Den štěstí/Zapomenout

Den štěstí
Teď kdybys byla u mne…	Zapomenout	Je naše láska román…

Údaje o textu
Titulek:	Zapomenout
Autor:	Bohdan Kaminský
Zdroj:	Kaminský, Bohdan. Den štěstí: verše erotické 1883-1885. Praha: J. Otto, 1890. S. 96-97. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Zapomenout.

Vichrů nářek nocí vane,
 venku je tak zima, zima
 i v té duši rozervané.
 Tam i tady táhnou mraky.
 — A když všecko v hrobě dřímá,
    chtěl bych taky,
 chtěl bych taky zapomenout.

 Ale mně to hlavu mámí, —
 jděte, jděte, stíny teskné…
 A zas obraz jeden známý,
 ah, tos ty a tvé to tahy,
 tmavý zrak se v slzách leskne: —
    »Nesmíš, drahý,
 nesmíš, drahý, zapomenout!«

 A tvůj ret se zachvěl na mém,
 nad námi se láska chvěla,
 večer hořel v lesku samém
 a my sami, sami byli…
 A ty, duše má, bys chtěla
    tuto chvíli,
 tuto chvíli zapomenout?

 A ty drahé, dobré dítě,
 jak jsem já ti mohl říci
 tenkrát ono »miluji tě« —
 Ale přišla jiná doba
 a tys děla laškující: —
    »Chtějme oba,
 chtějme oba zapomenout!«

 A tys se tak smála, smála
 a ty jsi pak byla paní —
 ale já jsem šílil zmála
 a já rval tu hlavu bědnou —
 ale já jsem nemoh’ ani,
    ani jednou,
 ani jednou zapomenout.

 A jen dumy táhnou teskné,
 stín tvůj vidím v dál se ztrácet,
 jak se hvězda v mlhách leskne.
 Přec to líto neskonale.
 Srdce může dokrvácet,
    nikdy ale,
 nikdy ale zapomenout.