Devátá vlna/V ten smutný zimní den…

Devátá vlna Viktor Dyk
Památce Boženy Němcové	V ten smutný zimní den…	Při zprávě o smrti básníkově

Údaje o textu
Titulek:	V ten smutný zimní den…
Podtitulek:	Památce Arnošta Procházky
Autor:	Viktor Dyk
Zdroj:	Devátá vlna, Moravská zemská knihovna v Brně
Vydáno:	Fr. Lukavský, Česká Třebová, 1931
Licence:	PD old 70

V ten smutný zimní den, jenž jeden soumrak jest,
kdy v mlze světlo mdlé se kmitá spletl cest,

v ten smutný zimní den, zrozený pro smutek,
jenž neklid pouze dá a z něho zármutek,

já jako obtížen mučivou přítěží,
vším kolem roztrpčen jsem přešel Nábřeží.

Básníku morózní, kritiku bručavý,
po Vás se stesklo mi v den onen bolavý,

tou cestou kráčeje, jak mnohý dávný rok,
jsem toužil uslyšet pomalý, těžký krok,

nad tokem Vltavy a v času plynutí
zahlédnout nedbalé na pozdrav kynutí,

být vzdálen intriky a dvojakosti lestné,
za slovy drsnými ucítit srdce čestné.

Než soumrak míjel dál, rozplizlý, slizce měkký,
byl den zas sychravý a nikdo podél řeky,

ač oči hledaly, tou mlhou osleplé,
ač srdce hledalo, toužící po teple.

Marně jsem tudy šel. Cítil jsem nanovo
mučivou přítěž svou, dnů rmutných olovo,

a za své iluze a ze své naděje,
že potkám kohosi, se tvrdě vzbouzeje,

opakoval jsem hlasem tišším, tišším:
Nepotkám. Neuzřím. A mrtvých neuslyším