Den štěstí/V pavillonu
| Den štěstí | ||
| Stopa v písku | V pavillonu | Ve zříceninách |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | V pavillonu |
| Autor: | Bohdan Kaminský |
| Zdroj: | Kaminský, Bohdan. Den štěstí: verše erotické 1883-1885. Praha: J. Otto, 1890. S. 25–26. Národní knihovna České republiky |
| Licence: |  PD old 70 |
V pavillonu.
editovatV Sychrovském parku (— stokrát je mi dražší
teď, kdy byl svědkem tiché lásky naší —)
V tom parku, jenž tu lásku naši střežil —
ah, že to velké štěstí jsem jen přežil!
Dnes bloudím sám. Hle, drahé místo známé,
kde řekli jsme si, že se rádi máme.
Dnes na té lávce sedím sám a píši.
Kol z pavillonu vzácné květy dýší.
To bylo včera. V oku zář jsi měla —
a snad jsi na to dávno zapomněla.
A večer byl, tak krásný, vlídný, sladký
a včaroval nás jako do pohádky.
V tom pavillonu my jen snili sami
a svatý, velký mír plál nad hvězdami.
A hvězdná noc se k našim hlavám snáší
a kolem táhnou divní snové plaší.
A k nám jak měsíc níž se listím vkrádá,
já stokrát ptal se: »Pověz, máš mne ráda?«
A odpovědí tvoje ústa vřelá
mi stokrát na rtech žárem zahořela.
A jako příval velkých, svatých tonů
se k nám cos chvělo šerem pavillonu.
Kde děsný žár a dlouhá léta muky,
mých skrání hloží a krev mojí ruky.
Ztracené žití i tu hrůzu před ním
tys zaplašila políbením jedním.
A dnes už drahá’s v dál zas odešla mi
z té lávky, kde jsme včera byli sami.
Je smutno dnes. Je pod mrakem a zima.
A v nitru mém cos neznámého dřímá.
Dnes na té lávce sedím sám a píši.
Kol z pavillonu vzácné květy dýší.
To bylo včera. V oku zář jsi měla —
teď snad jsi na to dávno zapomněla.