Exekuce s překážkami

Údaje o textu
Titulek:	Exekuce s překážkami
Podtitulek:	(Zločin veřejného násilí.)
Autor:	Ignát Herrmann (jako —on)
Zdroj:	Národní listy, roč. 27, č. 115. s. 3 Národní knihovna České republiky
Vydáno:	27. 04. 1887
Licence:	PD old 70

Dvacetičtyřletý zlatník František H. na Vinohradech, kterýž před nedávnem se oženil, dluhoval krejčímu Janu Kadlci ještě ze svobodných let asi 70 zlatých za šaty. Neodváděl nejspíše správně splátky, byl krejčím žalován a konečně vymohl proti němu věřitel exekuční odhad, zájem a zamčení svrchků a za výkon exekuce této požádán byl okresní soud vinohradský.

Dne 6. prosince vyslán byl soudem tímto c. k. soudní sluha Filip Syllaba, aby odhad a zájem vykonal. Doprovázeli ho soudní znalci Václav Horák a Frant. Hovorka a zástupce exekventa Václ. Urbánek.

O exekuci samé vypravuje pak žaloba státního zastupitelstva asi následovně. Filip Syllaba vešel do bytu zlatníkova a hotovil se k vykonání zájmu. Na prádelníku ležely dvoje zlaté hodinky, ženské a mužské, a když po nich exekutor sahal, prohlásila paní H., 24letá manželka zlatníkova, malé hodinky že jsou její, zlatník sám pak obořil so na soudního sluhu: „Vy moulo, vy nemáte žádné právo moje věci zabavovat.“

Sluha Syllaba chopil se přece velkých hodinek, jež prohlásil H. za svůj majetek, zapsal je a poněvadž jimi byla pohledávka Kadlcova asi tak kryta, chtěl je odnésti a u soudu deponovati. Avšak tu přistoupili manželé H. k němu, každý z jedné strany, uchopili ho za ruce a chtěli mu hodinky odejmouti. V tahanici tak vzniklé přetržen byl řetízek hodinkový a jedna polovička upadla na zem. H. tahal prý sluhu za kabát tak, až mu pod pažím praskl, paní H. pak prý udeřila sluhu dvakráte do zad. Soudní sluha Filip Syllaba pobízel jednoho ze znalců, aby zavolal stráž na pomoc, ale dvéře bytu byly uzavřeny a soudní znalec nemohl ven. Také Filip Syllaba nalezl dveře zamčené, když chtěl sám pro policistu doběhnouti. Kdo je zavřel, nevypátralo se. Syllaba podržel hodinky a teprv když panička viděla, že by je exekutor opravdu odnesl, vydala ze skříně 70 zlatých, doručila je sluhovi soudnímu, kterýž pak hodinky vydal. Věřitel byl tedy upokojen, avšak manželé Syllabovi^{[red 1]} octli se včera před čtyřčlenným soudem, sestávajícím z předsedy p. rady Svobody a z votantů pp. radů Macha, Bartla a adjunkta dra. Müldnera. Oba byli žalováni pro zločin veřejného násilí dle §. 81., jehož se dopustili násilným vztažením ruky na osobu úřadní, jmenovanou v §. 68., František H. krom toho žalován pro přestupek dle §. 312, jetož dopustil se tím, že soudního sluhu Filipa Syllabu nazval moulou. Žalobu zastupoval subt. st. z. p. Paukner, obviněné mladé manžele hájil dr. Julius Nejedlý.

Zlatník Fr. H. doznává jen, že užil nadávky „moulo“, jinak prý proti sluhovi soudnímu nepoužil násilí. Syllaba prý vešel do bytu jeho a aniž by byl ihned předložil soudní výměr, šel dílnou do pokoje, tam prý teprv řekl zlatníkovi na jeho otázku, co žádá: Však vy víte, co tu chci. Načež teprv podával výměr.

Paní H. doznává, že nechtěla dopustit, aby sluha odnesl zlaté mužovy hodinky, kteréž prý dala manželi svatebním darem. Jinak prý neučinila vykonavateli nic. Naopak, on prý ji strčil tak, že odletěla kus do dílny, padla a omdlela, tak že ji musili dělníci H.—ovy omývati. (Podotknouti sluší, že obžalovaná jest a byla v požehnaném stavu.)

Svědek c. k. soudní sluha Syllaba vypravuje věc tak, jak byla uvedena v žalobě. Když chtěl nábytek sepisovat, prohlásil prý H., že mu nic nepatři a pí. H. prohlašovala vše za svůj majetek. Líčí, jak se manželé H. opřeli a jak na něm byl roztržen kabát. Měl prý strach a chtěl zavolat stráž, ale nemohl ven, jelikož bylo zavřeno.

Obžalovaný H. popírá, že by byl roztrhl Syllabovi kabát. Nedotkl prý se ho tak, aby mu jej byl mohl roztrhnouti.

Obhájce (k obžalovanému.) Povězte nám, je-li pravda, že paní H. padla a omdlela?

Svědek Syllaba (který byl zatím usedl, povstává a přistupuje ke předu): To je drzá lež!

Obhájce: Prosím, slavný soude, aby toto vyjádření svědkovo dáno bylo do protokolu.

Předseda: Prosím, to je moje věc. Pane svědku, vy tu nesmíte nikoho urážet.

Svědek Václav Horák, 67letý přísežný odhadce seznává pod přísahou, že viděl, kterak paní H. padla a omdlela. Totéž seznávají pod přísahou dva jiní svědci, dělníci zlatníka H., z nichž jeden sám pí. H. omýval.

Svědek Horák seznává dále, že pí. H., kteráž byla rozčilena, „bucla“ soudního sluhu dvakráte do zad a pak prý řekla: Bodejť, abych takového starého, plesnivého dědka nemohla bouchnout!

Po skončeném průvodním řízení ujímá se slova veřejný žalobník, uváděje, že nemůže potlačiti trapný dojem, jakým naň líčení případu působilo. Oba obvinění, lidé na první pohled slušní, chovali se velmi neslušně k úřadní osobě, která vyžaduje úcty. Žádá, aby žalovaní byli uznáni vinnými zločinem dle § 81., manžel H. krom toho přestupkem § 312.

Potom ujímá se obhájce velmi vřele obviněných a praví: Také já se přiznávám, že líčení toto působí na mne trapně. Mám za to, že soudní vykonavatel pan Syllaba nejednal zcela patřičně ve svém úřadě. On přišel a netázal se po majiteli bytu, aby mu především a nejprve dodal soudní výměr, nýbrž šel přímo dílnou do pokoje a…

Předseda: Prosím, pane doktore, ne tak ostrou kritiku soudního vykonávání! My tu nejsme jeho disciplinární vrchnost, abychom to rozsuzovali; on má svého představeného, tam ta věc náleží.

Obhájce: Prosím, právem a povinností mého úřadu jest, abych poukázal ke všem okolnostem a vysvětlil, čím klienti moji byli popuzeni a svedeni k neprozřetelnosti. Máme před sebou dva mladé manžele. Manželka obžalovaného nevěděla o jeho dluhu u krejčího a jest pochopitelné, že on se před ní styděl. Nevěděla, co to znamená, když přišli čtyi lidé vykonati exekuci, oč se jedná. Mám za to, že tu nemůže býti řeči o zločinu, nýbrž nanejvýš o přestupku. Svědectví Syllabovo nesmí se tak bráti. On tu pronesl s takovým důrazem, že „to je drzá lež“, že paní H. padla a omdlela a hned po tomto výroku seznali tři svědci pod přísahou, že padla a omdlela skutečně. Nechtěla dopustit, aby byly odneseny hodinky manželovy, svatební to dar, a teprve když seznala, že není pomoci, sebrala oněch sedmdesát zlatých, snad poslední své peníze ze svého věna, a zaplatila je obětovala se tedy za muže. Byla rozčilena, což bylo v jejím stavu pochopitelné. Pan žalobce uvádí, že projevili k soudnímu vykonavateli nesmírnou neúctu. Kdo na úctu reflektuje, musí si ji uměti zjednat. Že by konečně jednání obviněného H. bylo ve svědkovi Syllabovi vzbudilo takový strach, jest pravdě nepodobné, musím poukázati, že tam byly čtyry osoby proti těhotné ženě a jejímu manželi.“

Obhájce končil žádostí, aby klienti jeho byli uznáni vinnými nejvýše přestupkem § 312.

Po delší poradě vynesen rozsudek, jímž manželé H. uznáni vinnými, že chtěli zmařiti exekuci násilným vztažením ruky na soudního vykonavtele, čímž dopustili se zločinu dle § 81., zlatník H. krom toho vinen přestupkem § 312., že nazval Filipa Syllabu moulou. Františku H. vyměřen trest těžkého žaláře na čas čtyř neděl se čtyřmi posty, jeho manželce žalář čtrnáctidenní s jedním postem.

Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

1. Jedná se o zjevnou chybu v původním textu; správně má samozřejmě být „manželé H.“