Edvard Jelínek

Údaje o textu
Titulek:	Edvard Jelínek
Autor:	František Vladimír Vykoukal (jako F. V. V.)
Zdroj:	Světozor, roč. 25, č. 22. s. 262–264
Licence:	PD old 70
Související:	Autor:Edvard Jelínek
Související články ve Wikipedii: Edvard Jelínek
page=1 Edvard Jelínek, spisovatel

Edvard Jelínek.

V úvodní stati svých Slovanských návštěv vypravuje E. Jelínek zajímavou episodku z podání rodinného. Jeho děd, mistr počestného řemesla řeznického v Litomyšli, jal se bádati v dějinách svého rodiště a výsledky tohoto svého úsilí vydal jakožto třísvazkový dějepis města Litomyšle. Cenná práce jeho a studium, které ji provázelo, upoutalo pozornost samého Frant. Palackého, který potom mistra Jelínka v jeho rodišti navštívil a též některých zpráv jeho užil. Návštěva ta hluboce utkvěla v paměti celé rodiny litomyšlského historika samouka, jehož vnukům uváděn Palacký na mysl i paměť jako ideál velikého Čecha a neobyčejného člověka.

Zmiňuji se o té episodce jen proto, aby laskavý čtenář poznal, v jakém asi ovzduší a v jakých tradicích byl Edvard Jelínek vychováván. Símě vlasteneckého povědomí, záhy zaseté do vnímavé mysli jeho, zajisté záhy vypučelo ve svěží strom touhy a úsilí prospěti ze všech sil svému národu, přičiniti se o jeho vývoj a zmohutnění. K tomu cíli hodlal Jelínek dospěti cestou, kterou se v prvních desetiletích našeho věku brali slavní slovanomilové naši, Kollár, Šafařík, Čelakovský, Palacký a j. Postřehlť záhy, že u nás, ač se rádi chlubíme svou láskou ke všemu Slovanstvu, značně ochladl žár, kterým pláli ke kmenovým pobratimům naši otcové, a že i tam, kde láska ke Slovanstvu theoreticky se vyznává, utkvívá nicméně stále jen na planém, bezvýznamném řečňování bez jádra a beze skutků. Neušlo mu také, že příčinou toho jest ne tak nedostatek dobré vůle, nýbrž spíše nedostatek znalosti jiných větví slovanských.

Hodlaje tedy působiti k tomu, aby se Čechové sblížili s ostatními Slovany a stará idea slovanská aby u nás zazářila novým leskem, jal se pečovati především o to, abychom se navzájem náležitě poznali. Kde není znalosti, není úcty, není lásky, a všecky akademické řeči o sblížení a snad i o společné práci zůstávají jen prázdným, lichým zvukem bez ohlasu, bez výsledku.

Hesla vzájemného sebepoznání uchopil se Jelínek se zápalem a nadšením, které jej vůbec charakterisuje, ale zároveň zcela prakticky. Osvojil si především náležitou znalost slovanských jazykův a potom jal se studovati dějiny slovanské a vše, co s nimi souvisí. Takto vyzbrojen vydal se na cesty, aby očitě poznal ty, k nimž nesly se jeho sympatie, aby pronikl jejich život a společenské poměry, aby se seznámil s jejich názory a smýšlením, zpytoval jejich ráz, aby seznal jejich potřeby a tužby, ocenil jejich přednosti a uvědomil si též jejich nedostatky, aby uvážil, co je s jinými sbližuje neb od nich oddaluje. Rok za rokem nastupoval Jelínek svou pouť, a tak poznal z autopsie Polsko, Rusko, Lužici, navštívil Slovince, Chorvaty, Srby i Bulhary a neváhal seznámiti se i s životem slovanských kolonií v Paříži a jinde v cizině. Nejčastěji ovšem obracely se jeho kroky k hostinným prahům polským, za kterými Jelínek tak říkaje zdomácněl; učinilť si životním úkolem utužiti co nejvíce svazky, které víží náš duševní život k tomuto bratrskému kmeni, nám tak blízkému svými osudy a dějinami.

Výsledky těchto studií, zkušeností a styků, které si Jelínek ve světě slovanském získal s mnohými osobnostmi vynikajícími, nejlépe nám ukazují jeho práce literární. Jsou různého směru, ale všechny mají společný úkol: seznámiti čtenářstvo se světem slovanským. K tomuto cíli směřuje spisovatel v úvahách a zprávách, které celým svým obsahem sem se hlásí, ale nezapomíná toho cíle ani tam, kde kreslí v poutavém rámci dějovém půvabné obrázky povídkové. A právě v tomto oboru vytvořil Jelínek řadu prací zcela samostatných a původních, které z něho učinily v našem písemnictvu zjev naprosto svérázný, literární typ, který se nevytvořil dle nijakého vzoru, ale jehož silná individualita zjednala mu již i následovníky. Z jeho črt dýše tolik opravdové poesie, tolik vroucího citu a nelíčeného obdivu pro kraj a lid, s kterým čtenáře seznamuje, že čtoucí bezděky podléhá kouzlu nadšených jeho slov a následuje spisovatele v upřímné lásce k líčeným předmětům. Citová stránka vystupuje u Jelínka vůbec v popředí, ale neupadá nikde v sentimentálnosť nebo v titěrnou změkčilosť.

K tomuto druhu Jelínkových prací čítáme Črty kozácké (roku 1885), Črty litevské (r. 1886) a Ukrajinské dumy (r. 1888), kteréž vesměs vzbudily tím živější pozornosť a způsobily dojem tím hlubší, čím mohutněji byl dojat spisovatel samým dějištěm těchto svých kreseb. Dále řadí se sem Črty Varšavské (1890), Jasem i stínem, slovanské črty z různých stran (r. 1891), pak Slovanské návštěvy, paměti a vzpomínky (1889), Polské paní a dívky, nezabudky z knih, cest a ze života (1884), Dámy starších salonů polských (1888), a Slovanské črty ze života společenského, literárního i uměleckého (r. 1889). Poslední čtyři knihy, jak již nápisy jejich ukazují, mají více ráz úvahový a vzpomínkový. Vytčené sbírky těšily se i za hranicemi ohlasu tak zvučnému, že bylo z nich hojně překládáno do polštiny, chorvátštiny, ruštiny, slovenštiny (skoro veškery jeho črty) a frančiny. K výčtu českých prací autorových patří také veselohra Korouhevník (1890), učebné vydání Fredrovy veselohry Pan Geldhab a posléze čtvrté vydání Špachtovy polské mluvnice (r. 1882), ku kteréž přidal novou polskou čítanku se slovníčkem. Vedle toho jest značná řada jeho prací, povídek, úvah kulturně historických, literárních a společenských roztroušena po všech našich předních časopisech, a také naši čtenářové maji mnohé z nich v dobré paměti. Uvádíme zvláště dvě rozměrnější skladby belletristické: román mladé dívky Motýlek z Norské pohádky, uveřejněný ve Světozoru r. 1889, a novellistické kapitoly Pro společnosť, jež vycházejí právě v Lumíru. — Četné jeho feuilletony, uveřejněné v našich politických časopisech, máji ráz veskrze slovanský. Ze samostatnějších cyklů připomínáme Obrázky z Polska (Národní listy 1880), Slovanské rozhledy (Hlas Národa), Slavische Briefe (Politik) a j.

Ale i kdyby nebylo všech prací tuto jmenovaných, Jelínkovo jméno přece zůstalo by čestně zapsáno v našich dějinách literárních. Založilť Jelínek roku 1882 Slovanský sborník statí z oboru národopisu, kulturní historie a dějin literárního i společenského života, kterýž redigoval až do jeho zániku r. 1887. Výborně řízený měsíčník tento shromáždil úsilím redaktorovým řadu nejlepších pracovníků téměř ze všech větví slovanských, a byl obratným a hbitým zpravodajem o všech významných zjevech ze slovanského světa. Těše se zasloužené přízni v povolaných kruzích i za hranicemi, nedošel bohužel u nás namnoze takého rozšíření, které by mu bylo zabezpečilo další trvání.

Při publicistické činnosti Jelínkově jest třeba zmíniti se také o jeho brošuře Pro shodu česko-polskou, několik úvah věcných i historických (r. 1887). Jelínek vystupuje zde velmi rozhodně a důrazně, aby pomohl ukliditi potržky a nedorozumění, která se tehdy zvláště ve veřejném tisku počala jeviti, a aby obhájil nezkalenou pravdu. Jak se u něho pojí věcná znalost v této příčině se správným pochopením všech okolností, viděti lze odtud, právě jako z nejnovější úvahy jeho o otázce polskoruské v letošním Czasu.

Ale Jelínek pracuje, a to velmi horlivě, také v literaturách jiných. Krakovská akademie věd vydala r. 1879, 1884 a 1885 v ročnících svých jeho Bibliografii českopolskou, ve které spisovatel podává úplný přehled všeho, co bylo u nás o Polsku napsáno a co z polštiny přeloženo. Stejnou práci jeho o všech větvích jihoslovanských vydalo r. 1884 Učené družstvo srbské v Bělehradě ve svém Glasniku, a obšírnou bibliografii jeho, tykající se Ruska, přijala carská veřejná bibliotéka v Petrohradě. Celá řada zvláště polských listů čítá Jelínka ke svým horlivým dopisovatelům a spolupracovníkům. Jelínek tímto způsobem plní druhou čásť svého programu ve sblížení a vzájemném poznání se zejména Čechů s Poláky, podávaje objektivní zprávy o tom, co se u nás děje zvláště v literatuře, v umění a vůbec v životě veřejném.

Důležitosť takovéto činnosti referentské vysvitne každému, kdo si vzpomene, jak překroucené, ba lživé zprávy bývají o nás v cizině šířeny, a jak bývá umlčováno vše, čím se můžeme před jinými národy pochlubiti. Z mnohých příkladů, které bychom mohli uvésti na doklad též praktické důležitosti této věci, uvádíme jen, že polské listy byly z prvních, které již loni přinesly obsažné zprávy o přípravách k naší jubilejní výstavě, pro kterouž, mimochodem řečeno, Jelínek i jinak pracuje co nejvydatněji. Z časopisů, které přinesly dlouhou řadu dopisů (Listy z Čech) a rozprav, úvah a studií Jelínkových, jmenovány buďtež: Przegląd Polski (Krakov), Kłosy, Przegląd Tygodn^[1] (Varšava), Tygodnik illustrovaný (tamtéž), Wisła (tamtéž), Bluszcz (tamtéž), Ruch literární (Lvov), Czas (Krakov), Kurjer Warszawski, Dziennik Poznański, Kraj (Petrohrad), Isskustvo (tamtéž), Slavjanskij mir (Petrohrad), Srbska Zora (Bělehrad), Revue universelle internationale (Paříž) a j.

Od nového roku uveřejňuje v orgánu polského klubu v krakovském Czasu cyklus feuilletonů pod titulem Listy o towarzystwie czeskiem. Feuilletony tyto jsou psány tónem důvěrných listů „od přítele Čecha“ a jsou označeny △. Že jsou z pera Jelínkova, netěžko ovšem poznati. Obsahují rozhled po veškerém životě českém jak společenském, tak literárním, uměleckém i politickém. Jest to, tuším, poprvé, co o společnosti české a životě jejím národním bylo psáno za hranicemi Čech tak soustavně. Že pak Listy tyto, proniknuté ryzým duchem i patriotismem českým, došly uveřejnění právě v krakovském Czasu, má důležitost nemalou a svědčí nejlépe o důvěře, jaké se Jelínek v Polsce těší.

Neúnavná činnost Jelínkova došla uznání jak u nás, tak zvláště za hranicemi. Když roku 1881 zesnul ve Zvěřínku u Krakova básník Bol. Jablonský, Svatobor vznesl na Jelínka čestný úkol, aby převezl tělesné zůstatky básníkovy do vlasti, což za tehdejších okolností nebyla úloha snadná. Jelínek postaral se o to, aby vypsání památného posledního návratu Bol. Jablonského i potomstvu bylo zachováno, vydav o tom téhož roku zajímavou Upomínku. Mimo vlast vyznamenán byl náš spisovatel členstvím několika družstev a ústavů literárních a vědeckých; zejména jest čestným členem Literární a historické společnosti polské v Paříži, dopisujícím členem instituce Museo Copernicano v Římě, řádným členem společnosti Mickiewiczovy ve Lvově, čestným členem Ogniska Polského v Praze a j.

Jelínek jest povahy ryzé, přístupné, sympatické a nade vše skromné. Jeho ochota a obětavá účinlivosť zejména ve věcech literárních jest obecně známa, sebezapíravá horlivost, s jakou se propůjčuje slovanským hostům, kdykoliv zavítají do Prahy, nemá u nás sobě rovné.

Ze životopisných dat nemáme mnoho o Jelínkovi pověděti. Narodil se v Praze 6. června r 1855, vzdělával se vesměs na školách zdejších a jest toho času adjunktem při statistické komisi král. hlav. města Prahy. F. V. V.

---

1. V literárním dodatku toho listu uveřejnil zejména také řadu článkův o úpadku a znovuzrozeni českého národa.