Dějiny slezského knížecího hradu a zámku Fryštát/Proměna strážního hradu v knížecí rezidenci; Eufemiin hrad

Dějiny slezského knížecího hradu a zámku Fryštát Roman Lindner
Založení strážního hradu Měškem III. Opolským; Měškův hrad	Proměna strážního hradu v knížecí rezidenci; Eufemiin hrad	Život na fryštátském dvoře nejvyšší slezské aristokracie

Když se roku 1412 těšínský kníže Boleslav I. oženil s Eufemií Mazovskou, která byla členkou královské rodové linie Jagellonců, ze které vyšli jak čeští tak i polští králové, dává jí darem Fryštátský hrad jako věnné léno. Je potvrzeno dochovanou listinou z roku 1420 a podepsanou knížetem Boleslavem I., že se na hradě provádí stavební činnost. Ve zmíněné listině je uvedena výstavba a vysvěcení kaple. Protože se nikdy a nikde tato kaple neobjevuje jako samostatná budova, považuje se rok 1420 za rok rozšíření hradní kaple v kostel o půdoryse latinského kříže a tato nová kaple byla jednou z jeho přístaveb. Ke hradní kapli byly přistaveny kaple z její jižní i severní strany a oratoř byla prodloužena na její východní straně. Tak vznikl dnešní půdorys kostela Povýšení svatého Kříže o tvaru latinského kříže. V severní kapli se dochovaly z tohoto období nástěnné fresky umučení svaté Kateřiny a svaté Barbory. Odborníci tyto fresky datují do let 1450 - 1460, tedy do doby, kdy na Fryštátském hradě sídlila vévodkyně Anna Bielská, jež byla snachou kněžny Eufemie. Budovy na farním nádvoří zůstaly dřevěné, Bayer popisuje faru jako jednopatrovou budovu, které mělo dřevěné schodiště do patra umístěné na nádvoří a ostatní budovy byly obytné, ve kterých žili rektor, kaplan, zvoník a jiní. Také obytné budovy hradu se rekonstruovaly. Dřevěné budovy byly z větší části nahrazeny kamennými, takže zde vznikly dvě až tři samostatně stojící budovy oddělené od sebe prolukou a zároveň v patře spojené dřevěnou krytou chodbou. Ve východní části, která měla půdorys písmene „L“, byly v patře umístěny knížecí komnaty a v přízemí bylo zázemí pro sloužící a pravděpodobně v jihovýchodním rohu budovy byla i kuchyň. Západní budova již od doby výstavby hradu knížetem Měškem byla reprezentativní a k její severozápadní straně bylo přistavěno křídlo, v jehož patře pravděpodobně byly také knížecí komnaty a přízemí opět mohlo sloužit zázemím pro sloužící. Toto křídlo však stavebně překrylo gotickou studnu, která tak byla snížena a vstup k ní byl již jen ze suterénu, ale zdá se, že z nádvoří k ní vedlo i schodiště jako zkratka. Kněžna Eufemie ovdověla roku 1431 a následně se natrvalo stěhuje na Fryštátský hrad. Zde vychovává svých pět potomků. Syn Přemysl II. se po dosažení plnoletosti stěhuje na hrad v Těšíně a syn Boleslav II. zůstává s matkou na Fryštátském hradě. Synové si takto rozdělili knížectví a vládli každý té své části. Ovšem jen formálně. Kněžna Eufemie je až do své smrti, která nastala v roce 1447, faktickou vládkyní a Fryštátský hrad se tak stal sídelním hradem Těšínského knížectví. Praktikuje způsob vlády svého otce, Semovíta IV, který se z hlavního města Mazovského knížectví – Plocku, stěhuje na nově postavené rezidenční sídlo v Gostynině, (kde také nalézám určitou podobu s Fryštátem) odkud vládne. Nákladná rekonstrukce Fryštátského hradu, která se podobala s hradem jejího otce, kněžnu Eufemii donutí odprodat městu Těšínu právo razit mince a prodává rovněž i některá přidružená území. Eufemiina smrt způsobila rozdělení knížectví na těšínskou a fryštátskou část. její syn, první fryštátský kníže Boleslav II., se žení s vévodkyní Annou Bielskou a vychovávají zde svého syna Kazimíra II., který se ujímá vlády ve Fryštátě roku 1460 a později se stává vládcem opět sjednoceného Těšínského knížectví. K tomu došlo v roce 1477. Kníže Boleslav II. však stále vládne fryštátské části knížectví, a to až do své náhlé smrti v roce 1452, zatímco v Těšíně pobýval jeho bratr Přemysl II. Roku 1447 město Fryštát obdařil mnohými privilegii a posílil jeho významné postavení, díky kterému se natrvalo stalo největším konkurentem Těšína. Krátce po Boleslavově smrti přebírá vládu nad Fryštátem jeho syn Kazimír II. (1460). Své politické ambice projevuje již v mladém věku a to spojenectvím s českým králem Vladislavem II. Jagellonským, se kterým byl v příbuzenském vztahu přes svou babičku, kněžnu Eufemii. Kazimír II. se věnuje rozvoji svého území a především města Fryštátu, který mu přirostl k srdci a do kterého se často a rád vracel v průběhu celého svého života. Svou láskou k Fryštátu natolik proslul, že když český král Vladislav II. Jagellonský roku 1473 za Kazimírovy věrné služby povoluje městu Fryštátu výroční trhy Nanebevzetí páně (dnešní Velikonoční trhy), nazývá Kazimíra „Fryštátským princem“. Stejně tak činí i vratislavský (Wroclaw) biskup ve svých listinách adresovaných Kazimírovi. Tady ho nazývá „Kazkem z Fryštátu“. Kníže Kazimír II. roku 1504 kupuje od měšťana Šlosara šenkovní dům na rohu náměstí za 30 zlatých a za poloviční cenu dům prodává městu ke zřízení radnice, která zde stále chyběla. Tato radnice slouží svému účelu dodnes i po více jak 500 letech, ikdyž byla během staletí několikrát přestavována. Také Kazimírova matka, vévodkyně Anna, která až do roku 1490 sídlila na Fryštátském hradě, podporovala rozvoj Fryštátu. Ke konci 15. století nechala postavit kostel a špitál svatého Bartoloměje (roku 1684 obě původní stavby zbořeny, špitál svatého Bartoloměje byl postaven jako zděný ke kostelu Povýšení svatého Kříže, jako špitál byl zrušen reformami císaře Josefa II, v druhé polovině 18. století. Následně byla v budově zřízena škola, dnes v ní sídlí Česká pošta) a fryštátským měšťanům dala možnost nechat se hýčkat lazebníkami v nově vybudovaných městských lázních (budova byla rovněž zbořena). Vévodkyně Anna svými charitativními činy pro chudé měšťany proslula jako skutečná „První dáma Fryštátu“. Kníže Kazimír vládl z Fryštátu až do roku 1477, kdy v Těšíně zemřel jeho strýc Přemyslav II. Přesídluje tedy do Těšína a obě části knížectví opět sjednocuje v jeden politický celek. Fryštátský hrad tak po 46 letech přestává být hlavním sídlem knížectví, ale nově dostává funkci druhého rezidenčního sídla těšínských Piastovců. Kníže Kazimír II. se v devadesátých letech 15. století žení s vnučkou českého krále Jiřího z Poděbrad a dostává se tak do příbuzenského vztahu s dalším českým králem. Stává se také slezským hejtmanem, to znamená, že byl zástupcem českého krále ve Slezsku a hejtmanem Opavského knížectví. 17. dubna roku 1511, ve 3h ráno vyšlehla ze zámeckého komína jiskra, která způsobila katastrofální požár celého města. Poničen byl celý hrad a spálena byla většina dřevěných městských domů.