Duch Německa/Vzpomínka
| Duch Německa Josef Müller | ||
| Při smrti bratrově | Vzpomínka | Pamatuj, duše |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Vzpomínka |
| Autor: | Dr. Josef Müller |
| Zdroj: | Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 110-111. Dostupné online. |
| Vydáno: | 1917 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Dostál-Lutinov |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Opět zářilo's mi vidmo zašlých dnů,
když jsem ondy spatřil místa mladých snů!
Čtyřicet let tomu: v lůně dědiny
s panem instruktorem luzné prázdniny.
Tam, kde kdysi hošík skákal, pěl a hrál,
bouřemi osmahlý muž teď v dumách stál.
Křížovou pak cestou stoupal ku kříži —
mněl, že na svůj život zpátky pohlíží.
Je to jiného cos nežli Golgota,
čtyřicet těch roků mého života?
Pochopi tu byli, pravdy protivník,
nescházel ni zrádce, stříbra milovník.
Mám i Petra sketu, jenž se zaříká:
„Věřte, lidé, neznám toho hříšníka!“
A tak vyplnil se brzo osud můj:
„Svůdce jest on, svůdce, tož jej ukřižuj!“
Náboženství naše, co máš útěchy!
Byť byls stíhán nejvíc, utlum povzdechy.
Netrpíš, co Syn ten, jehož Otec slal,
aby pluhem kříže pouště rozoral.
Naučení hořké, ale hluboké:
Bolesti jsou brány k slávě vysoké.
To, co rydlem ducha v srdce doby své
píšem, bude zářit s báně nebeské.
To, co nyní s pláčem sejem v tvrdou zem,
v době žní kdys požnem s plesným jásotem…
Proto s veselostí od kříže jdu v dol,
Naděj prozařuje odříkání bol.
