Den štěstí/Smutný večer

Den štěstí
* * * (2)	Smutný večer	S ní

Údaje o textu
Titulek:	Smutný večer
Autor:	Bohdan Kaminský
Zdroj:	Kaminský, Bohdan. Den štěstí: verše erotické 1883-1885. Praha: J. Otto, 1890. S. 80-81. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Smutný večer.

Dnes to je večer, jak bych umřít měl
 Až jak mým drahým i má hlava setlí —
 já zapomenout ještě neuměl
 a bůh ví, kdy-li najdu paprsk světlý.

 A v mysli vidím drahý, známý rys
 a vzpomínám — už roky tomu celé,
 co u klavíru hrála jsi mi kdys,
 měsíční záři majíc na svém čele.

 Víš, to ta chvíle, kdy jsem trpěl též,
 ty víš — tys znala, co mi zbude po ní,
 a že mi z rána navždy odejdeš
 a že ta píseň všemu hranou zvoní.

 A ruce se ti třásly, já to vím,
 a teď... teď muž tvůj líbá tě a kochá,
 tvůj muž, tvůj muž... A s tónem posledním
 jsi zapomněla blouznivého hocha.

 A tak jsme šli. — — A po těch letech ztrát
 tak smutno mi a trpce život chutná.
 Svůj život celý slyším písní lkát
 a je to píseň zoufalá a smutná.

 Je před zimou a všady teskný žel
 a jak pláč pro ty, kteří jednou žili —
 a já bych do té noci pohlížel,
 až v rakev by mne tiše položili.

 A tak bych všecko ve své duši měl
 a čekal bych, až výš se mlhy zvednou —
 já zapomenout ještě neuměl
 a bůh ví, jestli zapomenu jednou.

 A myslím si, by bylo jako dnes
 v těch chvílích štěstí, které zašlo záhy,
 a kdyby smutek na mé čelo kles’,
 jak šli bychom tou stopou jedné dráhy,

 Že slíbala bys chmury skrání těch,
 bych neutonul v zoufanlivém víru,
 a že bysi s tou září ve vlasech
 zas u okna mi hrála na klavíru.