Encyklopedie Britannica 1911/Edgren-Leffler, Anne

Údaje o textu
Titulek: Edgren-Leffler, Anne
Autor: neuveden
Zdroj: Encyklopedie Britannica 1911
Licence: PD origin
Licence překlad: CC BY-SA 3.0
Související na Wikidatech: Anne Charlotte Leffler

Edgren-Leffler, Anne, vévodkyně z Cajanella (1849-1892), švédská autorka, dcera matematika prof. C. O. Lefflera, se narodila 1. října 1849. Její první kniha příběhů se objevila v roce 1869, ale první dílo se kterým spojila své jméno bylo Ur Lifvet („Ze života“, 1882), série realistických náčrtků z horních kruhů švédské společnosti, následovaná třemi dalšími sbírkami se stejným názvem. Její nejstarší hry, Skådespelerskan („Herečka“, 1873), a její nástupci, byly vydány anonymně ve Stockholmu, ale v roce 1883 její uznání jako autorky vzniklo úspěchem Sanna Kvinnor („Opravdové ženy“), a En Räddande engel („Anděl posvěcení“). Sanna Kvinnor je zaměřena proti falešné ženskosti a byla dobře přijata v Německu i ve Švédsku. Anne Leffler se provdala v roce 1872 za G. Edgrena, ale kolem roku 1884 byla oddělena od svého manžela, který nesdílel její pokročilé názory. Nějaký čas strávila v Anglii a v roce 1885 napsala svého Hur man gör godt („Jak muži činí dobro“), následováno v roce 1888 Kampen för lyckan („Boj za štěstí“), se kterým jí pomáhala Sophie Kovalevsky. Další díl série Ur Lifvet se objevil v 1889; a Familjelycka („Domácí štěstí“, 1891) bylo vydáno v roce po její druhé svatbě, s italským matematikem, Pasqualem del Pezzo, vévodou z Cajanella. Zemřela v Neapoli 21. října 1892. Její dramatická metoda je spojovacím článkem mezi Ibsenem a Strindbergem a její mužská přímost, oproštění od předsudků a upřímnost přinesla její práci vysoké ocenění ve Švédsku. Její poslední kniha byla životopis (1892) její přítelkyně Sophie (Sonye) Kovalevsky, jako úvod k autobiografii Sonyy. Anglický překlad (1895) od A. de Furnhjelma a A. M. Clive Bayleyho obsahuje životopisnou poznámku o Fru Edgren-Leffler od Lily Wolffsohnové, založený na soukromých zdrojích.

Viz také Ellen Key, Anne Charlotte Leffler (Stockholm, 1893).