Elektřina, vládkyně světa/Princip dynamický
| Elektřina, vládkyně světa | ||
| Generátory elektráren | Princip dynamický | Generátory na proud střídavý |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Princip dynamický |
| Autor: | Josef Žuvníček |
| Zdroj: | Elektřina, vládkyně světa, str. 7-8 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1928 |
| Licence: |  PD old 70 |
Bylo to v roce 1866, kdy prohlásil německý inženýr a učenec Werner Siemens svůj nový objev o elektromagnetech, přesněji: kterak elektromagnetů pro elektrické generátory využíti. Povězme si to přirovnáním. Vylejte vodu ze sklenice. I po vylití veškeré vody zůstane sklenice mokrá. Tento zbytek vody ve sklenici nějakou dobu potrvá, než se vypaří. Již před Siemensem bylo známo, že železné jádro elektromagnetu podržuje si něco málo magnetičnosti i potom, když vinutím jeho cívky proud více neprobíhá. Tohoto nepatrného magnetického zbytku čili magnetického residia Wener Siemens prakticky velmi důmyslně využil.
Magnetický zbytek v jádře elektromagnetu dává přece jen magnetické pole, třeba slabé. Proto vodič — kotva s navinutou cívkou, která v tom poli se otáčí a magnetické jeho silokřivky seče, protíná, vyrábí slabý elektrický proud t. j. proud nepatrného napětí, které vedle intensity je druhou důležitou vlastností elektrického proudu. Siemens tento slabý proud, práce neschopný, zavedl do vinutí cívek elektromagnetu, v jehož magnetickém poli se kotva pohybovala, a tím jeho magnetičnost znamenitě zesílil. Proto při dalším otáčení kotvy v zesíleném magnetickém poli vzrostlo také napětí indukčního proudu. A vzrůstalo stále, ne ovšem do nekonečna. Malý magnet unese málo, velký více. Chceme tím říci, že určitě veliké jádro železné je schopno vyvinouti jen určité množství magnetičnosti. A je proto přirozeno, že malé železné jádro je tou magnetičnosti dříve nasyceno než velké ; a že je proto nemožné další zesilování, když toho nasycení bylo již dosaženo.
A teprve tento proud, který produkuje kotva rotací v nasyceném magnetickém poli, Werner Siemens vysílal do elektrické sítě, aby ho bylo prakticky využito.
V hudbě a zpěvu známa jsou v notových osnovách znaménka podoby protáhlých ostrých úhlů <, která znamenají, že síly zvuku má přibývati, že síla zvuku roste. Říkáme těm znaménkům zesilovací či dynamická. Myšlenka Siemensova, kterou se magnetický zbytek v elektromagnetech zesiluje na mocné magnetické pole, je podobně principem zesilovacím, principem dynamickým.
Aby zesilování elektromagnetů až do nasycení bylo možné, musí jeho vinutím probíhati stejnosměrný proud. A tak bylo nutno vyřešiti ještě jeden úkol, než bylo možno vypraviti elektrické generátory do praktického života, úkol, kterak střídavý proud, jaký dává na př. magnetický induktor, upraviti na proud stejnosměrný; čili — jak se říká: střídavý proud usměrniti. Střídavý proud nemagnetisuje, protože co jedna půlka vlny zmagnetuje, druhá přemagnetováním opačných pólů zničí.