Dějiny Těšínska/Ferdinand IV. a III. (1653—1657)
| Dějiny Těšínska František Sláma | ||
| Po válce třicítileté. Úmrtí kněžny Eližběty | Ferdinand IV. a III. (1653—1657) | Leopold I. (1657—1706) |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Ferdinand IV. a III. (1653—1657) |
| Autor: | František Sláma |
| Zdroj: | SLÁMA, František, Dějiny Těšínska Online na Internet Archive |
| Vydáno: | Praha, Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1889. s. 170 – 171. |
| Licence: |  PD old 70 |
 Související články ve Wikipedii:Těšínsko |
|
Jakou ztrátu utrpělo Těšínsko zaniknutím domorodé rodiny knížecí, vidno z toho, že Ferdinand IV. obdržev od otce svého Ferdinanda III. zemi těšínskou v léno, nevážil do ní ani cesty. Pokládal ji pouze za statek nabytý. K holdování stavův vyslal do Těšína hraběte z Oppersdorfu. Potvrdil ovšem zemi své těšínské stará její práva a svobody, nezměniv na právích dosavadních ničeho, ba výslovné stavům zajistil užívání jazyka českého jako jediné řeči úřadní na Těšínsku, ale Těšínsko svého nového knížete ani nespatřilo.
Dříve knížata sídlíce na hradě u samého města, stýkali se často se stavy i se svými poddanými. Na místě knížat vládli nyní úřadníci. Noví knížata nezasedali již při právu zemském, nepoznali svůj lid. Dřívější poměr přátelský, rodinný, v jakém knížata dosud žili se svými poddanými, zmizel. Nekonečná řada úřadníků vedla z Těšína až do Vídně k sídlu nového knížete, a co dříve několik slov spravilo za chvilku, na to nyní spotřebováno mnoho peněz a času. Bylať cesta dlouhá z Těšína do Vratislavi do královského úřadu a z Vratislavi pak do Vídně do české dvorní kanceláře.
Zástupcem knížete nového pro zemské záležitosti byl hejtman zemský. Při právu zemském zaujímal na stolci knížecím místo knížecí a na sněmích vratislavských hlasoval za celou zem. Za Ferdinanda IV. byl zemským hejtmanem domorodý šlechtic Kašpar Borek z Rostropic.
Statky, které dříve náležely knížatům, spravoval nyní regent čili vladař na Těšíně. Prvním takovým regentem, který též poddané ze statků komorních soudil, byl pan Kašpar Tluk z Tošonovic. Byl ustanoven 26. listopadu 1653, při čemž mu bylo rozkázáno, aby hleděl zvolna všechny nekatolické úřadníky ze statků knížecích odstraniti.
Ferdinand IV. jako kníže těšínský z rodu Habsburského nepanoval dlouho. Zemřel dne 9. července 1654 v 21. roce svého věku, a Těšínsko spadlo nyní pod bezprostřední vládu krále českého, císaře Ferdinanda III. Když mezi Švédskem a Polskem rozzuřila se válka a polský král Jan Kazimír z vlastní své země prchaje roku 1655 před vítězným švédským králem Karlem Gustavem, na útěku svém do Uher táhl Těšínskem. Válka tato a bujnost šlechty slezské spůsobily tehdy obyvatelstvu na Těšínsku mnoho strastiplných chvil. Stále obáváno se vpádu švédského do Slez. Zchudlí šlechtici slezští počali zřizovati bandy lupičské, s nimiž opovažovali se přopadati vesnice i menší města. Měšťanstvo těšínské musilo chopiti se zbraní a cvičiti se vojensky, aby odrazilo útok sběře loupežnické, kdyby se odvážila až do Těšína.
Šlechta žila tehdy nezřízený život, dovolujíc si násilných a svévolných kousků. V opilství zabíjeli se páni šlechtici na veřejných ulicích, nešetříce pravidel zvyklých při souboji a tím méně šetřili životů nešlechtických. Podle staré psané kroniky[1] spojilo se sedmadvacet šlechticů, aby neplechy činili, a aby kamkoli přijdou, rvačky začínali, vše rozbíjeli atd. Tito sedmadvacátníci vynikali dlouhými vlasy, vousy, nehty a vzbuzovali již svým zevnějškem hrůzu. Takových spolků šlechtických bylo zajisté více, nehoť vyšel císařský edikt proti nepokojným šlechticům a jiným svévolným lidem, jichž prý mnoho v Slezsku v městech i na venkově se potuluje, a kteří nezvaní vtírají se ku svatebním veselím, křtinám, pohřbům, hostinám, kteří rouhajíce se Bohu každou chvilku přísahají, klejou, všeliké hanebné a pohoršlivé řeči vedou, rvačky počínají, kamna a okna lidem vytloukají, atd.
I těšínská šlechta dopouštěla se v době této skutků zločinných. Uvádíme jen některé příklady z archivu zámeckého: Joachim Bees z Chrostína zavraždil Jindřicha Groděckého, Bernát Marklovský ze Žebráče ubil Jiřího Zavadského a zavraždil Jiřího Rymultovského, Mikuláš Karvinský byl vězněn pro lupičství a krádeže. A kolik skutků násilných spáchali takoví spustlí a bujní pánové na svých poddaných!
Obyvatelstvo sužováno jsouc zdivočelým panstvem, žilo též v stálé trapné nejistotě, že i do Těšínska rozšíří se nemoci zlé, které válkou švédskou povstaly v zemích sousedních. Docházelyť časté zprávy o brzkém vpádu švédském z Polska, neboť císař Ferdinand III. slíbil Polákům pomoc proti vítězným Švédům. Švédové sice do Těšínska nevpadli, za to však táhly zemí touto pochodem do Polska četné voje císařské, vymáhajíce od obyvatelstva dávky všelijaké.
Císař Ferdinand III. skonal 2. dubna 1657 a po něm nastoupil vládu mladičký syn jeho
- ↑ Viz Grunhagen Schlesien II. 316.