Dcerka/Kapitola desátá

Slyš, dcerko, a viz, a přichyl ucho své, že jsem řekl desáté: abys Pána Boha nade všecky jiné věci milovala-, neb když to naplníš, tehdy všecky dříve psané řeči lehce zachováš. Slyš a přichyl ucho své, že Boha milovati jest, dobře dobré Bohu chtíti. A ten dobře dobré Bohu chce, kdož nejsa v hříchu smrtelném, chce vše, což Bůh chce, a tak srovnává se s ním ve vůli. A že Bůh volí (= chce) vše dobré, protož, kdož Boha miluje, ten volí a tak i miluje vše dobré. A čím co jest lepší, tím více má to milovati; a že Bůh jest nejlepší dobré, protož Boha má člověk nejvíce milovati. A cožkoli nejvíce miluje, v tom největší libost má, k tomu nejvíce tíhne a nejvíce ho žádá. Protož důvod má člověk, že Boha nejvíce miluje, když o něm nejvíce myslí a žádá, aby co nejspíše s ním byl, a vší snažností stojí o to, aby jeho přikázání plnil, neb tak pozná, že Boha miluje, když jeho přikázání naplnil. Neb dí Kristus: Zachováte-li přikázání má, ostanete v milování mém, jakož i já přikázání Otce svého zachoval jsem a přebývám v jeho milování.

Ale snad díš: Kterak mohu znáti, držím-li jeho přikázání? Tu dím, že když člověk položí pevně v srdci svém, že by raději umřel, než by přikázání Boží přestoupil, a tak stojí v úmyslu, tehdy má veliké znamení, že jeho přikázání plní, a že jeho miluje více, než své tělo, jež hotově poddal by na smrt, než by Boha rozhněval. Neb již člověk nemá většího milování k někomu, jediné že života pro něho hotov jest na smrt nasaditi, a to dí Kristus; aniž může míti člověk většího znamení, že Boha miluje, kromě zjevení Božího.

Již pomni, že Boha máš nejvíce proto milovati, že jest nejlepší dobré, nad něž nemůže lepší pomyšleno býti. Také má Bůh proto milován býti, že jest svému stvoření dobrý; a tak člověk má Boha milovati proto, že ze své dobroty stvořil tento svět a že člověka učinil rozumným stvořením a k blahoslavenství, ač bude-li chtíti vděčen býti. Nebo poněvadž člověk miluje otce tělesného z přirození, že mu dal bytí tělesné (jehož by nemohl dáti, kdyby Bůh nedal), ovšem více má milovati Boha, jenž stvořil i duši i tělo. A poněvadž člověk miluje přítele, že jemu pomáhá a jest na něho laskav; ovšem více má milovati Boha, že nesmírnou láskou dav jemu vše, co má člověk, ještě Otec dal Syna na smrt a Syn dal se sám za něho, aby ohavnou a ukrutnou smrtí svého protivníka od věčného zatracení vykoupil. A poněvadž choť svého chotě miluje, ač má s ním utěšení krátké, ovšem má člověk více milovati Boha, s nímž má míti utěšení věčné. Ale vždy má člověk tak milování zříditi, aby nejvíce proto Boha miloval, že jest nejlepší dobré, a potom že jest jiným věcem dobrý. Neb jakž by ho miloval proto více, že jemu jest dobrý, dávaje jemu potřebu, než proto, že v Sobě jest nejlepší dobré, tehdy by již nepravě ho miloval; neb již by více miloval to, co jemu dal, než jeho samého. Jako miluje prázdná žena toho, kdo jí dává, protože jí dává; neb když nebude dávati, již ho nebude milovati. Ale pravá věrná manželka ta vždy svého chotě miluje, dej jí neb nedej, a trpí s ním ráda všelijakou nouzi. Též choť Kristova. Toho milování dokázaly i mladé dívky: svatá Kateřina, Margareta, Dorothea, Lucia i Barbora. Protož všichni, kteříž v chudobě nebo ve kterém protivenství ne tak milují Boha, jako když byli bohatí a když měli vše ke své vůli, ti mají o sobě věděti, že Boha nemilují právě, když z chudoby a z protivenství reptají, nechtějíce rozuměti, že Pán Bůh nic nepřipustí na člověka než pro jeho lepší. Protož dí sv. Pavel, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému těm, kteříž vyvolením Božím nazváni jsou svatí. A tak i chudobu i pokušení, i nemoc i smrt, když Bůh připustí, má mile člověk vše trpěti; nebo přijde jemu ku prospěchu konečně, když setrvá v bázni Boží, a prospěje ne k malé věci, ale k životu věčnému, to jest k němu, jenž jest život věčný, jakož dí sv. Augustin: Život věčný pro tebe podstoupil smrt, abys ty vzal život věčný. A sám Kristus dí: Já jsem život!

A tak sbera člověk rozum svůj, že Bůh jest nejlepší dobré, že jest Otec nejlepší, Stvořitel i Přítel milostivý, choť i život věčný, má ho milovati nade všechny jiné věci; neboť proto pozná, že k němu jest podoben: pozná své svědomí, pozná tohoto světa bídu, pozná zdejšího světa pokušení, pozná tři nepřátele, bude se uměti právě káti, bude důstojně své duše vážiti, bude pilně k soudu budoucímu hleděti, bude život věčný vážiti. A tak všech deset kusů, které jsem položil, bude spolu míti.

To slyš, dcerko, a viz, a přichyl ucho své; slyš uchem, viz rozumem, přichyl pilností, abys rozuměla, pamatovala a naplnila. Neb co by bylo plátno toto, co jest psáno, bude-li od tebe čteno, rozuměno, a nebylo-li by naplněno? Protož přilož pilnost, abys četla, rozuměla, sebe poznala a Boha milovala, abys bojovala, svět, tělo a ďábla přemohla a aby práce tvá obrátila se v odpočinutí, lkáni v radost, a abys po temnostech světa tohoto viděla Slunce spravedlnosti, Ježíše Krista, s jeho matkou i se všemi svatými, a jsouc oslavena, s nimi se radovala. Toho tobě rač dopomoci mocný Bůh Otec, moudrý Syn Boží, milostivý Duch svatý, jeden Bůh všemohoucí na věky požehnaný!