Drobné povídky dějepisné/Bedřich Veliký po bitvě u Kolína a Kunnersdorfu

Drobné povídky dějepisné Josef Flekáček
Římští gladiátoři	Bedřich Veliký po bitvě u Kolína a Kunnersdorfu	Daun u Hochkirchu

Údaje o textu
Titulek:	Bedřich Veliký po bitvě u Kolína a Kunnersdorfu
Autor:	Josef Flekáček
Zdroj:	FLEKÁČEK, Josef. Drobné povídky dějepisné. Praha: Alojs Hynek, 1890. s. 32–35. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Fridrich II. Veliký, Bitva u Kolína

Dne 18. června r. 1757. dobyl polní maršálek hrabě Leopold Daun (1705—1766) slavného vítězství nad Bedřichem Velikým u Kolína. Bitva tato byla v následcích svých dalekosáhlá: Prusové, obléhajíce Prahu, úprkem uháněli z Čech, a více než osm tisíc mrtvol pruských pokrývalo roviny kolínské. Na památku vítězství toho založila vznešená císařovna Marie Terezie řád Marie Terezie, nejvyšší to vojenský řád za zásluhy válečné.

Bedřich Veliký prchal zasmušile v noci z bojiště, a nejednou ocítil se v nebezpečenství, že ho zajmou těkající stráže rakouské. Ujížděl směrem k Nymburku. Koně jeho a jeho průvodců byli již tak zmořeni, že bylo nutno pomýšleti obstarati jim nápoj a odpočinek.

Zastavili se v jisté vesničce u Nymburka, kdež krátce před tím rakouští husaři byli tábořili. Král byl úplně na mysli skleslý. Se svěšenou hlavou seděl na hrubé židli venku před chalupou, očekávaje, až mu přinesou doušek vody. Byl bledý, smutný, zmalátnělý, nemluvil. Tu mu přinesl poraněný vojín ve své čáce trochu pitné vody; nabral ji z vědérce, z nichž koně napájel. Vida krále tak zdrceného, promluvil starý voják srdečným tónem: „Jen pijte, Vaše Veličenstvo; ať již je bitva ztracena, což na plat; ještě dobře, že vy žijete! Však on náš Pán Bůh dosud žije, a může nám zase k vítězství pomoci.“

Po těchto upřímných slovech starého vojáka okřál Bedřich očividně; usmál se, vyskočil na kůň, zaplašil veškery chmůry své duse a shromáždil své rozptýlené voje opět kolem Nymburka.

Sotva uplynula dvě léta (12. srp. 1759) a opět ošklivou noc strávil král Bedřich. Bylo to po veliké bitvě u Kunnersdorfu, již svedli Prusové, Rusové a Rakušané. Výtečně bojovali tu Prusové, a k šesté hodině večerní domníval se Bedřich, že jisté vítězství jest jeho; ale ještě výtečněji bojovali Rusové pod Saltykovem, a zvláště slavných vavřínů dobylo si tam rakouské dělostřelectvo a pěchota pod Gideonem Laudonem (1716—1790), jenž stkvěle tam se vyznamenal, právě jako Daun u Kolína.

Kabát králův byl protrhán, bojiště pokrývalo osm tisíc mrtvých a více než patnáct tisíc raněných Prusů. Bedřich ztratil veškera svá děla, a jedině duchapřítomnosť rytmistra Prittwitze zachránila jej z rukou kozáků. Sotva pět tisíc mužů zbývalo Bedřichovi, a v pusté noci prchal on sám a zbytkové jeho armády.

Dojel k polozbořené selské chalupě, a tam byl tak unaven, že nemohl již dále. Spal tam na zemi na bídné slámě, již mu sotva sehnali, jsa blízek zoufalství a pln starostí. Tak bídného noclehu nikdy neměl. Též často říkával — ač o obou těchto bitvách, u Kolína a Kunnersdorfu, nerad a nikdy téměř nemluvil — že to byly dvě nejhorší noci jeho života.