Dějiny hudby v Čechách a na Moravě/Umělci hudební v cizině
| Dějiny hudby v Čechách a na Moravě Josef Srb | ||
| Skladatelové v domově | Umělci hudební v cizině | Poměry divadelní v Praze v letech 1804–1862 |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dějiny hudby v Čechách a na Moravě |
| Podtitulek: | sestavil J. Srb (Debrnov) |
| Autor: | Josef Srb |
| Zdroj: | SRB, Josef, Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, Praha 1891 Online na Internet Archive |
| Vydáno: | 1891 |
| Licence: |  PD old 70 |
Putování hudebníkův českých do ciziny ve věku 18. se objevivší potrvalo též ve věku 19. a stupňovalo se měrou ještě větší, když po založení konservatoře Pražské vzrostl počet těch, kteří hudbě se byli věnovali. Většina vyučencův ústavu toho nemohoucích nalézti zaměstnání v domově, uchylovala se do zemí sousedních, kde při různých kapelách a divadlech skvělejšího dostalo se jim zaměstnání. Hojný počet umělcův českých nalézal se ve Vídni, kde vynikli Jan Voříšek, Josef Drechsler a Šimon Sechter jako theoretikové, ostatní jako virtuosové a učitelové.
Výtečným učitelem hudby byl skladatel Josef Drechsler (dle M. kř. vlastně Traxler), jenž narodil se 26. května 1782 ve Vlachově Březí a studoval v Praze. V theorii hudební vzdělal se u Grotia, l. 1807 přišel do Vídně a stal se varhaníkem při tamějším chrámě sv. Anny. Léta 1844 jmenován kapelníkem při chrámě metropolitním u sv. Štěpána a zemřel 27. února 1852. Složil 6 oper, 25 operet, několik mši, jedno requiem, sonaty, kvartetta a sepsal školu na varhany, nauku o harmonii a vydal tiskem klavírní školu Pleylovu.
Jméno ještě slavnější jakožto důmyslný učitel theorie hudební získal si Šimon Sechter, jenž přispěl činností svou k rozvoji umění hudebního, požívaje v kruzích uměleckých největší přízně. Narozen ll. října 1788 ve Frimburku v Budějovicku, vzdělal se v počátcích hudby u J. Maxanta a zdokonalil se u svého krajana Leopolda Koželuha ve Vídni. L. 1823 stal se dvorním varhaníkem a zanášel se soukromým vyučováním; l. 1851 jmenován professorem harmonie a komposice při konservatoři Vídeňské a zemřel 10. září l. 1867. Složil více skladeb církevních a na varhany a sepsal velké dílo o třech svazcích „Die Grundzüge der musikalíschen Komposition“ (1853 a 1854).
Dobré pověsti jako učitel hudby těšil se Jan Emanuel Doležálek, jenž narozen 22. května 1780 v Chotěboři, zemřel 6. července 1858 ve Vídni. Vedle V. Pichla byl prvním, jenž pokusil se skládati písně české, jež vydal l. 1812 u Maise ve Vídni.
Důmyslným skladatelem byl virtuos na piano a na varhany Jan Hugo Voříšek, jenž však v květu věku svého zemřel. Narozen ll. května 1791 ve Vamberku vystoupil ve veřejných koncertech již jako hoch v Praze i ve Vídni a studoval po té filosofii v Praze. V theorii hudební zdokonalil se u V. 'Tomáška a na klavír u Moschelesa a Hummla ve Vídni, kde studoval práva. Po té oddal se hudbě a jmenován 1823 dvorním varhaníkem a učitelem hudby prince Napoleona. Za příčinou choroby odešel do Štýrského Hradce a vrátiv se do Vídně, zemřel 19. listopadu 1825. Složil 12 rhapsodií klavírních, jež věnoval V. Tomáškovi, velkou symfonii z D, mše, více menších skladeb církevních, „Moreaus Leichenfeier“ a českou píseň „Nevinnosť“.
V oboru hudby dramatické pokusil se s úspěchem Josef Dessauer, jenž narodil se 28. května 1798 v Praze. Vycvičiv se v umění hudebním u V. Tomáška a B. Webra v Praze, odešel l. 1832 do ciziny a zemřel 8. července 1876 ve Vídni. Složil opery „Lidvina“ (1836), „Der Besuch von St. Cyr“ (1839), jež provozovány na stavovském divadle v Praze, „Pasquita“, „Domingo“, několik ouvertur a více skladeb klavírních.
Z prvních chovanců konservatoře Pražské vynikli v oboru hudebním František Gläser a Jan Václav Kalivoda jako kapelníci, Jiří Macourek jako skladatel a celá řada virtuosův.
František Gläser narodil se 19. dubna 1798 v Jiřetíně horním, vzdělal se v letech 1813–1819 při Pražské konservatoři, stal se 1827 kapelníkem v Berlíně a l. 1842 kapelníkem při dvorním divadle v Kodani, kde zemřel 29. srpna 1861. Složil několik oper, více ouvertur, výborných romancí a menších skladeb klavírních. Hlavní zásluhu získal si jako důmyslný dirigent a učitel hudby; za tou příčinou vyznamenán řádem a jmenován l. 1847 rytířem Danebroga.
Jan Václav Kalivoda (psán Kalliwoda) narodil se 21. března 1800 v Praze, vzdělal se v letech 1811–1816 na housle u professora Pixise při Pražské konservatoři, stal se l. 1822 kapelníkem v Donauešinkách a zemřel 3. prosince 1866 v Karlsruhe.
Byl výtečným houslistou, složil 7 symfonií, více koncertův, ouvertur a množství sborův a jiných skladeb, jimž ale nedostává se vyššího vzletu.
Skladatel Jiří Macourek narodil se 23. ledna 1815 v Koněprusích u Berouna a vzdělal se na fagot u professora Betláka v letech 1828–1834 při konservatoři Pražské. Po té odešel do ciziny a stal se kapelníkem v Turíně. Mimo jiné skladby složil českou operu „Žižkův dub“, jež provozována v prosinci l. 1847 na divadle stavovském, ale dosáhla malého úspěchu. Byla to první původní práce, objevivší se po operních skladbách Škroupových, avšak zůstala též pouhým pokusem. Trvalého úspěchu dosáhly teprve skladby původní v letech šedesátých.
Ve skladbách lehčího zrna vynikli velikou plodnosti skladatelé Jan Ev. Hořalka, František Chotek, Antonín Emil Titl a František Chvátal.
Skladatel Jan Ev. Hořalka narodil se l. 1798 v Třešti na Moravě, odešel l. 1811 do Vídně a zdokonalil se na piano u Moschelesa, theorii hudební studoval u Förstra a zanášeje se vyučováním, zemřel 9. záři 1860 v Penzingu u Vídně. Složil množství kusův k dramatům, několik ouvertur a více skladeb klavírních.
František Chotek narodil se l. 1800 v Libiši u Nového Jičína na Moravě a vycvičiv se dostatečně v hudbě, stal se učitelem ve Vídni, kde zemřel 2. května 1852. Složil množství skladeb klavírních v lehkém slohu.
Ant. Emil Titl narodil se (dle M. Kř.) 2. října 1809 v Pernštýně na Moravě, vzdělal se v hudbě u B. Riegra v Brně, po té byl kapelníkem v Praze a kapelníkem vojenským ve Vídni, kde zemřel 21. ledna 1882. Složil celkem asi 300 skladeb různého obsahu, nejvíce k dramatům, asi 50 ouvertur, z nichž nejoblíbenější byla ouvertura z českých písni národních.
František Chvátal narodil se l. 1808 v Rumburce a vycvičiv se v hudbě, odešel do ciziny, usadil se jako učitel hudby v Magdeburce a zemřel 24. června 1879 v Elmenu. Složil veliké množství skladeb klavírních v lehkém slohu pro své žáky a několik skladeb žertovných.
Z velikého množství virtuosův českých, kteří si získali slavné jméno za hranicemi, prosluli měrou největší:
Klarinetista Josef Fridlovský, jenž narodil se (dle M. kř.) 11. června 1777 v Tejnce u Prahy a vycvičil se u Nejebse v Praze. Po té odešel do Vídně, stal se členem dvorní opery, při zřízení tamější konservatoře (1820) jmenován professorem klarinetu a zemřel 14. ledna 1859 ve Vídni.
Virtuos na flétnu Josef Wolfram narodil se l. 1798 v Novém městě na Moravě, studoval u Drechslera a Maysedra ve Vídni, konal cesty umělecké a stal se komorním hudebníkem při dvorním divadle v Karlsruhe, kde zemřel.
Výborný trompetista Ondřej Němec narodil se l. 1799 ve Chvalkovicích na Moravě a byl vojenským kapelníkem ve Vídni, kole zemřel 21. srpna 1846. Sepsal školu pro roh, pro trubku, pro pozoun, a přispěl ke zdokonalení strojiva při nástrojích žesťových.
Virtuos na kontrabas Antonín Sláma narozen l. 1804 v Praze vzdělal se v letech 1815–1821 při Pražské konservatoři u professora Housea, stal se 1829 členem orchestru při dvorním divadle ve Vídni, později jmenován professorem kontrabasu při konservatoři a zemřel 30. dubna 1879 ve Vídni. Sepsal a vydal „Kontrabassschule“ (1836), „Etuden in allen Dur- und Molltonarten für Kontrabass, Posaune und Fagot (opus 66).
Vojtěch Janouš narozen 1808 v Praze, vzdělal se na kontrabas u Housea v letech 1822–1828 a stal se členem orchestru při dvorním divadle ve Vídni; l. 1856 jmenován členem při dvorní kapli, professorem při konservatoři a zemřel 1862 ve Vídni.
Josef Vraný narodil se l. 1829 na Skalsku a vycvičil se v letech 1843–1849 při Pražské konservatoři; po té odešel do Vídně, stal se professorem kontrabasu při tamější konservatoři, ale zemřel již 3U. května 1870.
Virtuos na violoncello František Boch narodil se l. 1808 v Potštýně n. O. a vycvičil se u professora Hüttnera na konservatoři Pražské. Odešel na cesty umělecké, stal se l. 1835 členem dvorního divadla ve Stuttgartě a l. 1857 jmenován professorem při tamější konservatoři, o jejíž zařízení pečoval s největší horlivostí.
Virtuos na fagot Václav Neukirchner narodil se 1805 v Novém Strašecí a vycvičil se v letech 1816–1822 u professora Betláka při Pražské konservatoři. Po té stal se členem orchestru při stavovském divadle, odešel však brzo do ciziny a l. 1829 stal se prvním fagotistou při dvorní opeře v Stuttgartě. L. 1858 koncertoval v Praze při jubilejní slavnosti konservatoře s velikým úspěchem a po dlouhé činnosti zemřel 8. února 1889 v Stuttgartě.
Mezi virtuosy klavírními vynikli J. Moscheles, chovanec konservatoře Pražské, Al. Dreyschock, vyučenec Tomáškův, Julius Schulhoff a František Bendel, chovanec ústavu Prokšova.
Ignac Moscheles narodil se 30. května 1794 v Praze, vzdělal se při Pražské konservatoři, zdokonalil se ve Vídni a po té konal cesty umělecké. Léta 1843 jmenován professorem hry klavírní při konservatoři Lipské, kde zůstal až do své smrti, a zemřel 10. března 1870.
Vynikaje plodnosti skladatelskou, složil asi 142 různá díla, z nichž největší cenu má sedmero koncertův klavírních; velkou zásluhu získal si jako výborný a důmyslný učitel četných žákův. Způsob jeho hry vyznamenával se uhlazeností, dokonalou technikou a jeho účelem bylo dosáhnouti při přednese svrchovaného libozvuku.
Virtuos Alexandr Dreyschock narodil se 15. října 1818 v Žákách u Čáslavě a vycvičil se na klavír u V. Tomáška v Praze. Po té konal cesty umělecké, l. 1862 jmenován professorem hry klavírní při konservatoři Petrohradské, odešel však za krátkou dobu a zemřel 1. dubna 1869 v Benátkách. Složil množství bravurních skladeb klavírních, jimž ale nedostává se vyššího posvěcení uměleckého. Hra jeho vynikala vypočítavou virtuosní uhlazeností, ale postrádala oduševnělosti.
K největší dokonalosti mezi umělci českými dospěli virtuosové na housle Josef Slavík a Ferdinand Laub, kteří závodili s nejslavnějšími umělci světovými. Avšak i ostatní virtuosové na housle vynikali v oboru svém jako umělci dokonalí.
Výtečný houslista Leopold Jansa narodil se 23. března 1795 v Ústí nad O., vzdělal se v hudbě u Jana Jahody na škole domácí a po té odešel do Vídně. Zdokonaliv se ve hře houslové i v theorii hudební, vynikl tou měrou, že l. 1825 jmenován členem při dvorní opeře a po smrti Župančičově řídil oblíbené koncerty kvartettní. Konal časté cesty umělecké a získal si všude neobmezenou pochvalu. V letech 1849–1868 žil v Londýně, po té vrátil se do Vídně, kde zemřel 24. ledna 1875. Složil množství skladeb komorních, houslových a též několik skladeb církevních. Vynikl jako houslista neobyčejnou zručností technickou, výrazným, oduševnělým přednesem a byl mistrem ve hře kvartettní.
Virtuosové dále uvedení byli vyučenci Pražské konservatoře.
Josef Slavík, nejgeniálnější houslista vedlé Paganinia, narodil se 26. března 1806 v Jíncích u Příbramí, kde otec jeho Antonín byl učitelem. Vycvičiv se v počátcích hudby u otce, jenž l. 1815 stal se učitelem v Hořovicích, byl již v devátém roce věku svého dovedným houslistou a podporován hrabětem Eugenem z Vrtby stal se l. 1817 žákem Pražské konservatoře, kde vycvičil se u professora Pixise na housle, vynikaje nad žáky ostatní. Poprvé vystoupil na veřejnost v letech 1822 a 1823 v koncertech ústavu a mistrnou hrou vzbudil neobyčejný obdiv. Po vystoupení z ústavu stal se členem orchestru při divadle Pražském, uspořádal koncert k dobročinnému účelu v Hořovicích, l. 1825 odešel do Vídně a uchvátil svou mistrnou hrou i přísného mistra Maysedra, jenž nazval jej druhým Lipinským.
Po té koncertoval v Teplici, v Karlových Varech, seznámil se následujícího roku s Paganinim, jenž do Vídně zavítal a s největší chválou o jeho hře se vyslovil. Navštíviv po té Paříž, stal se l. 1829 členem orchestru při dvorním divadle ve Vídni a v koncertech, v nichž účinkoval, získal si pochvalu všeobecnou. Nadšený jásot, jenž každé jeho veřejné vystoupení provázel, byl mu pobídkou, že každodenně 6 až 8 hodin se cvičil, chtěje dosíci dokonalosti svrchované. Ale neustálé toto namáhání bylo příčinou, že brzo počal churavěti. Léta 1830 uspořádal opět koncerty v Hořovicích, v Teplicích a v koncertech pořádaných l. 1832 ve Vídni osvědčil se jako nejslavnější houslista všech věkův, jenž ve hře bravurní překonal i geniálního mistra Paganinia.
Naposledy vystoupil ve Vídni v koncertě dne 28. dubna 1833, po té na několik dní ulehl, ale přes to odebral se 20. května do Pešti, kde chtěl pořádati koncert, ale zemřel 30. května 1833 na hlavničku v 27. roce věku svého v Pešti. Byl geniální umělec a nedostižný virtuos, jenž vřele miloval vlast i jazyk mateřský a osvědčil vždy svou šlechetnou povahu. Složil potpourri pro housle s průvodem orchestru (1824), jež věnoval hraběti z Vrtby, koncerty z fis-moll a z h-moll s průvodem orchestru, variace z E a variace z F s průvodem orchestru, Andante z D s průvodem klavírním, impromptu pro housle s průvodem klavírním, fermatu ke koncertu z fis a polonézu z D, jichž rukopisy náležejí občanu Laborovi v Hořovicích. Variace na strunu G, rondo z A, variace se změněným laděním, koncert z h moll a podvojný koncert z Fis staly se majetkem jeho bratra Rudolfa.
Slovník N. VIII. 526. Obrazy života 1859, 103. Květy 1834 č. 3.
Dalibor 1859, 249. a 1883, 181. 1884, 241.
Pražské noviny 1885, č. 176. a 177. Schilling, Univer. L. d. T. 1837.
Nejmladší bratr Josefův Rudolf Slavík narodil se 29. dubna 1823 v Hořovicích a vzdělal se na housle v letech 1836–1839 při Pražské konservatoři. Později odešel na Rus, stal se l. 1845 prvním houslistou při divadle Moskevském a vynikl jako plodný skladatel.
Jedním z nejdovednějších virtuosův na housle v době novější byl geniální Ferdinand Laub. Narozen 19. ledna 1832 v Praze, učil se na housle u svého otce Erazima, s jehož kapelou hrával po pražských hostincích, a zdokonalil se v l. 1843–1846 při konservatoři Pražské u professora Mildnera. Léta následujícího odešel do Vídně, studoval theorii hudební u Š. Sechtra, stal se členem orchestru při dvorním divadle, l. 1850 odešel na cesty umělecké a všude, kamkoliv zavítal, oslavován měrou největší jako mistr svého nástroje. L. 1852 obdržel od knížete Egona z Fürstenberku skvostné housle Guarneriovské, jež koupeny byly za 1500 zl. L. 1866 přijal místo professora hry houslové při konservatoři Moskevské a když l. 1871 počal churavěti, odebral se k vůli zotavení do jižních Tyrol, ale zemřel jíž 17. března 1875 v Griezu nedaleko Bolzaua na vodnatelnost. Tělo jeho převezeno do Prahy a pohřbeno na hřbitově Olšanském. Složil více skladeb pro housle, z nichž nejoblíbenější jest polonéza, a několik českých písní. Jako Virtuos proslul jemným, vroucím přednesem, velkým tónem a neomylnou technikou, již nikdy nerozvíjel na úkor pravého výrazu uměleckého. Z jeho hry vyznívala elegičnost, jež byla výkvětem jeho Slovanského původu. Pravým mistrem byl ve hře kvartettní.
Květy 1871, 190. Světozor 1875, 152. Dalibor 1875. 91.
Hud. L. 1875 č. 12. Slovník N. IV. 1179.
Mimo to vynikli jako výteční houslisté ze školy Pražské:
Raimund Dreyschock, bratr pianisty Alexandra D., narodil se 20. srpna 1820 v Žákách u Čáslavě, vzdělal se na housle u professora Pixisse v letech 1834–1840 a po té konal cesty umělecké. L. 1850 jmenován professorem hry houslové při konservatoři Lipské a zemřel 6. února 1869 v Lipsku. Zároveň byl koncertním mistrem při Gewandhausu.
Výtečný houslista Josef Sokol narodil se 27. ledna 1821 v Březně u Mladé Boleslavě, vzdělal se při Pražské konservatoři v letech 1831–1837 a po té odešel na Rus. Zavítav do Petrohradu, stal se sólistou tamější koncertní kapely a zemřel 9. srpna 1858.
Vedlé virtuosův na nástroje vyniklí v cizině v oboru pěveckém Fr. Hauser, J. Th. Krov, Jan Drska, J. Ticháček, Al. Ander, Jan Pišek a více jiných.
František Hauser, slavný pěvec dramatický, jenž v koloratuře závodil se slavnou Sontagovou, narodil se (dle M. kř.) 13. ledna 1794 v Krasovicích v okresu Vlašimském, učil se počátkům hudby na škole v Kondratci a studoval filosofii v Praze. Zdokonaliv se ve zpěvu u kapelníka Triebenseea, v theorii hudební u Tomáška, vystoupil l. 1817 jako Sarastro na divadle Pražském, l. 1821 odešel do Kasselu a l. 1825 do Drážďan; l. 1828 zpíval ve Vídni, po té v Berlíně, v Londýně, v Paříži a podnikl l. 1837 cestu do Italie. Léta 1846 povolán do Mnichova, kde jmenován ředitelem tamější konservatoře hudby nově zřízené a zůstal při ústavě tom až do l. 1864. Po té žil na odpočinku a zemřel 14. srpna 1870 ve Freiburku. Jako pěvec vynikal neobyčejnou technikou, uměleckou vytříbeností a vřelým přednesem. Sepsal thematický seznam skladeb Bachových a vydal „Gesangslehre für Lehrende“ (1866) a mimo to obíral se studováním děl filosofických; rád prý česky hovořil a navštěvoval často v letní době své rodiště.
Mendel Mus. C. Lex. V. 112.
Dopis d. faráře p. J. Pospíšila v Kondratci. 1884.
Výtečný pěvec a skladatel Josef Theodor Krov narodil se 19. prosince 1797 v Novém Strašecí, studoval práva při universitě Pražské a theorii hudební učil se u Tomáška. L. 1823 vystoupil jako ochotník při provozování zpěvoher českých a po té oddal se hudbě. Vycvičiv se ve zpěvu dramatickém, vystoupil l. 1830 na divadle Pražském s velikým úspěchem a po té odešel l. 1835 do Londýna, kde získal si slavné jméno a zanášel se vyučováním zpěvu. Za příčinou churavosti odešel l. 1858 do Nizzy a zemřel l. března 1859 v Draguignanu v jižní Francií.
Složil více anglických a českých písní, zejména „Těšme se blahou nadějí“ (1831), jež kolovala jako píseň husitská z 15. věku, „Porodila mne moje matička“ a více jiných. Značné jmění asi 80.000 zl. odkázal příbuzným v Strašecí.
Vynikající tenorista Jan Nep. Drska narodil se 24. ledna 1808 na Orlici u Žamberka, a vycvičiv se ve zpěvu dramatickém, stal se l. 1830 členem při divadle stavovském v Praze, kde nejvíce byl oblíben ve zpěvohrách českých. L. 1835 odešel do ciziny a stal se členem dvorní opery v Kasselu, kde zemřel 27. prosince 1847. Složil píseň pro baryton „Loučení“, jež uveřejněna l. 1835 ve Věnci.
Jedním z nejslavnějších pěvcův dramatických byl tenorista Josef Alois Ticháček, jenž narozen ll. července 1807 v Horní Teplici u Police. Chtěje studovati lékařství, odešel do Vídně, ale zanechav studií, vzdělal se ve zpěvu dramatickém u Cicimary a vystoupil l. 1834 s velkým úspěchem na divadle v Štýrském Hradci. Po té zpíval ve Vídni a l. 1838 stal se členem dvorního divadla v Drážďanech, kde l. 1870 slavil 40leté jubileum své umělecké činnosti. Po dvou letech odešel na odpočinek a zemřel 18. ledna 1886 v Drážďanech. Vynikl jako pěvec dramatický jmenovitě v operách Wagnerových a zachoval hlas svůj až do pokročilého věku.
Stejnou měrou proslul výtečný tenorista Alois Ander ve Vídni, jenž byl mistrem zpěvu dramatického i koncertního a neobyčejnou lahodou hlasu svého nad jiné předčil. Narozen (dle M. kř.) 13. října 1917 v Libici[1] u Chotěboře, odešel s rodiči svými do Jamnic na Moravu a studoval v Brně. Po té odešel do Vídně, vzdělal se ve zpěvu dramatickém u slavného Wilda a vystoupil l. 1845 na dvorním divadle, jehož členem zůstal až do své smrti, jsa miláčkem veškerého občanstva. V letech šedesátých počal churavěti. Stal se choromyslným a zemřel ll. prosince 1864 v Sedmihorkách u Turnova.
Nejslavnějším barytonistou své doby byl Jan Kř. Pišek, jehož neobyčejná výška a lahoda hlasu přímo vzbuzovala obdiv a jenž v přednesu písně a ballady neměl soupeře.
Narozen 14. října 1814 ve Mšeně u Mělníka, studoval práva při universitě Pražské a po té oddal se zpěvu. Pomeškav nějakou dobu ve svém rodišti, vrátil se l. 1838 opět k divadlu, zpíval ve Vídni, ve Frankfurtě a l. 1842 jmenován doživotním členem při dvorní opeře v Stuttgartě, kde zůstal do l. 1863. Po té žil na odpočinku a zemřel 16. února 1873 v Sigmarinkách. Vynikaje hlasem objemným, krásným a lahodným, jejž ve výborné škole vycvičil, okouzliti dovedl své posluchače jak na jevišti, tak na podiu koncertním a byl mistrem zpěvu dramatického i koncertního. L. 1851 zpíval v Londýně a písněmi českými získal si neobmezenou slávu. L. 1864 vystoupil jako host na divadle českém v Praze s velkým úspěchem.
- ↑ Rok, den a místo narození jeho v Slov. Nauč. I. 203 a v Ottově N. Slovníku není správný.