Cyrill František Napp

Údaje o textu
Titulek:	Cyrill František Napp
Podtitulek:	prelát kláštera Augustiniánův na Starém Brně
Autor:	neuveden
Zdroj:	Světozor č. 5. 1867. s. 45–46. Ústav pro českou literaturu AV ČR
Vydáno:	Světozor 9. 8. 1867
Licence:	PD anon 70
Související články ve Wikipedii: Cyril František Napp

Cyrill František Napp, prelát kláštera Augustiniánův na Starém Brně.

Dne 22. července t. r. porvala smrt jednoho z nejšlechetnějších synův Moravy a národa našeho, kterýž po více než půl století nejčinněji účastnil se všeho, co dobrého a užitečného na Moravě se dálo, a pro veliké množství zásluh svých hoden jest, aby žil v paměti vděčné potomstva nejpozdnějšího.

C. Fr. Napp narodil se v městečku Jevíčku dne 5. října r. 1792. Rodičové jeho byli sice chudí, pečovali však o dobré vychování syna svého, jenž záhy jevil schopnosti výtečné. Kaplan, později pak farář tamější Jan Schön soukromně jej vyučoval až do druhé třídy gymnasiální, načež odebral se do Olomouce, kdež i filosofii skončil. R. 1811 vstoupil k Augustiniánům v Brně, kdež r. 1815 na kněze byl vysvěcen.

O důkladné vzdělanosti, kteréž nabyl za ten čas, nejlépe svědčí, že sotva nám přestal zasedati na lávkách školních, ihned svěřena mu stolice učitelská; neboť již r. 1817 stal se profesorem biblické vědy starého zákona a jazykův východních na ústavě bohosloveckém v Brně, kdež mimo to svěřeno mu také jiné výklady a sice r. 1819 o dějepisu a právu církevním a r. 1821 o novém zákoně. Tehdáž i daleko za hranicemi vlasti své proslul posouzením Oberleitnerových mluvnic jazykův arabského a arménského. Zamýšlel času toho nadějný kněz a profesor, že se úplně oddá vědám; železnou pilností studoval, aby dobyl hodnosti doktora bohosloví; r. 1822. začal odbývati přísných zkoušek. A však vešla v to překážka, proň nad míru čestná; neboť již r. 1824, když mu nebylo ještě ani 32 let, jednohlasně zvolen jest na opata a preláta kláštera Augustiniánů u sv. Tomáše na Starém Brně. Tím oderván jest z dráhy vědecké, kteréž výlučně chtěl se oddati; proto však neprostával, pokud dovolovaly čas a okolnosti, vědu pěstovati, jejímžto všude byl nejštědřejším podporovatelem. Vlast naše však nepotřebuje želeti změny této; neboť prelát Napp dostav se z tichého zákoutí učence na široké pole veřejnosti, bez odporu více prospěl zemi své, nežby mu snad jinak bylo bývalo možno.

Předně oddal se péči o klášter, jehož byl opatem; přived v nejlepší pořádek jmění jeho, kteréž nadto i značně rozmnožil hlavně přikoupením statku Hvězdlického, brzy povýšil jej na takový stupeň, jakému se netěšil nikdy předtím. Že z něho vyšlo tolik řeholníkův, výtečně pracujících v oboru veřejného vyučování a spisovatelství, hlavně děkovati příkladné péči horlivého opata, jenž všemožně k tomu hleděl, aby řeholníci jeho vynikali vzdělaností a učeností.

Již tato zásluha pojistila by mu památku trvalou; a však jiných zásluh jeho jest ještě velké množství, jichž, jsa jakožto prelát členem stavův moravských, dobýval si na sněmích, ve výboru zemském atd. Rovněž vynikal četnými skutky dobročinnými. Od r. 1829 zasedal co skutečný člen duchovenského stavu v zemském výboru markrabství moravského; po každém šestiletí opět byl zvolen na úřad ten až do r. 1859, načež mu ministerstvo hodnost tu svěřovalo až do r. 1861. Zemský výbor skutečně nebyl by se mohl obejíti bez výtečného preláta, kterýž do všeho tak byl zasvěcen, takovými vědomostmi vynikal, že ve všem, co důležitého bylo, k němu se utíkáno o radu a pomoc, nejtěžší věci ukládáno na bedra jeho. Není to přepínání ani nejmenší, povíme li, že za všecek dlouhý ten čas nic vážnějšího na Moravě nepodnikáno a nevykonáno, čehož by se Napp platně nebyl účastnil. Prelát Napp byl živým archivem, živým konversačním slovníkem o všem, co Moravy se týkalo, pravý to abbé diplomatique v nejšlechetnějším slova toho smyslu.

Kdoby jen poněkud chtěl nabyti rozhledu v rozsáhlou činnost jeho prohledejž spisy, uložené v registratuře zemské, kteréž mimo jiné vykazují nám práce jeho v úvěrnictví zemském, jimiž stala se možnou likvidace „památkového“ dluhu zemského, dále snahy a práce jeho na obnovení akademie zemské, zřízení učiliště technického v Brně, založení spořitelny a banky hypoteční, zřízení katedry pro řeč a literaturu českou, úřadu dějepisce a archiváře zemského, nadace jména Františka a Karoliny, reklamací stavovských o starý dum zemský atd. atd. Jím hlavně v život uvedena vzájemná pojišťovna požárová pro Moravu a Slezsko, jejímž správcem byl až do r. 1832. Rovně příkladná byla činnost jeho v moravsko-slezské společnosti pro podporování orby, přírodovědy a vlastivědy.

Mimo to dobyl si zásluh skutečně nehynoucích o chudinu zvláště m. hlavního města Brna. Za nejtěsnějších poměrův po 24 let (od r. 1828 až do r. 1852) řídil dobročinný spolek mužský v Brně; nynější chudobinec za něho vystaven, mimo to v Brně založil dvě první opatrovny pro malé dítky. Od r. 1832. až do r. 1848. byl ústředním ředitelem gymnasií na Moravě a ve Slezsku, r. 1849 povolán do zemské komise pro vyvážení pozemkův a r. 1851 do ředitelstva fondu vyvazovacího a r. 1855 do zemské komise pro vyvážení služebností.

Ačkoli tuto jen v nejchudším a neouplném náčrtku naznačili jsme blahodárnou činnost muže toho, dojista diviti se bude mnohý čtenář, kde důstojný prelát jen času nabral, aby zastával tolik hodností a úřadův, aby byl členem tolika spolkův a jednot, zvláště uvážíme-li, že všech těch spolkův byl členem nejčinnějším. Ani pokročilým věkem nedával se zdržovati od prací svých, nýbrž mladistvou pilností a příkladnou svědomitostí i co šedý kmet vykonával vše, co naň vloženo. Tak k. př. co poslanec na sněm moravský od r. 1861, kdež, jak se samo sebou rozumí, vždy věrně stál při slovanské pravici, účastnil se co nejpříkladněji posezení a pro zkušenosti a vědomosti své do nejdůležitějších odborův a komisí volen, horlivě přispíval radou i skutkem. Což divu, že muže tak výtečného celá vlast znala, ctil všecek národ českomoravský? Vždyť daleko i mimo hranice moravské jméno jeho proslulo; vláda mimo jiné hodnosti vyznamenala jej třemi řády (Leopolda, Františka Josefa a železné koruny).

Národu z něhož pošel, nikdy se neodcizil, nýbrž vždy zůstal věrným jeho synem, kterýž všecko hojně podporoval co směřovalo na zvelebení jeho. Všech spolkův a jednot vlasteneckých na Moravě a v Čechách byl členem a podporovatelem. Se všemi vynikajícími muži národa našeho znal se, s mnohými byl ve spojení s jinými konečně pojil jej svazek přátelství důvěrného. V popředí těchto stál Frant. Palacký. Náš historiograf vysoce si vážil zásluh důstojného preláta, jenž opět z těchtýchž přičiň s přátelskou úctou lnul k Palackému. Kdykoli tento do Brna měl zavítati, vždy Napp očekával drahého hosta svého, i dojemný to byl pohled, když se vítali tito přátelé zasloužilí. Dojista přehluboce tato ztráta dotkla se srdce Palackého, jenž do Brna přijeda bolestně pohřešovati bude starého přítele svého.

Důležitý kus historie moravské do hrobu sklesl s prelátem Nappem, jehož zásluhy však žíti budou ve vděčné paměti krajanův i když dávno spráchnivějí kosti jeho.

(Světozor 1867, č. 5.)