Dějiny práva na území republiky československé/§ 10. Právo zemské
| Dějiny práva na území republiky československé Bohumil Baxa | ||
| § 9. Všeobecný rozhled | § 10. Právo zemské | § 11. Zákony zemské |
Ferdinand II. vydal z jednostranné své moci neboli oktrojoval pro Čechy O. Z. Z. z r. 1627 a pro Moravu O. Z. Z. z r. 1628.
Obsah O. Z. Z. českého tvoří právo ústavní, nikoli však výlučně, dále zřízení soudní a deskové, právo trestní a soukromé a právo manské. Zřízení toto jest vydáno jen německy a také jen text německý jest prohlášen za autentický; český překlad jest do kap. F. 1. a to jen soukromě. Domácí řízení soudní jest nahrazeno procesem římskokanonickým a v určitých částech jest převzato právo římské, někde i saské. Koldínova Práva městská obdržela podpůrnou platnost. V tomto O. Z. Z. král vyhrazuje sobě a svým nástupcům jus legis ferendae, t. j. právo vydávati zákony, jinými slovy výhradnou moc zákonodárnou, a právo rozhodovati všechny sporné otázky, jež v budoucnosti snad vzniknou. O. Z. Z. bylo prohlášeno i v Chebsku a koncem téhož století i v Kladsku.
Na Moravě bylo O. Z. Z. vydáno rovnčž jen německy. Obsahem svým se značně přibližuje O. Z. Z. českému. Zde však stavové, poněvadž podle O. Z. Z. bylo pochybné, zda stavovská privilegia trvají čili nic, vyžádali sobě na Ferdinandovi II. vysvětlivky různých pochybných článků neboli dubií; skutečně také na vysvětlenou některé deklaratorie byly vydány, ale odpovědi celkem uspokojivé se jim nedostalo.
V r. 1640 vydal Ferdinand III. pro Čechy „Ferdinanda na O. Z. Z. publicirované královské deklaratorie a novely“, česky a německy, kde byly ve věcech nepatrnějších stavům přiznány jakési ústupky. Platnost těchto deklaratorií byla r. 1650 rozštřena i na Moravu.
Jak české, tak i moravské O. Z. Z. bylo v pozdější době několikráte vydáno, vždy yšak jen německy.
Na Opavsku a Krnovsku podrželo moravské Z. Z. z r. 1604 svou platnost. Za Leopolda I. bylo sice stavům nařízeno říditi se moravským O. Z. Z., ale, poněvadž se stavové tomu vzepřeli, zavedena jen některá ustanovení tohto O. Z. Z., jinak však, jak sluší míti za to, zůstalo to při starém.
Ve Slezsku t. zv. slezský akord z r. 1621 bránil Ferdinandovi II. provésti státní převrat ve prospěch moci královské. Vývojem doby však i zde byla moc královská utužena, avšak stará zřízení zemská zůstala větším dílem v platnosti.
Od 18. století objevují se nám již snahy o unifikaci práva. První krok byl učiněn za Josefa I., kdy v r. 1707 bylo vydáno „Císaře a krále Josefa I. nové právo útrpné a hrdelní pro král. české, markrabství moravské a vévodství slezské“. O málo později (r. 1710) byly zřízeny v Praze a v Brně zvláštní komise k tomu cíli, aby bylo vytvořeno jednotné právo soukromé pro země koruny české a aby byly vyrovnány rozdíly mezi právem zemským a městským. Komise tyto skutečně vypracovaly osnovy, pražská Elaboratum bohemicum a brněnská Elaboratum moravicum, ale elaboráty ty nedošly schválení panovníkova; jinakého positivního výsledku komise ty neměly.
Postupem doby se snahy panovníků o unifikaci práva neobmezují již jen na země koruny české, nýbrž rozšiřují se na všechna království a země pod jich žezlem spojené. Za Marie Terezie jest vydána Constitutio Criminalis Theresiana, která obsahuje právo trestní hmotné a řízení trestní, a platí jako zákoník společný pro země české a rakouské. Za Josefa II. k tomu přistupuje Všeobecný zákoník o zločinech a trestech z r. 1787 a obecný soudní řád z r. 1781. Počátkem 19. století jest vydán nový zákon o zločinech a těžkých policejních přestupcích a v r. 1811 všeobecný občanský zákoník. Ve všech těchto zákonech nejde však již o právo české, nýhrž jimi se tvoří právo nové, všem královstvím a zemím společné, zvané později právem rakouským.
Po r. 1848 unifikace práva jest již soustavná. Zákony říšské i zemské platí, pokud v nich zvláště něco jiného stanoveno není, pro všechny obyvatele bez rozdílu stavu.