Dějiny slezského knížecího hradu a zámku Fryštát/Proměna gotického hradu v renesanční zámek; Kazimírův hrad

Dějiny slezského knížecího hradu a zámku Fryštát Roman Lindner
Život na fryštátském dvoře nejvyšší slezské aristokracie	Proměna gotického hradu v renesanční zámek; Kazimírův hrad	Fryštátské aristokratické rody

4.dubna roku 1511, v noci ve 3h, vypukl na hradě požár, který pravděpodobně vznikl v jeho kuchyni. Shořely všechny jeho dřevěné části a bylo také silně poškozeno celé město. Kníže Kazimír II. se tak obrací na českého krále Vladislava Jagellonského s žádostí o daňové úlevy pro měšťany a zvýšení poplatků za průjezd povozů městem, k čemuž král dává svůj souhlas. Kníže Kazimír se také nabízí k poskytnutí půjček na výstavbu měšťanských domů. Zakládá zde knížecí pivovar, jehož následníkem je dnešní Městský pivovar ve Fryštátě a rovněž se pouští do oprav požárem poškozeného hradu, který dává renesančně opravit. Na západní části hradu se nacházel celozděný kostel, dřevěná fara a budovy patřící k faře. Fara a farní budovy byly postaveny pravděpodobně opět jako dřevěné, nebo kamenno-dřevěné, ke kostelu se roku 1515 začala stavět vysoká zvonice, jež se stala největší dominantou celého hradu. Zpočátku měla renesanční cimbuří. Jejího dokončení v roce 1530 se však kníže Kazimír II. již nedožil. Východní část hradu, která sloužila jako knížecí rezidence, prošla renesanční opravou. Především byla zastavěna proluka mezi oběmi knížecími budovami, ve které vznikl v přízemí renesanční mázhaus se zadním východem do zahrad a v patře Kazimír II. vybudoval velký reprezentativní sál, ve kterém se dalších více jak 300 let konaly slavnostní události. Nově tak vznikla jedna ucelená stavba o půdorysu písmene „C“ jak ji známe dodnes. Severně od východního zámeckého křídla byla postavena na starších základech jednopatrová budova, se kterou byl zámek nejspíš spojen krytou chodbou. Reprezentativní rezidenci začal kníže Kazimír II. užívat jako své druhé sídlo již v listopadu roku 1514 a užíval ji až do svého skonu v roce 1528. Protože si renesance žádala otevřená sídla, Kazimír II. zboural severní opevnění hradu, který se tak stal součástí nového, renesančního města Fryštátu, se kterým z této severní strany splynul. V této renesanční podobě se těšil Fryštátský hrad značné oblibě. Kníže Kazimír II. již zde sice natrvalo nepřesídlil, ale využíval hrad k významným událostem. Častým hostem tady byl polský král Zikmund I. Jagellonský, který se s Kazimírem natolik přátelil, že za ním přijížděl a pravděpodobně společně trávili volné chvíle rybařením v rybnících okolo Fryštátu, které Kazimír sám založil. Kazimíra a jeho ženu Johanu však potkala rodinná tragédie, která uvedla celý rod těšínsko - fryštátských Piastovců na pokraj vymření. Nejprve v roce 1507 umírá jejich syn Fridrich a roku 1524 i syn Václav II. Syn Václav však byl ženat s Braniborskou markraběnkou Annou Hohenzollern, se kterou měl čtyři děti, ale dospělosti se dožil jen nejmladší z nich - Václav III. Adam. Narodil se po smrti svého otce a tak se veškeré naděje na zachování rodu upíraly na něj. Stárnoucí Kazimír II. již cítil, že se blíží doba jeho skonu a proto chtěl zabezpečit pokračování rodu tím, že dal svého jednoletého vnuka Václava III. Adama zasnoubit se stejně starou Marií, dcerou zámožného šlechtice Jana IV. z Pernštejna, toho času žijícího na svém pardubickém sídle. Zásnuby se odehrály roku 1525 a jako místo této významné události Kazimír II. určil právě Fryštátský hrad. Při této příležitosti zde také sepsal svou závěť a Václava III. Adama určil jako svého jediného dědice. Do doby dosažení jeho plnoletosti byl zvolen jeho poručníkem Jan IV. z Pernštejna, který se také stal regentem Těšínského knížectví. Fryštát obdržel jako zástavu, neboť kníže Kazimír II. si od něj v dřívějších letech půjčil obnos peněz, které pravděpodobně použil na opravu požárem zničeného Fryštátu. Po smrti knížete Kazimíra II. roku 1528 Jan IV. z Pernštejna na hrad ve Fryštátě také přesunul knížecí sídlo z Těšína. Nutno dodat, že Jan z Pernštejna se o Fryštát dobře staral. Podporoval jeho rozvoj a zakládal další rybníky v okolí, mimo jiné i ty v Olšinách, které se dochovaly. 16 let po zásnubách se Václav III. Adam žení s Marií z Pernštejna. Manželství to ale nebylo šťastné. Mladý kníže Václav choval k Pernštejnům nenávist, protože jim byl finančně zavázán splácením dluhu, které zdědil po svém dědovi a dával to najevo svým vztahem k Marii. Marie musela od svého muže trpět ponižování a musela se také zříct nároků, kterých jako kněžna byla hodna. Marie byla popisována jako žena bledá a zasmušilá, často trpící různými nemocemi. Z manželství se narodili tři děti, ale dospělosti se dožil jen syn Fridrich Kazimír, budoucí fryštátský kníže a zakladatel vlastní rodové větve. Ve středověku byla úmrtnost dětí velmi vysoká. Když v roce 1552 vyhořel těšínský hrad, manželský pár se i s knížecím dvorem přestěhoval do Fryštátu, kde žili pravděpodobně až do podzimu roku 1556. Zde se vztah Václava k Marii do jisté míry zlepšil. Na Fryštátském hradě dovolil Marii vést vlastní fraucimor a umožnil jí i další výsady náležící kněžně. Marie se zde cítila poněkud lépe než v Těšíně a i její zdraví se trochu zlepšilo. Přijížděli ji sem navštěvovat její příbuzní z Pardubic, aby ji poskytli alespoň trochu útěchy. Mariin nešťastný život se stal předlohou pověsti o Fryštátské Bílé paní, která se na hrad vrací pochovat si v náručí svou milovanou vnučku Kateřinu. Fridrich Kazimír, který vyrůstal v Břehu a v Lehnici, již dospěl a žádal svého otce o přidělení území, kterému by vládl. Otec Václav ale Fridrichovy žádosti odmítl, proto Fridrich jede do Lehnice podat na svého otce stížnost, na základě které nakonec Václav polevil a za podmínku převzetí části dluhů předal Fridrichovi panování nad fryštátskou částí knížectví, které se rozprostíralo od Frýdku přes Slezskou Ostravu až po Bílsko. Za své hlavní sídlo si Fridrich Kazimír vybral Fryštátský hrad, který v té době byl již 270 let starý, proto se Fridrich pouští do riskantního kroku výstavby zcela nového sídla, luxusního renesančního zámku Ráj na okraji Fryštátu. Roku 1563 se žení s kněžnou Kateřinou z Lehnice. Ta je však postižena blíže neurčitou chorobou, ale protože v Lehnici tou dobou byla morová epidemie, zdá se, že kněžna trpěla touto nákazou. Na jaře roku 1564 si Fridrich přivádí svou novomanželku na Fryštátský hrad, kde je na její počest přichystána velká slavnost. Na náměstí se pořádaly rytířské turnaje, kterým dávala slavnostní punc nově postavená radniční, nebo-li Piastovská věž, na jejímž průčelí se dodnes dochoval erb těšínsko-fryštátských Piastovců. Roku 1565 se manželskému páru na Fryštátském hradě rodí dcera Kateřina Fryštátská, první narozený potomek Fryštátské rodové větve Piastovců. Kníže Fridrich Kazimír jako jediný dědic Těšínského knížectví zřejmě zamýšlí po smrti svého otce přesunout hlavní knížecí sídlo do Fryštátu a učinit jej jeho hlavním městem. Netuší však, že se blíží rychlý zvrat těchto plánů. Roku 1569 umírá na následky choroby Fridrichova žena, kněžna Kateřina. Její smrt otřásla celou dynastií. Také Fryštát se zahalil do velkého smutku. Fridrich Kazimír se ocitl osamocen a na pokraji bankrotu, proto zamýšlel znovu se oženit a to s bohatou vdovou Barbarou z Bibrštejna. To nejhorší ale teprve mělo přijít. Roku 1571 umírá i maličká dcera Kateřina a kníže Fridrich Kazimír 4. května v témže roce, na své cestě do Prahy, kam byl pozván císařem Maxmiliánem II. k vysvětlení svého velkého zadlužení, vážně onemocněl a v Přelouči byl hospitalizován, kde také nemoci podlehl. Jeho tělo bylo převezeno do kostela svatého Bartoloměje v Pardubicích, kde je pochován vedle své matky Marie. Jeho otec Václav III. Adam nechal vyhotovit a do Pardubic převést náhrobek, který je v tomto kostele vystavený dodnes. Tak vymřeli ve Fryštátě Piastovci, ale vymření tohoto rodu Fridrichovou smrtí hrozilo i v Těšíně. Fridrichův otec, Václav III. Adam se roku 1567 opět žení a to s kněžnou Kateřinou Sidonií Sasko - Lauenburskou, která za ním přijíždí do Těšína s mnohočetným průvodem. Tento průvod, když dorazil do Fryštátu, zde na hradě spočinul a přenocoval a následující ráno kněžna pokračovala do Těšína. Nové manželství zplodilo celkem šest dětí. Dospělosti se však dožila jen dcera Anna a roku 1574 narozený syn Adam Václav, který se stal dědicem knížectví. Smrtí jeho dětí Fridricha Viléma a Alžběty Lukrécie, však vymírají Piastovci i v Těšíně, kde je dokonce zbořeno i jejich sídlo – Těšínský hrad. Po smrti posledního fryštátského knížete, Fridricha Kazimíra, se pravděpodobně dostal Fryštátský hrad, jako léno českých králů, do rukou krále a císaře Maxmiliána II. Habsburského, který po vyplacení Piastovských dluhů, dává Fryštátskou část Těšínského knížectví prodat. Roku 1573 tak za obnos 150 tisíc tolarů Fryštátský hrad obdržel vévoda Václav Cigán ze Slupska, jež z hradu učinil své rodové sídlo.