Den štěstí/Ty nevíš, drahá…

Den štěstí
S ní	Ty nevíš, drahá…	V bouřlivé noci

Údaje o textu
Titulek:	Ty nevíš, drahá…
Autor:	Bohdan Kaminský
Zdroj:	Kaminský, Bohdan. Den štěstí: verše erotické 1883-1885. Praha: J. Otto, 1890. S. 84-85. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Ty nevíš, drahá…

Ty nevíš, drahá, jak mi teskno bývá,
 když večer klesnou skráně unavené
 a já jsem sám — noc jenom zádumčivá,
 tak nesmírná se nad mou hlavou klene.

 Když člověk cítí, jak je život krátký
 a jak tu marně hyne, mře a strádá
 a chvíle ta že nevrátí se zpátky,
 když řekla’s mi: — Jak mám tě, hochu, ráda!

 Ó miláčku, to hlava dnes mi šílí…
 Dnes noc je zimní a vše dýše mrazem,
 ten kraj se ztápí v závoj sněhu bílý —
 a tenkrát jaro snášelo se na zem.

 Ó tenkrát, tenkrát co nám létlo čelem,
 a co hřálo nás a co kol jarem válo,
 co chvělo se nám v srdci rozechvělém
 a co se záře v sny nám rozesmálo!

 Ó kde ten čas, kdy srdce srdci stačí
 a provane cos sladkým dechem mládí,
 v té vůni lesů, při té písni ptačí,
 když řekli jsme si, jak se máme rádi.

 Ó miláčku, kde je, co bylo tady?
 proč vzpomínka teď slzy v oko nutí?
 kde paprsk čistý, plný snů a vnady,
 kde první pocel, první obejmutí…

 Ó ty to nevíš, co já vše jsem vložil
 v tu lásku tvou a v malé tvoje dlaně
 a co jsem divé, děsné muky prožil,
 než vzpomínku mi život podal za ně.

 Ó ty to nevíš, čistý květe bílý,
 co v moři běd se paprsků těch láme
 od chvíle té, kdy jsme se rozloučili
 a věděli, že víc se neshledáme…

 Ó ty to nevíš, jak mi teskno bývá,
 když večer klesnou skráně unavené
 a já jsem sám — a noc jen zádumčivá,
 tak nesmírná se nad mou hlavou klene…