!
    Tu má ruka,
    ta té zmusí!
    Stůj, sic budeš jednou ranou
    rozťat na dva kusy.

Zase novou vodu vleče!
Však teď pěsť má si ho zkrotí.
Tentokrát mi neuteče,
ostří na něm zarachotí.
Tak to patří tobě!
V půlích padá ďas!
a teď mohu sobě
oddychnouti zas!

    Běda, běda!
    Každá půle
    ze své vůle
    v ochotnosti
    jako nový muž se zvedá.
    Pomoz, pane na výsosti!

Oba běží! Síň a schody
pro sám proud již chůzi brání;
tolik vody, tolik vody!
Pane mistře, slyš mé lkání! —
Ach, pan mistr již je tady!
Svolať duchy znám,
teď si s nimi nevím rady,
pomoz, pane sám.

    „Stranou nyní
    chvostě, chvostě,
    kalé koště.
    Buď jím znova;
    ducha sobě z tebe činí
    mistr jen a jeho slova.“