Chudá láska

Údaje o textu
Titulek:	Chudá láska
Autor:	Leo Freimuth
Zdroj:	Freimuth, Lev. Chudá láska. Rudé květy 01.07.1902, s. 20. ISSN 1805-3459
Licence:	PD old 70

I.

Neměla něhy bledých princezen
a hedvábného šatu neměla.
A měla tvrdé, malé, snědé ruce
a duši rozžhavenou do běla.

O mládí mluvila. Vše bylo plno kouře
a sípěl vztek a bída šedivá.
Jako život přes táh, tak zpívala si.
A píseň provázela kladiva.

A slova došla jí. Na sofa skrčila se,
a šerem zářil jejich očí třpyt.
Mně duší smutek táh' a nikdy nemoh' jsem
tu celou snědou malou duši mít

s tou vášní velikou a smutným srdcem.
Tu bídu velikou jsem nemoh' pochopit,
již v jedné chvilce, v jednom slově lásky
ve vášnivých slzách dovedla utopit.

II.

Na rudém sofa měkce protáhla se
a tělo její bělí žhavělo.
A náhle cizí zvuk jí prosvit v hlase
a cizí stín jí vešel na čelo.

A cizí byla mi. Tak hrozně oddálena.
Tu počal chápat jsem ten tmavý stín.
V té malé duši umřela mi žena
a černý přízrak vystoup mi z hlubin.

To nebyl pohled milenky, ne, vraha,
v něm nenávist až za hrob moh' jsem číst.
To duše zjevila se, duše její nahá,
již bída splodila a nenávist.

Ta píseň revolty jí v krvi zazpívala
co život rozsel v ní, co zítřky ukovou.
A v křečích zlíbal jsem ta rudá ústa malá
a pokryl slzami svou lásku hladovou.