Den štěstí/Čím je ta láska…

Den štěstí
Bez vyplnění	Čím je ta láska…	A teď už mdlý jsem

Údaje o textu
Titulek:	Čím je ta láska…
Autor:	Bohdan Kaminský
Zdroj:	Kaminský, Bohdan. Den štěstí: verše erotické 1883-1885. Praha: J. Otto, 1890. S. 44-45. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Čím je ta láska…

Čím je ta láska v lidský život všední
 a čím, když prchne, upomínka na ni,
 víc nevím sám — v tom teskném zadumání
     se dnes jen chvěji před ní.

 To jenom dech — a přec v to ostré hloží
 byl květem jarním. Umdleného čela
 to byla první růže rozechvělá
     a posvěcení boží.

 Ah, jenom dech, nic víc. A přece stačí,
 by po letech žár zašlý v oku vznítil,
 by pak svou bídu dvakrát člověk cítil,
     když vzpomene si v pláči.

 Den jediný. A bylo to jak sadem
 květ nejkrásnější, který vždycky rádi
 do upomínek ztraceného mládí
     ve zlaté listy kladem.

 A jednou, až tu knihu rozevřeme,
 jak bude nám, až ucítíme váti
 z ní všecko to, co víc se nenavrátí
     v to prázdné srdce němé?

 Čím budou nám ty zlaté, drahé listy
 v té knize nudné, potrhané, kterou
 zvem životem? — a čím v tu mlhu šerou
    hvězd prvních plápol čistý?

 Čím bude nám ten úsměv drahých lící —
 čím bude tobě, až svou dlaní hebkou
 své první dítě zvedneš nad kolébkou,
    má píseň žalující?

 A přec, než navždy hlava mdlá se složí,
 nám zbude dost v ta žití lada bědná:
 ten úsměv tobě, mně ta růže jedna,
    květ jeden v ostrém hloží.