Goetheho vybrané básně/Hrad na hoře

Goetheho vybrané básně Johann Wolfgang von Goethe
Touha	Hrad na hoře	Duchův pozdrav

Údaje o textu
Titulek:	Hrad na hoře
Autor:	Johann Wolfgang von Goethe
Zdroj:	[1], [2] a [3]
Licence:	PD old 70
Překlad:	Jan Evangelista Nečas
Licence překlad:	PD old 70

Skupena stojí nahoře
hromada hradních zdí,
o jejich dávných rytířích
povídá, kdo co ví.

Shořely brány, veřeje,
v tichu tam roste mech;
prolézti mohu každý kout
ve starých, spadlých zdech.

Bývalo v sklepě vína dosť,
vzácného velice,
se džbány teď tam nechodí
veselá sklepnice.

Nestaví kolem na stoly
poháry v lesklý řad,
do láhví víno nelije
pro popy na obřad.

Na chodbě hochu-panoši
zavdati nedává,
za zběžný dar svůj zběžný dík
od něho nebrává.

Stromy a všechno trámoví
pohltil ohně šum,
schodiště, chodba, kaplička
sesypaly se v rum.

Když však jsem viděl s citerou
s láhvicí milou jít
za krásného dne jasného
na horský onen štít,

hned svět mi zdál se veselým,
jak by se měnil čas,
pustina tichá slavnostně
přitvářela se zas.

Jakoby hosté vcházeli
do širých, dlouhých kob,
jakoby ženich s nevěstou
přibyli z dávných dob;

jakoby v kapli vážný pop
k sezdání již se zvěd,
a ptal se: „Chcete svoji býť?“
a my, že „ano“ hned.

Plynula píseň do srdce
v hlubinách zrozená,
svědecký úřad při svatbě
konala ozvěna.

A když pak sobě k večeru
pokoje každý přál,
v zářícím slunci srázný vrch
báječným svitem plál.

Sklepnice v paní zjasněla,
z panoše pán se stal;
trvalo to, než nalila,
a než on děkoval.