Dopis Karla staršího ze Žerotína Matěji Cyrovi z 9. května 1612
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dopis Karla staršího ze Žerotína Matěji Cyrovi z 9. května 1612 |
| Autor: | Karel starší ze Žerotína |
| Zdroj: | DVORSKÝ, František. Staré písemné památky žen a dcer českých [online]. V MKP 1. vyd. Praha: Městská knihovna v Praze, 2013 [2013-09-06]. 189. Dostupné z: http://web2.mlp.cz/koweb/00/03/91/13/90/stare_pisemne_pamatky.html. |
| Licence: |  PD old 70 |
Karel starší z Žerotína B. Matěji Cyrovi, že dceru svou ještě vdávati nemíní.[red 1]
Na Rosicích. 1612, 9. května. (Tišť. ruk. listů K. s. z Žerot.)[red 2]
Můj zvláště milý otče v Kristu pánu.
Poslušenství synovské s přáním všech nejlepších věcí vám vzkazuji. Jest tomu okolo šesti nedělí, jak sem dostal od vás psaní, v kterémž zmínku činíte o nějakém oumyslu, kterýby pan Albrecht Smiřický a paní máteř jeho strany dcery mé míti měli; na kteréž, poněvadž sem tak dlouho žádné odpovědi nedal, téměř na rozmyslu mám, měl-li bych nyní naň odpověditi; ne tak proto, že jakž snadno souditi mohu, takové prodlévání mé i vám i těm, k jichž žádosti psaní vaše se stalo, rozličná myšlení spůsobiti mohlo, jakž více pro příčinu, že až posavad nevím, co vám téměř odpověditi; neb ačkoli na první dotázku: byla-li by dcera má zamluvena neb ne, snadná odpověď se dáti může: že není; ale na druhou, strany příjezdu paní hraběnky z Firštenberku a pana z Smiřic, nevím odkud začíti odpověď formovati; divím se tomu, odkud ten oumysl jim přijíti mohl, za tou příčinou do domu mého chtíti jezditi, poněvadž ani jedné ani druhé cery mé nikdy neviděli, a z toho soudu jistého činiti nemohou, nebude-li ta jízda nadarmo neb ne. Nebo, by pak z strany mé překážky žádné nebylo, kdo mi může za to slíbiti, že pánu z Smiřic osoba mé cery, paní mateři jeho spůsoby a obyčeje její budou se líbiti, a pakli ne, a odtud se ta věc rozejde, kdo klevetám cestu zamezí, ať o jiném mlčím. Tímž spůsobem taky, poněvadž já člověk jsem i cera má z těla a krve, a vášně své míti můžeme a máme, kdo ví, jakby nám osoba pána z Smiřic příjemná býti mohla, a byl-liby pán nějak na prázdno povolán, a s rosola, jak se říká, odpraven, jakby s tím pán spokojen tyti mohl, sami souditi můžete. Zdaliž pán, aspoň paní toho nevědí, že jiný proces při takových věcech se zachovává; a kdo se chce ženiti, že to nejprv ušima činí, potom očima, potom ústy; a tuto se pak od posledního začátek činiti chce; protož zavírku snadnou sami učiniti můžete, co může býti, neb nemůže. Za tou pak příčinou obšírněji vám píši, abych žádosti v psaní vašem obsažené dosti učinil, kteráž jest: abych se vám důvěrně otevřel, co v té věci na mysli mám; i vidíte, že tak činím a při tom i toho dokládám: že ačkoli až posavad vzáctní lidé cery mé k stavu manželskému pohledávali, já sem však žádnému ji zamluviti nechtěl; neb sem sobě dokonale v oumysl vzal, žádnému ji nezamlouvati, dokudby v sedmnácti letech nebyla; nebo poněvadž jest zrostu dosti ještě skrovného a přirození outlého, kdyby mladost věku ještě k tomu přistoupila, mohloby mi se s ní díti, jako s mateří její, která ještě devatenáctého léta nedošla, když se z toho světa odebrala. Tohoto pak ne proto dotejkám, abych pánu z Smiřic, kterému všeho dobrého přeji i pro chvalitebné jeho povahy, o nichž mi píšete, i pro pana otce jeho, s nímž sem bejval někdy v velikém přátelství, zdvořilé odpuštění dával, ale abyste vy mohli tím lépe pánu ty věci předložití, a pán se tím snáze ustanoviti, coby k jeho nejlepšímu bylo; nebo poněvadž cera má teprv nehrubě dávno do šestnáctého léta vstoupila a pán jsa jediný syn, časného opatření v příčině stavu manželského potřebuje, za dobré jest a potřebné, aby pán na žádném omylu nezůstával. S tím se vám na všem dobře a šťastně míti přeji.
Datum na Rosicích 9. máje 1612.
Váš povolný syn v Kr. p.[red 3] K. s. z Ž.