Drobné povídky dějepisné/Giotto, otec italského malířství

Údaje o textu
Titulek: Giotto, otec italského malířství
Autor: Josef Flekáček
Zdroj: FLEKÁČEK, Josef. Drobné povídky dějepisné. Praha: Alojs Hynek, 1890. s. 37–39.
Národní knihovna České republiky
Licence: PD old 70
Související články ve Wikipedii:
Giotto di Bondone

Když v Čechách panoval Přemysl Otakar II., narodil se v Italii ve vesnici Vespignano (Vespiňáno) chudému rolníkovi Giottovi synáček. Starý Giotto byl chudý chalupník a ledva že se uživil s četnou rodinou z malého pozemku svého. Sotva že mu chlapeček povyrostl, dal jej do služby za ovčáka k bohatému sedlákovi, a hoch pásával ovce.

Mladý Giotto rád kreslil. Maje před sebou pořáde své stádo, maloval nejednou na plochý kámen z dlouhé chvíle ovci, a pak nechal kámen ležeti neb jej pohodil.

Jedenkráte kráčel po louce, kde Giotto ovce pásl, florentinský malíř Jan Cimabue, tehdy již muž bez mála padesátiletý.

Bylť podnikl z města vycházku na venkov, aby se zotavil. Giotto právě kreslil na kamennou desku ovci a to tak dovedně a jemně, že se Cimabue velmi podivil. Zastavil se u chlapce a počkal, až byl Giotto s kresbou hotov.

„Kdo tě učil kresliti?“ tázal se pak chlapce.

„Mne?“ odvětil hošík s podivením. „Nikdo! pasu ovce od maličkosti a maluji si sám z dlouhé chvíle.“

„A co dělá tvůj otec? Kde bydlí?“

„Tatínek je chudý chalupník a zůstává zde ve vesnici.“

„Tak mne k němu doveď.“

Giotto pohlížel zvědavě a nedůvěřivě na cizince a kráčel s ním k domovu. Tam pravil malíř starému Giottovi, aby mu chlapce svěřil do Florencie, že ho bude vyučovati malířství.

Starý vrtěl sice nad tím hlavou, nebyl věděl dosud o schopnostech chlapcových, ale přisvědčil milerád, mysle si: „Snad z něho přece bude něco jiného než pasák.“

Brzy předčil učeň svého mistra. Cimabue dovedl probuditi veliké nadání chlapcovo, jenž brzy vynikl vysoko nade všecky současné malíře. Giottovy malby až dosud právem velice se obdivují; nejvíce jest jich v Římě a ve Florencii.

Zásluhy Giottovy o malířství v Italii jsou tak veliké, že jest ode dávna zván otcem malířství italského. Bylť i zároveň slavným sochařem a stavitelem. Zemřel r. 1336. zanechav veliké množství prací a nadaných žáků, z nichž ovsem nikdo výše jeho nedosáhl.