Duch Německa/Dante
| Duch Německa Emanuel Geibel | ||
| Chvalozpěv | Dante | Kristus |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dante |
| Autor: | Emanuel Geibel |
| Zdroj: | Duch Německa: výbor z německé poesie. Překlad Karel Dostál-Lutinov. V Praze: Tiskem a nákladem Českoslovanské akc. tiskárny, 1917. 145 s. Světové obzory; č. 5-9. S. 125. Dostupné online. |
| Vydáno: | 1917 |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Karel Dostál-Lutinov |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Ulicemi Veronskými, v cizinu jsa vyhnán bědnou,
sám šel básník z Florencie, sám šel velký Dante
jednou.
A tu zaslechnul, jak dívka, vidouc jej, an mimo
kráčí.
takto tiše povídala po boku své sestře mladší:
„Vidíš, to jest onen Dante, který v peklo stoupil
dolů.
všimni si, jak jeho čelo tíží chmura hněvu, bolu!
Neboť v onom městě útrap. tam prý takých věcí
zkusil,
že mu tento pohled hrůzný navždy každý úsměv
zhnusil.“
Ale Dante zaslechnuv to, stanul, mlčení své zrušil:
„By kdo smáti odučil se, nač by v pekel brány
bušil?
Všechny strasti, jež jsem vypěl, vše ty muky,
hrůzy, rány
zkusil jsem již na tom světě, zkusil mezi Flo-
renťany.“
