Den štěstí/Zapomenout
| Den štěstí | ||
| Teď kdybys byla u mne… | Zapomenout | Je naše láska román… |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Zapomenout |
| Autor: | Bohdan Kaminský |
| Zdroj: | Kaminský, Bohdan. Den štěstí: verše erotické 1883-1885. Praha: J. Otto, 1890. S. 96-97. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Zapomenout.
editovatVichrů nářek nocí vane,
venku je tak zima, zima
i v té duši rozervané.
Tam i tady táhnou mraky.
— A když všecko v hrobě dřímá,
chtěl bych taky,
chtěl bych taky zapomenout.
Ale mně to hlavu mámí, —
jděte, jděte, stíny teskné…
A zas obraz jeden známý,
ah, tos ty a tvé to tahy,
tmavý zrak se v slzách leskne: —
»Nesmíš, drahý,
nesmíš, drahý, zapomenout!«
A tvůj ret se zachvěl na mém,
nad námi se láska chvěla,
večer hořel v lesku samém
a my sami, sami byli…
A ty, duše má, bys chtěla
tuto chvíli,
tuto chvíli zapomenout?
A ty drahé, dobré dítě,
jak jsem já ti mohl říci
tenkrát ono »miluji tě« —
Ale přišla jiná doba
a tys děla laškující: —
»Chtějme oba,
chtějme oba zapomenout!«
A tys se tak smála, smála
a ty jsi pak byla paní —
ale já jsem šílil zmála
a já rval tu hlavu bědnou —
ale já jsem nemoh’ ani,
ani jednou,
ani jednou zapomenout.
A jen dumy táhnou teskné,
stín tvůj vidím v dál se ztrácet,
jak se hvězda v mlhách leskne.
Přec to líto neskonale.
Srdce může dokrvácet,
nikdy ale,
nikdy ale zapomenout.