Cikánské křtiny/V

Cikánské křtiny Ladislav Stroupežnický
IV	V

Údaje o textu
Titulek:	Cikánské křtiny
Podtitulek:	Veselá vzpomínka
Autor:	Ladislav Stroupežnický
Zdroj:	STROUPEŽNICKÝ, Ladislav. Z Prahy a venkova. Praha: Československý spisovatel, 1949. s. 180–181. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Příštího dne před polednem přišel do zámku starý Barna, provázen oběma mladými cikány.

Potomek maďarského Orfea nám přinášel dary. Heleně odevzdal mince, jež se nám na vrkočích cikánských krásek zvlášť líbily. Strýci přinesl balík koření pro koně, „aby měli oheň“, a mně… mně přinesl otec nejmladšího Barny pomocí svého soudruha dar, který se zvlášť výborně hodí pro starého mládence — totiž ohromný, nový, ruděžhavým leskem zářící — měděný kotel.

Ubezpečoval jsem černé brachy, že mě darem svým učinili nejšťastnějším smrtelníkem na světě, poněvadž jsem si už dávno přál takový velký měděný kotel.

Strýc štědře obdaroval cikány a také můj dar se blížil asi ceně kotle.

Ještě téhož dne zmizeli ti tažní ptáci z lesů strýcových.

K večeru jsem se rozloučil se strýcem, — Helena mne doprovodila v kočáru na stanici dráhy, mne a můj měděný kotel, který byl přivázán za kočárem; a poněvadž jsme jeli k východu, zářil kotel v paprscích zapadajícího slunce rudým plamenem, jako bychom vezli za kočárem nějaké malé slunce… Kočár náš vypadal zezadu asi jako ohnivý vůz, v němž jel kdysi prorok Eliáš do nebe.

„Teď si máš v čem vařiti čaj,“ posmívala se mi Helena, když nakládali v nádraží zářící můj klenot do vagonu. Okamžik a vlak mne unášel ku Praze i se zářícím důkazem cikánské vděčnosti.

A podnes se skví památný ten kotel v mém pokoji jakožto upomínka na křest pravnuka maďarského Orfea. Nad kotlem visí památka na křest matky téhož pravnuka, — šavle Rákócziho Ferenze.

Kotel, pod nějž jsem dal přidělati železnou třínožku, věrně zastává u mého psacího stolku služby — koše na odřezky papíru!