Cikáni o „hodech“
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Cikáni o „hodech“ |
| Autor: | Jaroslav Hašek |
| Zdroj: | Národní listy roč. 41, č. 26. str. 1 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 26. 01. 1901 |
| Licence: |  PD old 70 |
V lidnaté obci B., ležící u řeky Moravy na samých hranicích uherských, jest živo. Slaví se tam »hody«.[1]
Uprostřed návsi před krčmou jest postavena jakási besídka, čtyři to koly, opatřené střechou z jehličnaté chvoje. Uprostřed besídky vypíná se máje, ověnčená různými, pestrobarevnými stužkami.
Chlapci ve svátečních halenách a s klobouky ozdobenými kytkami, jež nosí za kloboukem jmenovitě ti, kteří byli odvedeni, tvoří před máji malebné skupiny a dychtivě očekávají, až půjdou děvčata z »hrubé«, aby si s nimi umluvili na odpoledne tanec.
Rodiny navzájem posílají sobě odpoledne ochutnat své hodové výrobky. Po návsi šíří se vůně pečiva, vycházející z otevřených oken statků. Slavnostní ruch panuje v celé obci.
Tento ruch se též přenesl do bud cikánů na konci vsi. V každé totiž vesnici uherské jest obyčejně jedna rodina cikánů usedlých, která pomáhá domácímu obyvatelstvu při pracech polních a vytlouká své živobytí jak může. Tak jest i zde.
Členové zdejší rodiny se v tento slavnostní den oblékli do svých šatů svátečních, z obnošených šatů sestávajících a pestrobarevnými záplatami vyspravených. Nejstarší z cikánů vydal se na cestu do blízké vsi K. zvát tamější cikány na posvícení.
Když odešel, ostatní cikáni v slavnostním očekávání šli se posilnit do krčmy.
Za hodinu navrátil se starý cikán a přivedl sebou celou rodinu rodáků z obce K.
Naslalo vítání a objímání. Obě rodiny si připily borovičkou na zdraví, a již se rozešly po vesnici žebrat.
Cikáňata u každých dveří se posadí na zem a spustí poloplačtivým hlasem úpěnlivou prosbu o sebe menší dárek a nedají se odehnat dukud jim nenadělíš. Cikáni a cikánky jdou pak za cikáňaty a připojí svou prosbu k prosbě cikáňat. Tu obdrží několik buchet, tu zase vajíčko, tu nějaký peníz a za vše cikán svolává boží požehnání na dům dárce. Cikánky pak hádají šťastnou budoucnost, dobrou úrodu a nastavují ruce k obdarování.
Odejdou jedni, přijdou druzi; všude slyšet samé chvalořečení, někde i modlitby, které šeptá některý starý cikán. To trvá až do poledne.
Po poledni sejdou se všichni cikáni v krčmě, kde slavně obědvají. Hodují z darů vyžebraných a peníze obdržené propíjejí.
Při obědě bylo veselo, až na některé intermeza, ve kterých ten neb onen cikán vyplácel cikáně, že přineslo málo vyžebraných peněz. Když byli v nejlepším hodování, otevřely se dvéře a vstoupil mladý honvád, cikán, který byl před rokem odveden.
Jásot shromážděných neznal mezí. Všichni se k němu tlačili a dávali mu připíjet. Otec jeho, starý cikán jej objal. Voják zasedl a vypravuje, a již vše se zálibou takřka hltá slova muže, který v jejich očích nad ně jest vysoce postaven.
Jest odpoledne. Mládež pod máji tančí vesele čardáš a cikáni, kteři byli se zatím sem odebrali, se závistí se dívají na veselý rej.
Náhle voják cikán vzal nejhezčí dívku z obce kolem pasu a počal s ní tančit. Ostatní cikáni s jásotem dali se též do tance.
Chlapci ustoupili stranou a nevole jejich čím dále tím více rostla.
Jeden z nich, nejodvážnější, vzal k tanci jednu mladou cikánku.
Ihned cikán voják opustil děvče z obce a obořil se na šuhaje.
Ostatní chlapci přidali se na stranu šuhaje, cikáni na stranu svého rodáka a strhla se šarvátka.
V rozhodné chvíli objevili se četníci, jsouce přivábeni hřmotem a křikem.
Uklidnili rozkvašené. Cikáni ustoupili a odebrali se zpět do krčmy, kde nastala veselá pitka. Cikáni ze sousední vesnice chlubili se, že vyžebrali víc nežli zdejší. Tím nastala mezi oběma rodinami jakási roztrpčenost. K večeru jedna ze zdejších cikánek vyčetla sousední nějakou ukradenou slepici.
Nadávky v jazyku cikánském se hemží ve vzduchu. Napadené ujal se její manžel a již hostitelé bijou se se svými hosty.
Po druhé objevili se četníci a zatkli jednoho cikána ze zdejší obce a dva ze sousední.
Po odchodu zatčených nastal mezi oběma rodinami opět klid a ještě dlouho do noci ozývají se z krčmy cikánské písně.
- ↑ Hody znamená u Slováků asi tolik, co naše posvícení.