Falešné váhy

Údaje o textu
Titulek:	Falešné váhy
Autor:	Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj:	Národní listy, roč. 27, č. 95. s. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	06. 04. 1887
Licence:	PD old 70

Příručí c. k. cejchovního úřadu Fr. Vlček vyslán byl v říjnu 1886 na venek, aby přehlížel váhy obchodníků a kramářů, jsou-li řádně cejchovány a správny. Dne 18. října zavítal do Polehrad u Kostelce a zašed ke starostovi vydal se s ním na obchůzku obci ku prohlídce váh a závaží. Komise tato vešla také do místností kramáře Jana Vodičky, jehož obchod obstarávala žena jeho, 25letá Anna Vodičková. V tomto krámku nalezl Fr. Vlček na pultě váhu, tak zvanou „balancírku“,a na jejíž jedné misce leželo závaží dvoukilové. Fr. Vlček sňal závaží, aby se přesvědčil, táhne li váha dobře. Netáhla. Druhá miska, určená pro zboží, klesla mnohem níže a úřadník cejchovního úřadu přesvědčil se brzy, proč klesá. Bylyť pod miskou mezi jazýčkem váhy a křížem pro misku zaklínovány 2 kousky železa a přimáznuty jakousi hnědou hmotou, aby přítěž nebyla tak snadno pozorována. Později se objevilo, že hmota ta podobá se cikorii. I prohlásila komise váhu za zabavenu, ale neodňala ji kramářce ihned, nýbrž nařídila, aby váha byla zaslána ke starostovi. Potom šla komise prohlížet dále. Vodičková poslala později váhu ke starostovi — rozumí se, že závadné dva kousky železa už byly odstraněny.

Když komise váhu v krámě zkoušela, ukázalo se, že oněmi dvěma kousky železa připraven jest každý, komu na váze té zboží se váží, o celých pět dekagramů. Železo bylo tak pevně zaklínováno, že cejchovnímu úřadníku nepodařilo se nožem je vyloupnouti. Vodičková přiznala se — na věc upozorněna — že tam kousek železa dala, ale ne prý proto, aby odběratele své zkracovala. Chtěla prý jen ošiditi jistou selku, která jí prodávala maso — a pak prý na milé železo zapomněla. Ostatně prý vah těch neužívala. Tomuto tvrzeni nedáno víry, neboť byla váha zaprášena moukou a pozorovalo se, že na ní stále se váží. Proč by ostatně váha ta byla stála na pultě, kdyby se ji bylo neužívalo.

Když byla později váha odvedena starostovi bez želízek, popírala Vodičková, že by byla kousky odstranila, nemohla však vysvětlit, kam se poděly. Nejspíše prý je ztratila cestou služka, která váhu odnášela.

Pro toto porušení váhy, které stalo se patrně úmyslně a ke zkracování odběratelů, vznesena na Vodičkovou žaloba pro zločin podvodu dle § 197., 199. c) a včera pohnána před čtyřčlenný soud, jemuž předsedal rada z. s. p. Mach. Obžalovaná zapírala, že měla v úmyslu poškozovati kupce a tvrdila, že „ve svém hloupém rozumu“ na to ani nepřišla a také prý v její „hloupém rozumu“ jí nenapadlo, aby odstranila železo, jímž váha byla zfalšována. Během líčení však jevilo se, že Vodičková není tak hloupá, jak se prohlašuje. Soud přes její zapírání nabyl přesvědčení, že jednala nesprávně, uznal ji vinnou přestupkem podvodu a odsoudil na 14 dní do vězení. Odsouzená trest nepřijala a prohlásila, „proti tomu že musí lekurírovat.“ No, lekurírovat může každý, kdo váhy porušuje. Jen pomůže-li to také.