Děd a bába

Údaje o textu
Titulek: Kde je štěstí?
Autor: Józef Ignacy Kraszewski (jako Josef Ignác Kraševski)
Původní titulek: Dziad i baba
Zdroj: Slovanská poezije. Výbor z národního i umělého básnictva slovanského v českých překladech. II. svazek: Polská a lužicko-srbská poezije. Brno: Matice moravská, 1887. S. 368369
Licence: PD old 70
Překlad: Bedřich Peška
Licence překlad: PD old 70
Ilustrace Piotra Stachiewicze (1858–1938)[red 1]

Byli svoji děd a bába,
Vysoké už stáří měli;
Ona kašlava a slába,
On na těle skrčen celý.

Žili v chaloupce malinké,
Sešlé, staré jako oni;
Okno bylo jen jedinké,
Jedny byly dvéře do ní

Žili šťastně a pokojně,
Blaženě jak v zlaté době;
Neboť měli všeho hojně,
A už jsou přivykli sobě.

Jen to bylo jim nemilo,
Že budou musit umříti,
A že jednou jich vzájemné
Hrob rozdělí živobytí.

Ilustrace Piotra Stachiewicze (1858–1938)[red 1]

Upřímná jich prosba byla,
Aby vůle Boží dala,
Až by smrt se přiblížila,
By najednou oba vzala.

Najednou! toť být nemůže —!
Někdo dřív o chvilku skoná;
Jen ať nepotká to muže,
Jenom ať to není ona!

„Já dřív umru!“ — volá bába,
„Víc mně rokův nežli tobě;
Jsemť co třtina slába - slába;
Ty zapláčeš na mém hrobě.“

„Já dřív umru, moje milá,
Neboť kašlám bez ustání;
Chladná skryje mne mohyla
Někdy z rána z nenadání.“

„O mne dříve, můj milený!“
„Mne pravím, o mlč, pro Boha!
Pláč je tobě usouzený“ —
„A ne? tobě — já nebohá!“

Dál a dále, víc a více
Jak se začaly rozmíšky,
Tak se zvednuvše z lavice
Odebrat se chtěli z chýžky.

Ilustrace Piotra Stachiewicze (1858–1938)[red 1]

Šli a k dveřím — tu kdos klepá,
„Kdo to?“ — „Otevřte trošinku,

Ilustrace Piotra Stachiewicze (1858–1938)[red 1]

Smrt jsem, poslušnost mi slepá,
Nesu poslední hodinku.“

Ilustrace Piotra Stachiewicze (1858–1938)[red 1]

„Jdi otevřít, jdi, babičko!“
„Jdi sám starý — já jsem slába;
Já se položím maličko,“
Tak odpověděla bába.

„Fí! smrt přišla v čas nepravý,
A čeká tam ubožátko!
Jdi otevřít můj laskavý!“
„Jdi ty moje holoubátko.“

Bába zticha přes světnici
Za kamna se v koutek béře,
Dědek leze pod lavici,
A ven klepá smrt na dvéře.

Ilustrace Piotra Stachiewicze (1858–1938)[red 1]

I byla by dvě stě rokův
Přede dveřmi ven čekala;
Než konečně rozmrzená
Komínem se tam vedrala.


Redakční poznámky

Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.

  1. a b c d e f Ilustrace jsou převzaty z polského vydání básně z r. 1887. Předloha českého překladu obsahuje pouze text.