Don Quijote de la Mancha/Díl druhý/Kapitola patnáctá
| Don Quijote de la Mancha — díl druhý Miguel de Cervantes | ||
| Kapitola čtrnáctá | Kapitola patnáctá | Kapitola šestnáctá |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Kapitola patnáctá |
| Podtitulek: | Vypravuje se v ní, kdo byl ten Zrcadlový rytíř a kdo zbrojnoš jeho. |
| Autor: | Miguel de Cervantes |
| Zdroj: | CERVANTES, Miguel de. Don Quijote de la Mancha. Díl druhý. Praha : I. L. Kober, 1868. s. 84–85. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
| Překlad: | Kristian Stefan |
| Licence překlad: | PD old 70 |
Nanejvýš blaženě, hrdě a pyšně ubíral se D. Quijote, že nabyl vítězství nad tak statečným rytířem, jakýmž Zrcadlového býti mněl, z jehož rytířských úst doufal zvěděti, zdali okouzlení seňory jeho doposud trvá, ježto nutně k svému přemožiteli se vrátiti a o tom zprávu podati musel, co se bylo přihodilo, leč by rytířem býti přestal. Tak ale myslil si D. Quijote, a jinak Zrcadlový, ježto prozatím na nic jiného nepomýšlel než, jak praveno, hledati místa, kde by se mazkami slepil.
Historie vypravuje dále, že jak bakalář Samson Carrasco poradil D. Quijotovi, aby pokračoval u svých zastavených rytířských kouscích, před tím umluvil se s farářem a lazebníkem o prostředku, jímž by lze bylo přiměti D. Quijota k tomu, aby zůstal v pokoji a míru doma nedada se znepokojovati neblahým hledáním dobrodružství. Z porady té povstalo obecné usnesení všech, zvláště pak mínění Carrasca, aby nechali D. Quijota jíti, poněvadž zdržeti jej zdálo se věcí nemožnou, i aby Samson vydal se za ním na cestu jakoby dobrodružný rytíř, pustil se s ním do boje, — o příčinu nemohla býti nouze — a přemohl jej, jakož se to pokládalo na věc snadnou, když dříve bylo by ujednáno a ustanoveno, že přemožený podrobí se vítězi. Když by rytíř bakalář takovým způsobem D. Quijota přemohl, měl mu rozkázati, aby se vrátil do své dědiny a neodcházel z domu po dvě léta, leč by se mu jinak rozkázalo. Bylo patrno, že přemožený D. Quijote nade všecku pochybnost by to splnil, aby nejednal a nepřečinil se proti rytířským zákonům. Tím mohlo by se státi, že by za čas své vazby zapomněl na své pošetilosti, aneb že by se příležitost naskytla, nalezti nějaký příhodný prostředek proti bláznovství jeho.
Úkol ten Carrasco přijal a Tomáš Cecial, kmotr a soused Sancha Panzy, člověk veselý a jasné hlavy, nabídl se za zbrojnoše. Samson se ozbrojil, jak již vypravováno, a Tomáš Cecial posadil si na svůj vlastní nos, jak řečeno, falešný a nátvařkový, aby kmotr Tomáše nepoznal, když by se s ním shledal.
Ubírali se tedy touže cestou, kterou D. Quijote šel, a octli se bez mála při dobrodružství s rydvanem smrti; zkrátka, setkali se s rytířem i se zbrojnošem v lese, kde se přihodily věci, které bedlivý čtenář už zná. Kdyby nebývalo zvláštního náhledu D. Quijotova, dle něhož říkal, že bakalář není bakalářem, bylo by panu bakaláři na vždy nemožno státi se licenciatem, poněvadž tam nenašel ani hnízdo, kde chtěl vybírat ptáčky.
Tomáš Cecial vida, jak špatný byl výsledek úmyslů jejich a jak zle se cesta jejich skončila, pravil bakaláři: Dostali jsme věru, pane bakaláři, co nám patří; představujeme si a počínáme podniknutí jakoby snadné, obyčejně ale ukáže se konec těžký. D. Quijote jest blázen a my jsme při zdravém rozumu, on je zdráv a směje se, Vy jste pochroumán a truchlíte; vizme tedy, kdo je nyní větším bláznem, ten, jenž nemůže jiným býti, aneb onen, který jím jest samochtě?
Na to odpověděl Samson: Rozdíl mezi námi dvěma blázny jest ten, že onen, jenž bláznem je bezděky, zůstane jím vždy, a ten, který jím jest z vůle své, přestane jím býti, kdy se mu zlíbí.
Je-li tomu tak, pravil Tomáš Cecial, byl jsem dobrovolným bláznem, chtěje se státi Vaším zbrojnošem, a proto přestanu jím býti a vrátím se domů.
To si učiňte, vece Samson, avšak mysliti, že já se vrátím domů, dříve než bych D. Quijota notně zmaloval, jest marné domnění; ale nyní nezachce se mi hledat ho, abych jej přivedl k rozumu, nébrž abych se na něm pomstil, neboť veliká bolest v žebrách mých nepřipouští mi zbožnějších předsevzetí činiti.
Mezi touto řečí dostali se oba brzy do jisté vsi, kde náhodou našli ranhojiče, jemuž se nešťastný bakalář léčiti dal. Tomáš Cecial jej zůstavil a odebral se domů, on pak přemítal o své pomstě, o čemž historie vypravovati bude svým časem, abychom nyní těšili se s D. Quijotem.