Dějiny hudby v Čechách a na Moravě/Skladatelové ve věku 16.
| Dějiny hudby v Čechách a na Moravě Josef Srb | ||
| O kůrech literátských a kancionalech | Skladatelové ve věku 16. | O mysteriích a moralitách |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Dějiny hudby v Čechách a na Moravě |
| Podtitulek: | sestavil J. Srb (Debrnov) |
| Autor: | Josef Srb |
| Zdroj: | SRB, Josef, Dějiny hudby v Čechách a na Moravě, Praha 1891 Online na Internet Archive |
| Vydáno: | 1891 |
| Licence: |  PD old 70 |
Skladatelové zpěvův českých, vynikajíce vnímavostí hudební a všímajíce sobě vymožeností uměleckých v cizině dosažených, tvořili dle vlastního názoru a udržujíce se v proudu pokroku, octli se způsobem přirozeným v popředí tvoření uměleckého a vytvořili v oboru písně české díla skvělá a dokonalá.
Až do polovice věku šestnáctého byl zpěv jednohlasý v Čechách panujícím a pěstován zde se zvláštní horlivostí.
Když pak ve věku patnáctém vyvinula se v Nizozemí[1] hudba vícehlasá, jež v Italii ve věku 16. dospěla na vrchol dokonalosti, šířil se sloh ten i v zemích sousedních a počali jej pěstovati také skladatelé čeští.
Skládáním zpěvův církevních a vydáváním zpěvníkův českých či kancionalův obírali se učenci nejslavnější a zvláštní péči věnovali oboru tomu členové Jednoty bratrské.
Po stránce zpěvné bývala srovnalost textu s chodem melodie hlavním a tytýž jediným pravidlem, poněvadž písně skládaly se většinou k nápěvům starším, jak církevním, tak i světským, národním. Později skládány též melodie nové, neboť nalézali se mezi bratřími nejen básníci, než také vzdělaní hudebníci, kteří s horlivostí v oboru tom pracovali.
O zpěvu vícehlasém děje se první zmínka, když zavítal král Ferdinand I. l. 1558 do Prahy. Při vjezdu tom vítán byl od žactva čelnějších škol, neboť každý sbor žákův zpíval čtyrhlasou píseň latinskou, kantoři škol zpívali pětihlasý hymnus „Zdráv buď, Ferdinande“, a kantoři škol židovských zpívali žalmy na rozdílné hlasy upravené jazykem židovským.
Harmonie zpěvův vícehlasých zvána srovnávání.
Nejslavnějším skladatelem českým v oboru tomto ve věku 16. byl Jan Trojan Turnovský, farář v Sepekově a v Netvořicích, jehož skladby zachovaly se v kancionale, jejž poříditi dal pořádek řeznický v Benešově. Jelikož při některých zpěvech v kancionale jméno jeho jest uvedeno výslovně, zachována tím jeho památka, o dalších osudech a žití jeho však nic není známo, pouze dle toho, že nazýván Turnovským, souditi lze, že narodil se v Turnově. V kancionale zachovaly se z jeho skladeb následující, jak uvádí Zvonař:
l. Patrem pro čtvero hlasův, jehož stálým zpěvem (cantus firmus) jest nápěv písně „Kristus příklad pokory“. Skladba ta jest v jednoduchém kontrapunktě a závěrky jednotlivých dílův ozdobeny jsou kontrapunktickými okrasami. Na závěrečné notě stálého zpěvu provádějí průvodně hlasy dozpěv v kontrapunktě ozdobném, čímž skladba jest zaokrouhlena a určitě zakončena.
2. Figurovaný chorál o pěti hlasech „Všemohoucí stvořiteli“ má 24 velké čtyřdobé takty a jest v tónině jónickě.
3. Responsorie čili odpovědi pro čtvero a patero hlasův o čtyrech, osmi a dvanácti taktech, jichž užívalo se při velkých službách božích.
4. Choral „Kristus příklad pokory“ (pocházející z l. 1571) vyniká jednoduchosti, zkroušeností hlavního zpěvu a krásnou čtyřhlasou harmonií; co do provedení jest vzorem církevní písně a perlou mezi zpěvy českými; harmonisace jeho jest dle tóniny frygické.
5. Figurovaný choral „Kdo se líbí bohu“ má 24 takty a čtyrmi posledními jest úplně zaokrouhlen.
Mimo to spracoval Trojan více oblíbených zpěvův ze starší doby pocházejících, zejména „Otče náš, milý pane“, „Vstalť jest této chvíle“, „Vítej sladký těšiteli“, „Bože, otče, sešliž nám“, jež spracována trojhlasým kontrapunktem.
Srovnáme-li sklady Trojanovy se skladbami jiných skladatelův, praví J. L. Zvonař, shledáme, že nejsou tak umělé, jako skladby jeho vrstevníkův zahraníčných, mají však svůj vlastní ráz původní i a jsou plody spíše ducha, než rozumu; nejsouce tak obšírny jako motetta podobají se mistrným miniaturám, v nichž slovo české s tónem sloučeno způsobem uměleckým v lepý celek, posvátnosti chrámu přiměřený.
Ambros, Gesch. d. M. 1331. III. 429.
Dalibor 1862, 33. Slovník Naučný IX. 602.
Nár. Listy 1862 č. 31. (Skladby T. od J. L. Zvonaře.)
Cyrill 1889, 17. (Písně K. Bosáka.)
Nad vrstevníky své proslul slavný varhaník a skladatel zpěvův českých Jiří Rychnovský v Chrudimi. Narozen v Rychnově nad Kněžnou v letech 1540-1545, a vycvičiv se v umění hudebním i líterním, stal se l. 1570 rektorem kůru a kantorem v Chrudimi, kde až do své smrti blahodárně působil a zemřel asi l. 1615-1616 jako stařec výše sedmdesátiletý. Vynikaje vzděláním a přirozeným nadáním v oboru umění hudebního, skládal zpěvy do kancionalův a jmenovitě notoval kancionaly Královéhradecký a Chrudimský, jež náležejí k nejvzácnějším památkám českým z oné doby. V kancionale Královéhradeckém zachovala se jeho podobizna.
Jako výtečný varhaník proslul jeho syn Václav Rychnovský, jenž narodil se v Chrudimi, a l. 1599 stal se varhaníkem při chrámě sv. Jindřicha v Praze. Jelikož mistrnou hrou obrátil k sobě všeobecnou pozornost, zván byl často do měst okolních ke slavnostem hudebním. L. 1607 zavítal v té příčině do Českého Brodu, dal se tam slyšeti na varhany dne 17. září, ale druhého dne náhle zemřel, prý otrávením.
Dlabač K. L., II. 574. (Richnovius.) 528.
A. Sedláček, Rychnov nad Kněžnou, 1871, 56.
Památky archaeol. II. r. 1856, str. 184. III. obraz sedmý.
Slovník Naučný VII. 1202.
Vedlé uvedených připomínají se umělci hudební:
Rachtaba či Rachterba varhaník při chrámě sv. Mikuláše v Starém městě Pražském a kantor při tamější škole, jenž l. 1520 zemřel na mor. Složil množství písni světských a nábožných, z nichž píseň „O daremné světské utéšení“ nalézá se v kancionale bratrském; Vít Fayt, slavný zpěvák, narozen 1501 v Žitavě, dosáhl hodnosti bakalářské na vysokém učení Pražském a byl kantorem při škole Českobrodské, kde 24. prosince 1551 zemřel; Matyáš Kozmauda, vyhlášený hudebník, byl l. 1546 kantorem při škole Chrudimskě a jezdíval často do Řezna a do Vídně ke dvorním slavnostem hudebním. Rodericus Jan z Chotěřiny, kantor v Hradci Králové, l. 1561; Matěj Juncaeus Pořicius de Roklina, narodil se v Chrudimi, proslul jako výtečný hudebník a byl kantorem kůru při chrámě sv. Jindřicha v Praze, kde 7. září 1582 zemřel; Václav Jan Mathias v Žiželicich složil „Alleluja“ a prósu k poctě mistra Jana Husí, jíž užívalo se při bohoslužbě; Jiří Kropáč, proslulý hudebník, složil a vydal ..Missarum tomus primus quinque vocum“ ve Vlašských Benátkách l. 1578; Jiřík Stefanides v Litoměřicích l. 1580; Jan Civilius z Lomnice byl kantorem na Mělníce a vydal „Písně s nápěvy“ v Praze l. 1582; Václav z Radkova, rektor kůru v Žatci, l. 1582. Žlutický Jan, kantor v Litoměřicích 1588 a v Domažlicích 1590; Jiří Pražský, skladatel v Praze l. 1589; Jan Simonídes byl rektorem kůru na Horách Kutných, kde l. 1587 zemřel; Jan Mastík ze Solnice byl l. 1588 kantorem v Chrudimi; Jan Žabka z Loun byl rektorem kůru v L. Kostelci l. 1592; Jan Vencálek, proslavený virtuos na loutnu v Praze, kde 1598 zemřel; Jan Kopřiva či Urtika Strakonický, varhaník v Budějovicích, jenž l. 1599 zemřel na mor; Jan Vlašimský, varhaník a starší sboru líterátského v Českém Brodě, jemuž odkázal vzácnou sbírku hudebnin a l. 1600 zemřel; Adam Smetana z Hořic, skladatel l. 1609; Pavel Kalous z Částalovic, slavný zpěvák a rektor kůru při chrámě sv. Jindřicha v Praze, kde 1611 zemřel; Václav Rejsar, rektor kůru v Náchodě l. 1618: Lukáš Cibulovský byl l. 1617 rektorem kůru v Českém Brodě; Jan Brodský z Věčína, zpěvák a varhaník, byl l. 1620 správcem kůru literátského v Českém Brodě; Kristian Rott byl l. 1625 varhaníkem v Litoměřicích a složil „Courant Lustgärtlein“, jež vydal tiskem v Drážďanech.
Václav Philomates z Hradce Jindřichova složil spis ve verších latinských, nazvaný „Musica piana“, jenž tiskem vydán l. 1512 ve Vídni, l. 1533 ve Strassburku; Jan Josquin sepsal jazykem českým spis „Musica“, t. j. zpráva k zpívání náležitá, jež vydána tiskem l. 1551 v Olomouci a l. 1561 v Prostějově.
Mimo to žilo zajisté i v ostatních městech českých více dovedných hudebníkův, o nichž dalších zpráv se nezachovalo.
V oboru theoretickém prosluli: Jan Blahoslav, Vavřinec Benedikt Nudožerský a Jan Amos Komenský.
Jan Blahoslav, horlivý pěstitel literatury české, byl mezi učenci prvním, jenž o hudbě psal jazykem českým. Narozen 23. února 1523 v Přerově na Moravě, stal se starším Jednoty bratrské se stálým sídlem v Evančicích. Hlavní péči věnoval zvelebení škol bratrských a zanášeje se stále pracemi literárními, zemřel náhle 24. listopadu 1571 v Krumlově Moravském. Ze spisův jeho má velilkou důležitosť po stránce hudební kancional nazvaný „Písně chval božských“ tiskem vydaný l. 1576 v Evančicích. Tištěn byl ve foliu poněkud větším než kancional Šamotulský a zahrnuty v něm 744 písně s notami, z nichž 49 Blahoslav sám složil; z těch pokládal za nejzdařilejší písně: „Vzdejmež chválu po vše věky“, „Aj, přeslavný vítěz pravý“, „Z hlubokosti své těžkosti“. Skvostný tento kancional, ozdobený mnohými obrazy a skvělými okrasami, náleží k nejkrásnějším knihám českým ze střední doby. Druhý spis Blahoslavův nejpřednější po stránce hudební jest „Musica“[2] vydaná l. 1558 v Olomouci, v níž pojednává se poprvé o theorii prosodie časoměrné. K vydání druhému, jež učiněno léta 1569 v Evančicích, připojeno pojednáuí „Regule a naučení potřebná kantorům a písní skladatelům“.
Jungmann, Historie I. č. 131. Slovník Naučný I. 723.
Kancional bratrský Č. Č. M. 1862, 24. Jireček,-Rukověť I. 83.
Vavřinec Benedikt Nudožerský, slavný učenec a horlivý pěstitel humanismu, narodil se asi l. 1555 v Nitránsku, stal se professorem jazykův klassických a věd mathematických při vysokém učení Pražském a zemřel zde 4. června 1606. Vynikaje jako znalec umění literního i hudebního, složil latině vzácný spis nazvaný „Zialmově někteří v písně české na způsob veršův latinských v nově uvedení a vydaní“[3] l. 1606 v Praze.
V předmluvě ke spisu tomu pojednává důmyslně o prosodii české a hlavním pravidlem, jež pro skládání melodií žalmových sobě vytknul, jest „abychom, jak vyslovujeme jakoukoliv slabiku mimo zpěv, takovým též časem ve zpěvu ji vyjadřovali“. Vzal tudíž za základ rhythmu nikoliv akcent, nýbrž časomíru.
Snaže se proklestiti hudbě české novou cestu, hleděl přičiniti ke svým žalmům takovou melodii čtyrhlasou, aby rhythmem hudebním srovnávala se úplně se staroklassickým metrem textův žalmových. Byl tudíž prvním, jenž do básnictví českého uvedl rozměry antické a učinil pokus, zavésti v hudbě české proti obvyklému kontrapunktu novou formu hudební, jež arciť se neudržela.
Staří letopisové III. 441. Dlabač K. L.
Jungmann, Historie I. č. 135. Slovník Naučný I. 610
Jireček, Rukověť I. 57. Cyrill 1883, 82.
Žák Nudožerského, slavný učenec a poslední biskup Jednoty bratrské Jan Amos Komenský, psal o zpěvu a prosodii české nejdůkladněji a nejobšírněji mezi svými vrstevníky.
Narozen l. 1592 v Nivnicích na Moravě a vzdělav se co nejdůkladněji ve vědách, zvolen l. 1648 biskupem Jednoty. Žil na Moravě, v Brandýse nad Orlicí, po té v Lešně Polskem, konečně v cizině a po mnohých strastech zemřel 15. listopadu 1671 v Amsterodamě. Staraje se neunavně slovem i písmem o zvelebení veškerého školství v různých zemích, zůstavil 42 díla, z nichž 31 psáno jazykem českým. Největší cenu po stránce hudební má „Kancyonal t. j. kniha žahnův a písní duchovních“, vydaný tiskem léta 1659 v Amsterodamě. Nevelký tento spis zasluhuje zvláštního povšimnutí, neboť jeví se v něm veliký a všeobsáhlý duch Komenského ve světle nejskvělejším. Písně zde zahrnuto jsou dokonale formou i obsahem.
V předmluvě pojednává způsobem důmyslným obšírně o zpěvu a prosodii české v patero odstavcích:
l. Co jest zpěv aneb zpívání? 2. O původu zpěvů svatých v církvi. 3. O zpěvu české církve. 4. Uvádí pravidla, jichž při zpěvu šetřiti dlužno. 5. Pojednává o některých v kancionale tom proměnách, rhythmu a metrum.
„K písni čili zpěvu náleží,“ praví, „aby se zpívaly písně veselé notou veselou, smutné notou smutnou a co do metru, aby se vypovídaly silaby dlouhé notami dlouhými, krátké notami krátkými. Při upravování textův přidržoval se prosodických pravidel Nudožerského, ale nepsal hudbu čtyrhlasou klassickou, nýbrž melodie jednohlasé a sestavil prvni kancional český melodický správný, přihlížeje k tomu, aby písně jeho byly co možno dokonalé formou i obsahem. Pravidla ta však za dob následujících v úplné klesla zapomenutí.
Jungmann, Histor. I. č. 261. Jireček, Rukověť I. 380; Hymnologia bohem. 1878, 28. Cyrill 1882, 92; 1884, 49 a 50 Kancyonal Komenského 1659 Předmluva.
- ↑ Z velikého množství kontrapunktistův nizozemských vynikli: Okeghem, Josquin de Près (1450-1521), Johannes Mouton († 1522), Adrian Willaert (1480-1562), zakladatel hudební školy Benátské; Claude Goudimel (1500-1572), zakladatel hudební školy Římské a Orlando de Lasso (1520-1594). V Římě žili Tomaso Ludovico da Vittoria (1540), Giovanni Animucia († 1570), Giovanni Maria Nanini (1540-1607), Palestrina (1515-1594) a Luca Marenzio (1555 až 1599), v Benátkách Cypriano de Rore (1516-1565), Andrea Gabrieli (1510 až 1586), Giovanni Gabrieli (1557-1612) a více slavných umělcův.
- ↑ Musica připojena ke gramatice Blahoslavově, již vydali J. Hradil a J. Jireček 1857.
- ↑ Aliquot psalmorum Davidicorum paraphrasis rhytmico metrica, lyrico carmine ad imitationem Latinorum nunc primum attenata, Pragae 1606.