Dějiny Těšínska/Josef II. (1780—1790)

Dějiny Těšínska František Sláma
Ustrojení rakouského Slezska. Opravy Marie Terezie	Josef II. (1780—1790)	Od r. 1790 až do r. 1848

Údaje o textu
Titulek:	Josef II. (1780—1790)
Autor:	František Sláma
Zdroj:	SLÁMA, František, Dějiny Těšínska Online na Internet Archive
Vydáno:	Praha, Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1889. s. 211 – 217.
Licence:	PD old 70
Související články ve Wikipedii: Těšínsko

Vzdělaný tento panovník chtěje národům svým prospěti a moc státní povznésti, zaváděl novoty; neohlížel se při tom na práva jednotlivých národů, zemí neb stavů. Neuznával jiného pána vedle sebe a vůli svou prováděl kvapně a pevnou rukou.

Novot jeho trpce zakusila církev katolická, kterou podříditi chtěl státu. Zostřil zákaz, již za Marie Terezie vydaný, aby v zemích jeho žádná bula papežská nebyla prohlašována bez císařského povolení. Nechtěl trpěti, aby katolické kněžstvo a řeholníci přijímali rozkazů z ciziny. Zrušil mnoho klášterů, a zachoval pouze takové, jichž údové zabývali se buď vyučováním mládeže, ošetřováním nemocných neb správou duchovní. Z jmění odnatého klášterům zrušeným zřídil pak císař náboženský fond, z jehož příjmů založil mnohé fary. Na Těšínsku povstaly z tohoto fondu nové fary ve Skalici, v Moravce, Ústrání, Jistebném, v Mostách, Záříčí, Borové, Ratimové, Brenné, Jasenici, Zábřehu, Petrovicích, Hnojníku (který dosud náležel do Domaslovic), Konské, Dolní Suché, Liporci, Pěrstci, Ochábech, Loukách a v Ogrodzoné (Ohražené).

Josef II. vydal četná nařízení, kterými zasahoval i do církevních obřadů. Zakazoval processí, poutě na posvátná místa, líbání ostatků svatých, zřizování božího hrobu v době velkonoční, předpisoval, kolik voskových svící má hořeti při mších buď slavných neb obyčejných, zavedl posvícení pro všechny chrámy na jeden den a zakázal slaviti památku svěcení chrámu v den v tom kterém chrámě dosud obvyklý. Nařídil též, aby mrtvoly lidské pochovávány byly v pytlích a nikoliv v rakvích. Poněvadž lid proti této novotě se bouřil a často bylo třeba zakročení vojenského k pohřbům takovým, císař opět svůj patent odvolal.

Patentem tolerančním, vydaným r. 1781 povolil Josef II. evangelíkům volné veřejné bohoslužby a popřál jim rovných politických práv s katolíky. Takž vznikly nové obce evangelické a sice v Javoří, v Bílsku, v Bludovicích, v Komorní Lhotce, Visle, Bystřici, v Ústrání, v Drahomyšli, v Holešově a Návsí.

Též židům Josef II. prospěl. Dosud musili se lišiti oděvem od křesťanů; toto nařízení Josef II. zrušil a dovolil židům, aby najímali pozemky a zakládali si obchody a továrny.^[1]

Řeči německé hleděl Josef II. zajistiti v zemích svých postavení vládnoucího. Do všech škol dával ji zaváděti a též v úřadech počala si němčina dobývati půdy na újmu řeči české. Na Těšínsku za Josefa II. řeč česká pozbyla půdy jen v kruzích šlechtických, v úřadech však dosud vládla. Jeť velká většina soudních protokolů a rozsudků z doby Josefovy česká a pranepatrná jen část německá. Teprv za ústavní doby v století 19. jazyk český úplně vytlačen byl z úřadů na Těšínsku.

Za císaře Josefa II. zrušeny byly dosavádní zákony zemské, sepsané v době panování knížete Václava. „Zřízení zemské knížectví těšínského“ pozbylo platnosti a místo něho zavedeny byly zákony nové, pro celou říši platné. Tak vydán byl řád soudní civilní, až do dnešního dne v Rakousku platný, řád trestní, část zákona občanského, nový trestní zákon o zločinech a mnohé jiné zákony.

Též ve správě zemské nastala velká změna. Země slezská rozdělena na dva kraje, na těšínský a opavský; královský úřad v Opavě zrušen a vrchní správa zemská přešla z Opavy do Brna. Dosavadní však sněmy slezské zůstaly, jak ustrojeny byly od Marie Terezie.

Proti rozsudkům vydaným v Slezsku stěžováno si až do Josefa II. u appellačního soudu v Praze. Josef II. zřídil v Brně appellační a hrdelní vrchní soud, čímž spojení Slezska s Prahou, které dosud trvalo aspoň v soudnictví, zrušeno bylo na dobro.

Místo zemských práv (v Těšínsku a v Bílsku) zřídil Josef II. knížecí zemská práva, do nichž knížata těšínský po případě bílský povolávali soudce. Knížecím těmto soudům příslušela právomocnost nad stavy toho kterého knížectví, kdežto stavové dávali vykonávati právo na svých zámcích zkoušenými soudci na svých poddaných. Podobné na zámku těšínském byl soud zámecký pro poddané z dědin knížecích. I město Těšín mělo svůj zvláštní soud městský již od dávných dob pro obyvatele města Těšína. Toto staré městské právo bylo Josefem II. zrušeno a novým městským soudem nahraženo, který učiněn nyní hrdelním právem pro celý těšínský kraj. Města Skočov, Struměn a Jablonkov pozbyla při tom svých městských soudů nadobro. Města tato spravovala j jen sirotčí jmění a pozemkové knihy; ve věcech politických byla skoro všechna práva, jichž města dosud měla, pozvolnu byla zrušena. Samospráva zemská i obecní, staré svobody a privilegia, vše bylo ničeno a všechna moc pozvolnu přecházela na císařské úřadníky.

Josef II. získal si však velkých zásluh o lid poddaný zrušiv nevolnictví patentem ze dne 1. září 1781. Chtěje vymaniti lid slezský z dosavadního poddanství nesnesitelného, v jakém byl chován od vrchností, císař upravil poměr mezi poddanými a pány, aby poddaní mohli se svobodně stěhovati, aby mohli bez svolení panského dávati děti své na učení, do škol neb k obchodům; poddaní nabyli též práva stěžovati si do pánů u úřadů císařských; císař zmírniv robotu, vydal patent o novém rozdělení daní, s kterým však nebyl spokojen ani pán ani sedlák.

Poněvadž císař vydávaje nové své zákony, rušil stará práva ústavní, bouřila se v Uhrách šlechta. V Nizozemsku dokonce vypuklo proti císaři povstání, když zapletl se jako spojenec Kateřiny ruské do války s Turky. Císař vida, že všude pro novoty, jež zavedl, obyvatelstvo je roztrpčeno, slíbil r. 1789, že dá se korunovati na uherského krále a odvolal též mnohé své nové zákony, zůstaviv však edikty o toleranci, o zrušení nevolnictví a o zřízení nových far v platnosti, čeští stavové chtějíce využitkovati sklíčenosti císařovy, žádali roku 1789, aby též české zřízení zemské obnoveno bylo, ale nedosáhli toho, neboť císař skonal r. 1790, jsa 49 let stár.

Doložiti ještě třeba, že roku 1772 při prvním dělení Polska vrácena byla koruně české její slezská léna Osvětím a Zátor; tyto země však sporavoyány jsou společně s královstvím haličským, jehož Rakousko tehdy z rozděleného Polska nabylo.

Do doby Marie Terezie a Josefa II. spadá počátek výroby uhelné na Téšínsku. Asi r. 1750 žil v Polské Ostravě chudobný kovář,^[2] který nemohl si zaopatřiti k řemeslu svému ani nejnutnějšího dřevěného uhlí. Pomáhal si jak mohl. V blízkých lesích, které nová doba už ovšem vymýtila, pásávali pastýři a hřáli se při ohni, jejž si byli u lesa ze sneseného dříví založili. Chudý kovář chodíval tam k lesu a pečlivě sbíral pozůstatky uhelné. Jednou v temnotě noční sebral vše, co mu do ruky padlo. Přišed domů, zapálil na ohništi pozůstatky u lesa nalezené a bylo mu divno, že oheň jaksi neobyčejně světle vyšlehoje a železo rudě ozářuje, černé ty kaménky rozšiřovaly po kovárně teplo s úžasnou rychlostí. Pozvolnu počali si všímati ložiska uhelného i jiní lidé, až hrabě František Josef Vlček, pán polsko- ostravský, dověděv se o něm, zakoupil pozemky, v nichž ložisko bylo odkryto.

Spotřeba uhlí a vývoz z počátku jen pozvolnu stoupaly; pátráno však po nových ložiskách uhelných a již na počátku tohoto století poznáno, jak nesmírné bohatství chová země těšínská ve svém lůně. Od Moravské Ostravy až do Karviné táhne se koryto uhelné, obsahující as půl třetí čtvereční míle. Za jediný rok dobude se v tomto okršleku uhlí za několik milionů zlatých. Hrabě Vlček jal se v Polské Ostravě staviti první jámu roku 1787, hrabě Láryš v Karviné roku 1776 a 1785, baron Richard Mattenkloit v Orlové 1817.

Též vznik závodů železářských na Téšínsku spadá do doby Marie Terezie a Josefa II. Na hoře Ostré pod Čantorií objeveno bylo loži železné, čímž dán roku 1768 podnět ku zaloi závodu železářského v Ústrání, který v pozdějších dobách utěšeně se rozvinul, kdežto železné hamry v Moravce již r. 1780 zašly.

Za císaře Josefa II. znamenitě vyvíjel se obchod a průmysl na Těšínsku a založeny silnice z Olomouce na Frýdek do Těšína, Bílska a do Lvova, pak z Těšína na Tošanovice a Gutty a na Jablonkov do Uher. Již Marie Terezie zavedla v Těšíně velké trhy, aby obchodníky polské svedla do svého Slezska místo do pruského. Trhům těmto v rakouském Slezsku sice nesvědčilo, pročež brzo zanikly, za to však v Bílsku rozkvetlo soukenictví, ve Frýdku a v Jablonkově vzmohla se výroba plátna a obě tato města posýlala pak své výrobky daleko do ciziny. Přímé poštovní spojení zavedeno bylo r. 1775 z Brna na Olomouc do Opavy a do Těšína, později až do Bílska a do Lvova. Císař Josef II. dal zříditi poštovní stanice ve Frýdku, Těrličku, Jasenici, Dolních Bludovicích, v Jablonkově, v Skočově a Vendrýni.

---

1. V Slezsku již v století čtrnáctém byli židé pronásledováni. R. 1349 28. května podpáleno bylo ve Vratislavi několik domů židovských a když stály v plamenech, vnikl do nich rozzuřený lid, povraždil židy a pobral jim kde co bylo. Mnozí židé vratislavští tehdy útěkem zachránili své životy. Brzo na to si Vratislavané již židů vážili, neboť vypůjčili si od nich 500 marků, ba stěžovali si dokonce u Karla IV. na knížete Bolka II., že židy přemlouvá, abj vystěhovali z Vratislavi do Svídnice. Báliť se o své a jejich peníze. Když pak roku 1362 vnikl do Slezska z Čech mor, lid obviňoval židy, že zavinili tuto nemoc troušením prášku jedovatého, pročež ve Vratislavi, Břehu a v jiných městech židé byli vydáni velkému pronásledování. Nejhůře se židům vedlo ve Vratislavi v době, když tam výmluvný italský mnich Jan Kapistran hřímal proti kacířství. Tisícové lidstva z krajin dalekých spěchali tehdy do Vratislavi, aby poslechli slavného řečníka. Tehdy vzniklo podezření, že židé v kostelích katolických nakradli hostií, jež prý zneuctili a že zavraždili křesťanského chlapce ku svým obřadům náboženským. Všichni židé vratislavští byli proto zjímáni a na skřipci přiznávali se k činům ohavným, načež 41 židů na hranici upáleno a ostatní z města vyhnáni. Podobného pronásledování zakusili židé i v jiných městech slezských. Viz Grunhagen I str. 282. Podle náhrobních kamenů na těšínském židovském hřbitově soudí se, že židé žili na Těšínsku již v století čtrnáctém, neboí tři kameny mají letopočty 5122, 6124, 5126 (totiž 1362, 1364, 1366). První žid, který zakoupil si v Těšínsku dům, byl jakýsi Markus, který získal k tomu povolení knížecího r. 1675. Roku pak 1640 kněžna Eližběta Lukrécie schválila Jakubovi Singerovi nákup domu ve městě Těšíně pro něho a pro jeho potomky a vykázala mu pohřebiště pro jeho rodinu a jeho čeleď židovskou na Vinohradě u Těšína. Viz Bierman str. 284.
2. Dle J. K. Bukovanského