Chtěl zastřelit svou manželku
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Chtěl zastřelit svou manželku |
| Podtitulek: | (Před porotou.) |
| Autor: | neuveden |
| Zdroj: | Národní listy, roč. 25, č. 22. s. 3 a č. 23. s. 3. |
| Vydáno: | 22. a 23. 01. 1885 |
| Licence: |  PD anon 70 |
Bylo to dne 23. ledna v r. 1883, kdy se Josef Zeman s Marií Malečkovou na Vyšehradě oženil.
Sňatek nebyl uzavřen z lásky, byl sprostředkován dvěma příbuznými Malečkovy, Marií Mudrchovou a Marií Jodlovou — známost snoubenců trvala jen 4 neděle. Marie Jodlová, teta nevěstina, byla dosti zámožnou a majíc zalíbení v Josefu Zemanovi slibovala mu, jestli že se s neteří její ožení, že mu dá jeden ze svých domů.
Zeman doznává, že jen tato naděje přiměla jej k tomu, aby sňatek uzavřel.
Manželství nebylo šťastným, Zeman svým hrubým chováním vyvolával různice domácí, znepřátelil si rodiče své ženy, ano i Marii Jodlovou, svou dřívější příznivkyni, tak že mu tato nic neodkázala, ano z odkazu ženě jeho jej vyloučila.
Zeman domnívaje se, že příčinou toho jsou rodiče jeho ženy, týral celé okolí, rozhazoval peníze, opíjel se a vyhrožoval ženě zabitím.
Dne 7. října 1884 nepohodl se Zeman hned dopoledne se svojí ženou, jež mu domlouvala, abydo hospody nechodil.
Zeman došel z rána do hostince Votypkova pro pivo a odešel o 11. hod. z domu, vzav s sebou dva křížové losy. Tyto prodal na Příkopech v směnárně Seeligově za 25 zl. 50 kr. a koupil si revolver s patronami.
S ním přišel o čtvrt na 1 hod. odp. domů a položil jej na skříň.
Zemanova právě obědvala a přítomná Mudrchová vyzvala Zemana, aby též něco jedl. Zeman odmítl. Na otázku Zemanovu, co na skříň položil, odvětil, „že za živa z pokoje nevyjde.“
Zemanová obávajíc se již tenkráte, aby jí neublížil, vzala svého 11 měsíců starého hocha na ruku a sešla do krámu.
Zeman zůstal chvíli doma a odešel pak do hostince Votypkova v témž domě se nalézajícího, kde vypil jeden a půl litru piva. Na to dal si v hostinci uvařit čaj, po čemž odešel domů.
Zde svlekl všední šaty a oblekl se do svátečních, na to zavřel se do velkého pokoje, „salonu“, vzal revolver, nabil jej šesti ranami a uschovav jej do vnitřní náprsní kapsy, sešel s I. poschodí do krámu.
Marie Zemanová stála mezi dveřmi z krámu na ulici vedoucími, majíc na levé ruce své dítě. Zeman přistoupil k ní a oslovil ji, zdali mu dá již jednou pokoj, načež prý mu ona odpověděla nadávkou. To prý jej tak rozčililo, že vyňal revolver z kapsy, namířil jím proti manželce a zvolal: „Nyní mi již nikdo ruky nezadrží!“
Zemanová v největším strachu vyběhla na ulici, utíkala na druhou stranu ulice směrem ku starému pivovaru. Sotva však se octla na ulici, padla bezprostředně za ní střelná rána. Zemanová běžela dále, v tom padly velmi krátce za sebou ještě dvě rány.
Ač zraněna běžela Zemanová přece okolo ohrady až k starému pivovaru a vešla až do průjezdu, kde jí domovnice Anna Kračmarová odebrala dítě. Zemanová pak odtud dopravena do všeobecné nemocnice. Soudní lékařové nalezli na jejím těle ránu pod pravou lopatkou. Zároveň shledali, že jest Zemanová v sedmém měsíci těhotenství.
Pro tento 6kutek pohnán včera Zeman před zdejší porotní soud pro pokus úkladné vraždy.
Soudu předsedá rada pan Roztočil, veřejným žalobcem jest státní zást. p. ryt. Košín, obhájcem p. dr. Šmaus.
Zeman předveden nejeví žádného pohnutí. Doznává skutek, upírá však úmysl vražedný. Střelil prý stranou, manželka jeho však ránám nadskočila.
Předseda: Proč jste manželce své tedy nepomáhal?
Obžalovaný: Byl jsem přilil rozčilen!
Předseda: Byl jste tak rozčilen, že jste po činu i peníze mezi lid rozhazoval. Máte důkazy po ruce, že vám teta Jodlová slíbila dům.
Obžalovaný: Důkazů po ruce nemám, ale Jodlová říkávala: „Co slíbím, to dodržím!“
Předseda: Měl jste se dle toho chovat, vy jste ale ještě, když churavěla, přišel a otázal se: „Babo, ještě neumřela’s?“ a držel jste jí svíci před ústy, zda ještě dýchá?“ — Ostatně že jste měl úmysl vražedný, vysvitá z toho, že jste řekl Jindrovi: „Já se již na to dlouho chystám“.
Šourkovi, když vás po činu odváděl, řekl jste, že jste měl úmysl manželku zavraždit, poněvadž jste byl mnoho pronásledován.
Státní návladní: Na mne činí celá věc dojem, jako byste byl chtěl ženu a pak sebe zastřelit, v poslední chvíli však vám scházela odvaha sebe zastřelit.
Obžalovaný: Byl jsem rozčilen a nevěděl jsem, co činím.
Státní návladní: Četl jste v poslední době v časopisech o přelíčení, jak se obžalovaní vymlouvají na rozčilení, takže se posledně as ve dvou případech jim podařilo vyklouznouti?
Obžalovaný: Nečetl.
Obhájce: Víte, co o vás na Vyšehradě říkají?
Obžalovaný: Že jsem na smyslech pomaten.
Dopoledne vyslechnuti ještě znalci lékařští dr. Maschka a dr. Lilienfeld; dobrozdání jich znělo, že byl Zeman, když choť svoji postřelil, úplně přismyslech.
Odpoledne předvolána jakožto svědkyně paní Marie Zemanová, již byl manžel její postřelil a vstoupila za velikého pohnutí do síně soudní, mohouc sotva slzy potlačiti. Paní Zemanová se však svědectví proti manželi vzdala.
Další svědek Josef Jindra viděl Zemana po vraždě na balkoně. Zeman držel revolver v ruce a rozhazoval peníze meziv lid volaje: „Tu máte můj poslední majetek“. „Šel jsem,“ pokračuje svědek, „se strážníkem nahoru, Zeman byl zavřen, posléz nám přece otevřel. Dal nám revolver, ukázal na patrony na stole se slovy: „Zde si vezměte ještě patrony“, podal nám stolice k usednutí a poněvadž jedna byla porouchaná, přinesl jinou a děl: „Kdo umíte hrát piano, hrajte.“ Na to sešel dobrovolně s námi dolů. Soudil jsem, že jest opilým, poněvadž stále mluvil o dívčinách. Na komisařství pak dal se do trpkého pláče a na to — usnul.
Předseda: Udával Zeman příčinu svého činu?
Svědek: Dříve, před časem, opakoval často, že měl dostat dům a nyní že mu nenáleží ani jediné okno.
Strážník Lech, jenž Zemana zatkl, vypráví totéž, co předešlý svědek. Když přišel do bytu Zemanova, měl Zeman v ruce revolver a patronu. Tázal jsem se jej, zda ví, co činí, načež on odvětil, že ano, že střelil třikráte po manželce, že však ji netrefil. Tázal jsem se po příčině. Zeman ji neudal, ale dodal, že jest manželka jeho sama tím vinna.
Strážník Šourek, jenž Zemana v drožce odvezl, vypráví, že Zeman mu na výtku: „Byl byste zastřelil své dítě!“ odpověděl: „Chtěl jsem jen zastřelit svoji ženu, poněvadž jsem byl pronásledován — dítě ale jest moje.“
Na policejním komisařství sáhl Zeman po revolveru, jenž ležel na stole, avšak bylo mu v tom zabráněno. Nevím, co s ním chtěl. Již čtyry měsíce před činem bylo nám nařízeno, abychom na Zemana měli pozor, poněvadž své ženě vyhrožuje zastřelením.
Předseda: Co dělal obžalovaný, byl-li někdy opilý?
Svědek: Plakal, avšak podezřelého jsem na něm nepozoroval nic.
Státní návladní: Jevil Zeman po vraždě značné rozčilení?
Svědek: Ano, třásl se na celém těle, myslím však, že ze strachu.
Do síně vstupuje na to pan Jos. Maleček, tchán obžalovaného.
Předseda: Můžete se, poněvadž jest obžalovaný vaším zetěm, svědectví vzdáti. Vzdáte se ho?
Pan Maleček (v hlubokém pohnutí): Mně jest mladíka toho líto — vzdám se —
Svědkyně Mudrchová, jež bydlela v bytě Zemanových, doznává, že pí. Jodlová slíbila Zemanovi dům, poněvadž se ale opíjel, nedala mu ničeho. V den zločinu měl Zeman nevoli se svou manželkou, chodil si se džbánkem sám pro pivo, vařil si pak čaj a odešel do Prahy. Vrátiv se hádal se opět se svojí manželkou. Svědkyně dala mu polévku na stůl, Zeman ji však nechal stát a odešel. Více svědkyně neví.
Velká čásť svědků ostatně soudí, že Zeman při činu nebyl při smyslech — svědčíť o tom pomatená slova jeho, jež pronášel. Ostatně vypravuje se prý o obžalovaném na Vyšehradě, že „trojčí“ a že jest pomaten.
Přelíčení skončeno bude teprve dnes.
Včera vyslechnut byl ještě jakožto svědek dr. Budil co zástupce dědiců Jodlových.
Řeči státního návladního a obhájce dra. Šmause, jenž se v delší promyšlené řečí svěřence svého ujal, trvaly do pozdního večera, načež se porota odebrala k poradě.
K 10. hodině pronesen byl rozsudek.
Zeman uznán nevinným z pokusu úkladné vraždy, vinným těžkým zraněním, porota přidala se však k náhledu, že obžalovaný skutek svůj vykonal v nepříčetnosti.
Soud sprostil proto Zemana obžaloby.
Statni návladní ohlásil zmatečni stížnost.