Elektřina, vládkyně světa/Magnetický induktor
| Elektřina, vládkyně světa | ||
| Faradeyova indukce | Magnetický induktor | Generátory elektráren |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Magnetický induktor |
| Autor: | Josef Žuvníček |
| Zdroj: | Elektřina, vládkyně světa, str. 5-6 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 1928 |
| Licence: |  PD old 70 |
.jpg)
patří dnes k výbavě snad každé telefonické stanice. Chtějíce někoho k telefonu přivolati, otočíme nejprve několikráte klikou tohoto induktoru. Vyslaným proudem rozezvučí se zvonek. Ale magnetický induktor je stejně důležitou součástkou výbušných motorů jako zapalovač výbušné směsi v pracovním válci motoru.
Jeho podstatou je Faradeyova věta o indukci. K vytvoření magnetického pole má 3, 4 i více ocelových magnetů podkovovitých (obr. 4.) M, jichž severní póly jsou obráceny na jednu a jižní na druhou stranu tohoto soumagnetí. V náčrtu jsou v induktoru zakresleny dvě osy. Na dolejší osu o1 upevněn je „uzavřený vodič“ — cívka bohatě vinutá. Vinutí provedeno je měděným, poměrně tenkým isolovaným drátem na kostře z měkkého železa této podoby: S. Měkké železo magnetické křivky, jak víme, soustřeďuje. Vinutí cívky vyplňuje postranní zářezy železné kostry, která je na osu o1 nasazena a s ní může se volně otáčeti.
Všimněme si, že jeden konec vinutí cívky upevněn je přímo na osu (v náčrtu je to konec pravý), kdežto druhý konec vinutí je přišroubován k nástavci N, který je do osy isolovaně zapuštěn.
Železné kostře s vinutím na volné ose se říká kotva, induktor, také rotor, který se v magnetickém poli soumagnetí M může otáčeti. Pravý konec osy o1 tohoto rotoru je doplněn ozubeným kolečkem.
Druhá osa o nese vpravo druhé ozubené kolečko (v náčrtu je proříznuto) větší, s násobkem počtu zubů malého kolečka. Zuby mosazných koleček do sebe zabírají. Soukolí má za účel znásobiti otočky kotvy, otáčíme-li klikou, kterou je doplněna osa o. Je-li na př. počet zubů soukolí 12 a 60, kotva otáčí se pětkráte tak rychle jako osa o a větší ozubené kolečko. Tohoto rychlejšího otáčení je třeba, aby proudová indukce, proudové nárazy rychleji za sebou sledovaly.
Protože otočky kotvy probíhají jednou kolem severního pólu S, po druhé na to kolem jižního pólu J, což se ustavičně opakuje, vyrábí magnetický induktor proud střídavý.
Elektrického proudu může býti málo nebo mnoho, mluvíme proto o množství čili intensitě elektrického proudu; měří se na ampéry. Intensita magnetického induktoru je tím menší, čím tenším drátem vinuta je cívka. Zato jsou to proudy poměrně vysokého napětí, které dostatečně jiskří, je-li ve výbušném motoru, v pracovním válci jeho drátek vedení úmyslně kratičkou mezerou přerušen. Jiskra, kterou v těch místech elektřina mezeru přeskakuje, stačí, aby výbušná směs ve válci se zapálila.
Uvažme, kolik aut, motocyklů a létadel vybaveno je benzinovými motory, a oceníme potom, jak důležitou úlohu hraje zde magnetický induktor.