Den štěstí/Večerní procházka
| Den štěstí | ||
| Píseň (4) | Večerní procházka | Nač myslit… |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Večerní procházka |
| Autor: | Bohdan Kaminský |
| Zdroj: | Kaminský, Bohdan. Den štěstí: verše erotické 1883-1885. Praha: J. Otto, 1890. S. 48-50. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
Večerní procházka.
editovatSrdce mého drahá paní,
nevím sám to více ani,
co vše leží mezi tím,
když v té chvíli těžké, dumné
naposled jsi stála u mne
a v dál zřela s pohnutím.
Ba mně zdá se, věčnost celá
jako by tím prázdnem zela
od té chvíle, paní má.
»V neshledání,« řekli jsme si.
V tmách tvé oči zhasly kdesi.
Díval jsem se za nima.
Pak se snesla zima na zem.
A tak smutno bylo, mrazem
chvěli jsme se v těžkých snách.
A pak jaro přišlo zpátky
— chvíle jen — a bez památky
zašlo zas. — Já k srdci sáh’.
A zas podzim, teskná doba
umírání. — Rok. — A oba
zas tu ruku v ruce jdem.
A já poznal ty tvé tahy
a ten zjev tak milý, drahý.
Zřeli jsme se s úsměvem.
Jak ti bylo? — Jsi tak bleda,
duše má. Co v dáli hledá
teskný zrak? Jdem tiše dál.
Měsíc bledé světlo leje
na nás dolů do aleje
a v tvém oku září vzplál.
Vzdáleni té vřavě ulic
jdem tu zas — ty plaše tulíc
hlavu svou k mé mlčky jdeš —
A jak tady mluvit slovy?
Je kol večer adventový —
loni jsme tak šli tu též.
Šli jsme kdysi také tady
a den naší lásky mladý
září plál. A kolem, hleď,
jako loni ještě vše je.
Jen to listí víc se chvěje
a je blíže k zimě teď.
A my tady v snivém šeru
chodívali za večerů.
Zda ten chrám tu ještě znáš?
Také jsme tam byli kdysi
a tam, drahá, slíbili si
— — zda si ještě vzpomínáš?
Vidíš, vidíš. — Tobě ale
chvějí se ty ruce malé.
Hle, teď z chrámu vyšel lid.
— Než ti budou vínek plésti,
pojď se za to zašlé štěstí
zašlé lásky pomodlit.