Domácí zahrada/Úvod
| Domácí zahrada Čeněk Kalandra | ||
| Úvod | Práce přípravné | |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Domácí zahrada |
| Podtitulek: | Úvod |
| Autor: | Čeněk Kalandra |
| Zdroj: | Kalandra, Čeněk. Domácí zahrada. Milotice u Hranic: Hospodář, 1895. s. 3–5. Národní digitální knihovna |
| Licence: |  PD old 70 |
Nejedna píseň národní opěvá „pod okny zahrádku“, „zahrádku jako dlaň“, „před chatou malý ráj“; o jednotlivých květinách a kvetoucích keřích — od nádherné růže a sněžné lilie po skromnou fialku a zardělou chudobku — pějí písně nesčíslné. Která báseň lyrická nečiní zmínku o některé květině?
A co řící o květomluvě, tak staré skoro jako lidstvo samo? Jak mnohonásobným způsobem mluví jí pestré a vonné dítky Květeny k srdcím našim!
Neposledním rysem v povaze starých Slovanů, našich předků, byla též záliba ve květinách, v zahradnictví a sadařství. Ve mnohých krajinách našich vlastí, zvláště v jihovýchodní Moravě, posud zachoval se krásný obyčej, že šohajové jdouce do kostela, na jarmark, na hody a j. ozdobují si klobouky květinami, a děvušky nesou kytičky v rukách. Ba popatřte i na naše velkoměstské dlažbošlapy: při veškeré své škrobené omrzelosti málo jich uvidíte bez květinky ve knoflíkové dírce.
Tato všeobecná přízeň, jížto se květiny těší u mladých i starých, u obyvatelů měst i vesničanů, sama již volá k nám: „Zřizujte zahrádky!“
Před chatou malý ráj! Jak snadno lze si takový malý ráj zaříditi! Netřeba k tomu téměř ničeho, než trochu dobré vůle a dvé pilných rukou. Výlohy jsou tak nepatrné, že o nich ani nemluvím.
Nechť jenom nemyslí nikdo, že čas věnovaný zahrádce, a byť pouze květinové, je časem zmařeným. Menší domácí zahradě dostačí zajisté čas, který členům rodiny po vykonání jiných, nutných prací v hospodářství zbývá. Tuť pak mnohý, kdo by prázdné své chvíle strávil zábavou někdy malichernou někdy škodlivou, pro péči o zahrádku na plané tlachy a potulky ani nevzpomene.
Obcováním s přírodou, zvláště však pěstováním a ošetřováním květin zjemní se a zušlechťuje povaha, že málo bývá mezi mládeží, květinařením se bavící, lidí hrubých či drsných. A to již samo o sobě je užitkem velikým, nikdy a ničím k zaplacení!
Kromě milé zábavy a prospěchu mravního poskytuje nám však domácí zahrádka, rozumně-li hleděna, i značného užitku hmotného, ovšem v poměru ku své rozloze. Malá zahrádka jen když dá přes léto zeleninu pro denní spotřebu v polévce neb v omáčce; i to jest výhodou pro vesničana nemalou.
Ve větší zahradě, pomíjejíce sadů výhradně ovocných, naleznou místa vedle květin a zeleniny angrešt, rybíz, maliny, jahody, vinná réva, broskve, merunky a zákrsky ovocné všech druhů. Ještě větší hostiti může v místech odlehlejších, dle poměrů a dle vkusu majitele i na místech čelných keře a nižší stromy.
Opatrná hospodyně ráda shledá v zahrádce šalvěj, diviznu, ibiš, sladké dřevo, zeměžluč, pelyněk a jiné, v domácím lékařství užívané rostliny, dařící se mnohdy v zapomenutém koutě, který by jinak pustým zůstal a neužitým. —
Kterak předkové naši pilně dbali zahradnictví, o tom zachovalo se nám zpráv dosti četných. Tak na př. čisti můžeme v listinách kapitoly Vyšehradské z r. 1088 o zahradách v Žitenicích u Litoměřic. V listině kláštera Kladrubského r. 1115. činí se zmínka o zahradě v Ouhercích.
Léta 1133. daroval kníže Soběslav I. Vyšehradské kapitole zahradu na podhradí Pražském a dvě zahrady ve Vršovicích. Kapitola Pražská držela r. 1132. kromě jiných zahradu v Ouněticích.
První botanická zahrada v Čechách, ba v celé střední Evropě zřízena v Praze asi r. 1360. Byla to tak zvaná „andělská“ zahrada, pojmenovaná dle majitele a zakladatele, lékárníka Angeliusa de Florentia*), ve které i všeliké byliny léčivé pěstoval.
Pozdějších zpráv a udání dějepisných pomíjeje, nemohu jinak, než vysloviti své hluboké politování nad tím, že zahradnictví a sadařství v Čechách i na Moravě během staletí valně pokleslo, tak že zvláště v zahradnictví okrasném jsme za svými sousedy daleko zůstali pozadu. Než pohříchu ani naše zelinářství a ovocnictví nestojí na té výši, na které by státi mělo a mohlo.
Co je toho příčinou?
Netečnosť, předsudek, půda, podnebí či něco ještě jiného? Přiznejme se, že skoro výhradně oboje první. Protož budiž snahou naší, abychom netečné příkladem povzbuzovali, zakořeněné předsudky poučením rozptylovati pomáhali.
Kéž skrovné dílko jehož napsání jsem před se vzal, něčím k tomu přispěje!
*) Mylné je tedy, co píše »Vesmír« r. 1893., že první botanická zahrada v Evropě založena dekretem vlády republiky Benátské ze dne 31. července 1545. v Padově, v severní Itálii.