Cestou k filatelii

Údaje o textu
Titulek:	Cestou k filatelii
Podtitulek:	Drobné kapitoly
Autor:	Jaroslav Lešetický
Zdroj:	infofila.cz dostupné online
Vydáno:	Český filatelista, 1896
Licence:	PD old 70
Vycházelo na pokračování v číslech 2-10

I. Úvod

Podávaje sběratelům známek - a hlavně začátečníkům tyto kapitoly, prohlašuji předem, že nepíši nic nového, a nemohou býti řádky tyto považovány za nic jiného nežli za souhrn toho, co musí každý začátečník sám pracně shledati, nežli nabude jakýs takýs pojem o úkolu skutečného filatelisty. Poněvadž pak vím sám ze zkušenosti vlastní, jak těžké jsou první kroky do filatelie bez dobrého rádce, poněvadž vím, jak častých škod doznává začátečník, je-li odkázán nevědomosti své a prohnanosti jiných, poněvadž vím, kolik mraků přeletí přes růžové nebe snah mladého filatelisty: proto chci mu ušetřiti práci, chci zahnati co nejvíce těch mraků, aby počátky, které jsou vždy těžké, staly se mu co možná nejlehčími. Jsou tedy kapitoly tyto jen sbírkou zkušeností mých a cizích a jak je doporučuji naší mládeži, tak doporučuji je i neméně vřele i těm, kteří jich nepotřebují - aby věděli, kde jsem čeho opomenul, a kde by oni mohli zkušenostmi svými prospěti.

Jsou pak tyto kapitoly dále ukázkami samostatného spisku, „Úvodu do filatelie“, jímž hodlám časem „citelnou mezeru“ (jak se obyčejně říká) v naší filatelistické literatuře vyplniti. Kapitoly mé budou stručné. Každou z nich bylo by možno v samostatný článek upraviti, ale daleko nechci zase ulehčiti práci našim začátečníkům, aby se nestali pohodlnými ve vlastním bádání a přemýšlení.

Přesvědčím-li se, že naši začátečníci slovům mým porozuměli, bude mi to dostatečnou odměnou, a důkazem, že „dobré dílo vykonal jsem“.

II. Co jest filatelie?

Sběratelství známek obdrželo řecký titul „filatelie“ (filos) = milý a atelés = porta prostý, též cla prostý nebo télos = clo, porto, známka). Řekněme tedy „přítel známek“. Jiní slyšeli by raději „telofilie“, jiný vůbec slovo toto i ono zavrhují a překládají je např. Němci, kteří neradi trpí cizích slov, domnívajíce se, že je jazyk jejich je nejschopnější ke tvoření názvů, což ovšem v tomto případě není pravdou, neboť slovo „Briefmarkensammler“ jest slovo slušně dlouhé. Nám se slovo filatelie dosti líbí a užíváme někdy vedle něho významů: sběratelství známek, známkařství, markářství.

Filatelie tedy zabývá se sbíráním známek vůbec a některých zvláště. Vůbec známek tedy i kolků, vignet, neboť i to jsou známky, ale v našem užším smyslu pouze známek poštovních a sice přísně vzato, pouze poštovních, tedy ani ne telegrafních, ačkoli telegrafy více méně všude splývají s poštami, ani ne známek poštovních spořitelen, telefonů atd.

Známo kupř., že rakouské celistvosti (Ganzsachen)^[1]), a sice formuláře pro telegrafní podací lístky (Aufgabescheine) s vtištěnou známkou 5 kr. červenou, lístky k telefonnímu mluvení (Karten zum telephonischen sprechen) s vtištěnými známkami různých hodnot (20, 30 kr. 1 zl. Atd.) a různých barev, též poštovské úsporné lístky c. k. poštovní spořitelny s 5 kr. známkami vtištěnými červenými, dále ne každému známé blankety telegrafní (pro tzv. Stundungstelegramme) s vraženou 2 kr. hnědou známkou, nepočítají se k předmětům sběratelným.^[2] A přece v Rakousku je telegraf a telefon úzce sloučen s poštou!

Filatelie vylučuje dále mnohé známky, na nichž není hodnota udána. Tak např. služební známky (Dienstmarken) a egyptské s nápisem: Service de l’etat neb mexické (Correspondecia official), pak známky, které udávají váhu, např. španělské pro úřady civilní z roku 1854 a 55, s udáním 1/2 , 1 Onze, 4 Onzas a 1 Libra*) vylučuje dále finanční kolek na poštovní průvodní adrese rakouské vtištěný, neb přilepovaný (Bosna a Herzegovina) vylučuje známky městských pošt a pošt privátních (Stadpost- und Privat- Marken) privátních společností např. paroplavební, dunajské atd.

Řekli jsme: vylučuje, t. j. dovoluje sbírati jen v druhé řadě, vylučuje t. j. neuvádí jich v albech a nutí tak sběratele, by jim pozornosti nevěnoval, uvádí je však zcela rozumně v katalogu, poněvadž je chce ukázati, jejich cenu stanoviti a jak zcela přirozeno, také prodati.

Filatelie konečně v poslední době počíná brojiti proti masám známek jubilejních (příležitostných) a proti zbytečným přetiskům, jakožto zjevům spekulativním.

Filatelie si tedy vybírá a ukážeme později, co dlužno sbírati a co možno sbírati v řadě druhé.

III. Něco z minulosti filatelie

Kdy filatelie povstala, nelze přesně určiti. Jisto jest, že ne před rokem 1840, poněvadž jak známo zavedena a vládou schválena byla v srpnu 1840, ale jisto jest, že se začala sbírat brzo po tomto roce, tedy asi roku 1845 - 50.**)

Ovšem nesbíralo se tak, jak se sbírá dnes a nesmí také nikdo považovati za počátky filatelie, když se sbíranými známkami polepovaly stěny a stropy, záclony ke krbům apod. To se také děje ještě dnes a není to filatelie.

Filatelii nutno i tenkráte i dnes rozuměti dle sbírání známek dle dílů světa a zemí, chronologické, dle emisí! Při tom nutná znalost letopočtů (kdy známka vydána) a okolnosti (za jakých vydána), v jakých hodnotách, barvách, zda z opravdové potřeby neb u příležitosti nějaké (jubilejní). O tom všem poučuje nás literatura z děl sestávajících se samostatných, časopisů, alb, katalogů a ceníků.

Prvně počalo se sbírati v Anglii, vlasti to poštovních známek, neboť přičítá se objevení, resp. vynalezení jich dvěma Angličanům Rowlandu Hillovi a Jamesu Chalmersovi. Zdá se, že rozšířilo se pak sběratelství dvojím směrem a sice přes moře do jižní Ameriky (do Brasilie) a do zemí nejblíže Anglii ležících, Francie a Belgie. V Německu nezačalo se dříve až v roce 1850, a do Rakouska přišlo sbírání známek, jak se zdá, přes Terst z Itálie. A pak to šlo ze země do země, ze státu do státu, i možno tvrditi, že v roce 1870 sbíralo se již v celém světě.

Když filatelie tak se rozšířila, že šik její vyznavačů čítal se na tisíce, vznikly filatelistické obchody a spolky. Ony i tyto hlavně v Anglii a Německu.

IV. Užitek z filatelie

Snad dosud žádný sport nebyl příčinnou tolika úvah o tom, je-li rozumný či nikoliv, jako filatelie. Aniž bych chtěl potýkati se s nepřáteli filatelie, uvedu některé z mnohým důvodů, proč sbírání známek nutno doporučiti každému a hlavně - mládeži!

Důvody ty jsou dvojí:

1. . Tytéž, které se při sbírání jiných předmětů (nerostů, zkamenělin, rostlin, živočichů, mincí, znaků, pečetí atd.) ku platnosti přicházejí - tedy důvody všeobecné, z nichž uvedu jen tyto:
   1. . pěstění pořádku milovnosti
   2. . zapuzování zhoubného nepřítele - dlouhé chvíle, matky to mnohých a mnohých neřestí;
   3. . cvičení oka;
      1. pozorování rozdílů
      2. rozměrů
      3. seznáváním barev a jich variací
   4. cvičení v ladném upravování a sestavování, v zachování čistoty a neporušenosti sbíraných předmětů atd.
2. Důvody vlastní , z nichž některé převésti možno do numismatiky (sbírání mincí) heraldiky (sbírání znaků).
   1. učení se geografii a sice způsobem zábavnějším než se to děje ve školách, způsobem hravým, poutavým;
   2. seznávání panovníků různých zemí a států ;
   3. nabádání ke studiu historie;
   4. seznávání mincí běžných i bývalých, té které země, měny, též váhy panující v tom kterém státě;
   5. poznávání znaků zemských;
   6. vzbuzování záliby po etnografii (národopis), pozorováním postav a skupin věrné napodobených domorodců na známkách;
   7. nabádání ke studiu náboženských (úcta k Bohu, svatým, bohům, přírodě)
   8. a politických (rozdělení země, státu, poměry vlád, kupříkladu u známek departmentů Spojených Států amer.);
   9. náklonnost k učení se různým řečem (poněvadž na známkách objevují se hesla a pořekadla v domácí řeči);
   10. studium poměrů národohospodářských (v ohledu výroby známek, pokrok v kreslení, tisku, papírnictví, výrobě barev atd.)

Tímto výčtem se spokojíme, ač bychom ještě více důvodů uvésti mohli.

Každý poctivý bojovník za některou myšlenku uvažuje nestranně také důvody svých odpůrců. Audiatur et altera pars! (Buď vyslechnuta i druhá strana!) Nebojím se chabé ty důvody zde opakovati. Jsou to:

1. že prý se rozptyluje mysl a mládež stává se roztržitou;
2. že zabíjí se tím drahý čas;
3. že navádí se k plýtvání penězi;
4. že svádí se mládež ke - krádeži! atd. atd.

Tito pánové, kteří tyto důvody vymyslili, zapomněli, že právě tak při sbírání motýlů, brouků, kamenů, zkamenělin, květin, dělaní krystalographických tvarů (!) se mysl rozptyluje, drahým časem plýtvá (hlavně při posledně jmenovaném dělání nerostopisných tvarů, pro život prakticky úplně zbytečných), že i penězi se plýtvá (neboť i brouci a motýlové, nerosty i zkameněliny za drahé peníze se prodávají) a že zde může nepoctivec svému druhu exempláře scházející krásti!

Že však mladá mysl nesmí se stále učením unavovati, to nechtí připustiti! Že dítě, které od rána do noci nesedí nade knihou, může také dobře prospívati, to jim nejde na rozum !

Právě tak by bylo nesmyslné, kdybychom chtěli namítati, že sbírání brouků je nebezpečné proto, že musí hoch broditi se ve vodách při chytání brouků vodních, že může býti uštknut hadem, když hledá brouky v lese, že může dostati zápal plic, když se honí za motýlem, že může zlámati nohu nebo vaz, když leze po stráních sbíraje květy a nerosty, právě tak bylo by nesmyslno tvrditi, poněvadž každý sport možno provozovati rozumně, tedy i filatelii, při které netřeba broditi se ve vodách, honiti po lesích, lézti po skalách a stráních…

A přece ani o jednom ze jmenovaných sportů neodvažujeme se tvrditi, že by byl neužitečným neb dokonce škodlivým, poněvadž jest poučnýma právě tak nechceme, aby to někdo tvrdil o filatelii.

Všude jsou vedle poctivců též lidé nepoctivý, štěstí, že víc je poctivých!

Co se týče posledně jmenovaného důvodu, že filatelie svádí ke krádeži, nutno maličko se u něho zdržeti.

Zobecnělo totiž pořekadlo, že každý filatelista je zloděj. Tj. přísloví právě nesmyslné jako nepravdivé. Ovšem každý kdo krade, je zloděj, ale z toho nelze vyvozovati, že každý je zloděj. Možno, že mnozí kradou, já to připouštím, ale nezapomínejme také, že kradou i nefilatelisté! - a těch nefilatelistů je více!

A proto můžeme směle tvrditi: filatelie je sport pěkný, ušlechtilý, poučný i zábavný a jak jsme se přesvědčili, netřeba býti vždy Rotschildem, chceme-li si založiti slušnou sbírku.

V. Chybné směry začátečníků

Z výše uvedených bodů pro filatelii mluvících zřejmě vyplývá, co jest úkolem každého filatelisty.

Poněvadž ale chceme těmito rozpravami uváděti začátečníky do filatelie, nutno nám nejprve promluviti o chybách, jichž začátečníci zpravidla se dopouštějí.

Dnes jsou po většině studující odkázáni sami na sebe. Nelze žádati na jich učitelích, aby se s nimi v tomto ohledu zabývali. Ti mají vedle namáhavého vyučování práce své, studium vlastní. Členy spolků studující škol středních býti nesmějí; jest to zcela správné, neboť zájem školy toto nedovoluje. Zbývá tedy jediná cesta: aby studující tvořili sdružení, která se nepříčí řádům disciplinárním a záleží ve společné práci. Někdo mi řekne, že nepřicházím s ničím novým. Já to dobře vím, a podám toho důkaz: vylíčím krátce takové sdružení, jak se s ním dnes shledáváme. Několik studujících, sbírajících známky sdruží se; nemají znalosti ani zkušenosti, neznají se známkami zacházeti, neznají pramenů výhodné koupě neb výměny. Každá známka projde všemi rukami, přičemž se důkladně ohmatá, znečistí a zohýbá. Po několik dní nosí ji majetník v kapse u vesty a pak ji konečně těstem neb škrobem celou plochou přilepí do sešitu, zastupujícího album. Někdy, nežli jí přilepí, jí ostříhá zoubky, pomaluje barevnými tužkami a aby nezapomněl, které zemi náleží, napíše si na rub její inkoustem jméno země.

Sdružení vkládá do společné kasy drobné peníze, a když mají dvě, tři zlatky, píší do Německa o známky (Předtím si psali na několik stran o ceníky a dostali je obratem pošty.) Pošlou-li dvě, tři zlatky, dostane se jim výběru až za 15 marek. Na listech nalepeny jsou tu „jako sklo“ čisté Hamburgy, Helgolandy, Bergedorfy, Lübecky, Thurn-Taxisy, Elsasy-Lotrinky, Sardinie atd. atd. po 10, 15, 20, 25 fenikách. A naši mladí sběratelé padají na to jako hladoví vlci a koupí za tři zlaté - obrázky, které jako „neüdrucke“ - novotisky *) - se nabízejí, ale jsou jen špatnými ilustracemi známek, jež cení se na mnoho a mnoho marek!

K podobnému výsledku docházejí, když kupují známky v obálkách (Briefmarkenpackete). Za 50 - 60 kr. dostane se tu 200 - 500 známek. Většina z nich jsou uvedené obrázky, pak známky pošt privátních a to ostatní jsou známky neobyčejnější, jaké každý začátečník v několika dnech zdarma nabude.

Jindy počínají si začátečníci jinak. Nejdou do Německa, probouzející se u nich vlastenectví praví jim, zůstaňme v Čechách. Jdou pak k papírníkovi, který má dvě neb tři aršíky se známkami ve výkladní skříni. Ovšem nevědí, že zboží, které tu je jest jim nabízeno, jest totéž, co se jim posílá z Německa. Tentokráte jest to zboží komisní, mnohdy ještě dražší, neboť jsou ceny psány ve fenikách a papírník prodává je v krejcarech. Tedy např. cena pod známkou napsaná 10 značí pro vás 10 kr., pro papírníka 10 feniků, tedy 6 kr.; nepoměr však stoupá při cenách vyšších; 30 je 30 kr. místo 30 fen. (tedy 18 kr.), 50 je 50 kr. místo 50 fen. (tedy 30 kr.). Mimo to bývá toto zboží horší než direktně posílané, poněvadž bývají známky vyrudlé, což vše kupující v přítmí papírníkova krámu nevidí. Známka, kterou studující koupí za 10 kr. , nemá mnohdy ceny ani 2 kr.

Já tomu českému papírníkovi vinu nekladu. On tomu nerozumí, prodal by vám třeba „červeného merkura“ za 10 kr., kdyby to tak na aršíku stálo. On má na tom své percento a mimoto zabloudí k němu více kupců. Je to pro něho lákadlo, aby ten, kdo u něho koupí známky, také u něho kupoval sešity, tužky, pera, inkoust a p.

Papírnická živnost dnes téměř srostla s prodejem známek, ba i v oknech trafik tu a tam vábně kynou mladistvému sběrateli záhadné známky „Escuelas“. (Sám jako 14letý gymnazista tuto tajemnou „zem“ hledal přes týden na mapě!) Podobně má to se švédskými „Lösen“ (známky doplatkové); také toto „Lösen“ nebylo možno ani v dobrém atlase nalézti.

V. Vědomosti geografické

Mladým sběratelům chybí mimo to úplně základní vědomosti v tomto oboru. Oni nerozumí nápisům na známkách, jak dokazují tyto ukázky:

Známku peruánskou zařadil jistý sběratel do Asie a mínil, že má známku korejskou, poněvadž na ní bylo „Correos“.

Druhý zase považoval nizozemskou doplatkovou známku s nápisem „Te Betalen“ (t. j. zu bezahlen, zaplatit) za známku asijského Tibetu.^[3]

Známku Finskou se známými kroužky choval jiný sběratel mezi ruskými, sniž by věděl, že kroužky ty činí z ní známku finskou.

Veškeré známky pošt levantských^[4] důsledně bývají zařaďovány do Turecka, poněvadž na nich jsou přetisky „paza“ a „piaster“.

Sbírky mladách filatelistů hemžívají se kolky, které často bývají docela podobny známkám i co do velikostí i co do kreseb, jak shledáváme u malých kolků italských (Marca di bollo), kanadských (s poznámkou „bill stamp“), které jsou kresbou podobny známkám z r. 1893., jenom že na těchto je nápis „Canada postage“, dále celá řada kolků Spojených států severoamerických, vesměs s nápisem „inter. revenue“, (kdežto známky mají nápis „postage“), peruánské (bez označení „correos“) atd.

Podotýkáme tu předem, že sbírání kolků, v čase potřeby k frankování dopisů, tedy k účelům poštovním, užitých náleží do oboru filatelie, ale při většině jich žádá se na nich zřetelné poštovní razítko, kdežto kolky pouze k fiskálním účelům potřebované bývají obyčejně přepisovány. O kolcích poštovně užitých zmíníme se níže.

Aby mladý sběratel chyb výše uvedených se nedopouštěl nutno mu důkladně seznámiti se se zeměpisem. Nesmí mu stačiti to, co zví na škole střední; s tím by ve filatelii málo pořídil. Ví kupř. absolvent gymnasia nebo reálky, kde leží: Bangkok, Bhopal, Bhore, Chamba, Indur, Ihalawar, Ihind, Johor, Nabha, Nandgaon, Nawanagar, Negri Sembilan, Nepal Punch, Rajpipla, Soruth, Sungei, Ujong atd., jak se všechny ty asijské loupežné státy jmenují, které v posledních letech vlastní známky vydaly neb jimž je Anglie vydala? Připouštíme, že to ani pan profesor neví, ale sběratel známek to věděti musí, on musí každou zem neb zemičku, a kdyby byla jen jako dlaň, vyhledat si na mapě a vštípit v paměť její jméno.

Tedy musí míti dobrý atlas, jakým jest kupř.: atlas Andreeův.^[5]

Poté vezmeme dobrý slovník naučný^[6] a přečte si o zemi té, o jejích poměrech, lidu v ní žijícím, o jejím zřízením zvycích a obyčejích, náboženství atd. a dobře učiní, když si neopomene dělat krátké výpisky, v něž pojme jméno panovníka, užívané znaky, mince a p.

Tak tedy představuji si tu pravou filatelii, která úzce hraničí s vědou, a třeba vědou sama nebyla, k studiu jiných věd podává materiál, příležitost a chuť!

Než toto získávání si vědomostí geografických (též historických, heraldických, numismatických, politických, národohospodářských atd.) jde zvolna kupředu, poněvadž sběratel cítí zájem k té neb oné zemi teprve tenkráte, když získá první exemplář do sbírky. A začátečník musí dříve obírati se zeměmi nejbližšími a nejznámějšími, hlavně Evropou, poněvadž zde nalezne hojně známek levných.

VI. Jak si má začátečník počínati=

Každý člen sdružení výše uvedeného má nejprve hleděti, aby si to, co má jakžtakž srovnal, i vidí pak, co mu schází, a co druhý člen mu může výměnou poskytnouti. Všechny známky pak, které má sdružení ve více exemplářích, tvoří výměnu. Tyto duplikáty (dublety) ukládají se buď do obálek; neb se lehce, pomocí papírového proužku gumou potřeného přilepují do knížek, neb zastrkují za vodorovné proužky papíru, polovicí na list přilepené tzv. Einstecksystem). Peníze, které se seberou, pečlivě se ukládají a čeká se s nimi tak dlouho, až se vyskytne dobrá příležitost. A ta jest v nynější době zde! Není třeba začátečníkům našim obraceti se do Němec a kupovati tam bezcenné obrázky, ať obrátí se na „ Český klub filatelistů“, který zajisté s nimi poctivě jednati bude. Mezi 60 členy vždy najde se jich dosti, kteří dobré známky jim přenechají levně a radou svou budou jim nápomocni. Mají-li lepší známky na výměnu, nechť pošlou se těm, kteří se v tomto časopisu o výměnu v inserátech hlásí, neb též jiným sdružením v městech jiných.

Teď teprve počnou mladí snaživci pociťovati půvab filatelie, když odkázání jsou na svépomoc.

Aby při té zábavě na hlavním svém konání, totiž bedlivém neúnavném studiu, na něž rodiče jejich těžce vydělané peníze vynakládají, se školou se nesetkávali, nechť ustanoví si přesně dobu, kdy se filatelií zabývati budou, například jednou týdně v sobotu odpoledne hodinu nebo dvě. Vše, co v týdnu obdrží, ulož až k tomto dni, všechny své myšlenky, návrhy, nápady vymění až v této týdenní schůzičce v bytu některého kolegy, aby nemohli učitelé jich naříkati, že zanedbávají učení a rozptylují mysl. Nepotřebují se před rodiči skrývati touto svou zálibou, a pečlivý otec zajisté raději uvidí, ukládá-li si jeho syn krejcary a desetníky, aby si za ně známky koupil, nežli aby je - promlsal a tím si žaludek a zuby kazil. A prospívá-li syn dobře ve škole, je-li hodný a svědomitý, dá mu tu a tam i mimořádně nějaký krejcar za odměnu pilnosti a přinese od známých kde jakou známku, leckdy dobrou. Ovšem, je-li synáček lenoch, neučí-li se a při tom horlivě sbírá známky, pak nedivíme se tatínkovi ani pánům profesorům, když jeho filatelistickým snahám křidélka přistřihují.

Radíme-li, aby začátečníci neposílali peněz do Němec, neb aby nekupovali u papírníků, činíme jen tak proto, že z jejich nevědomosti bývá leckdy hříšně těženo. Může-li začátečník spoléhati na radu sběratele zkušenějšího, pak může kupovati třeba z celého světa.

Zprvu nechť kupuje známky levnější 5ti-, 10ti-, 15ti-, atd. fenikové, což, nemá-li obzvlášť mnoho hmotných prostředků, trvá dosti dlouho, nežli si je opatří.

Začátečník nechť každou známku i tu neobyčejnější uschová, nevíť, nehodí-li se co nejdříve jinému.

Nechť známky chová v čistotě, neboť i ta nejslabší sbírka je hezkou, je-li čistá a spořádaná. Později podáme začátečníkovi různé pokyny, jak se známkou zacházeti.

Nutno nám ještě dříve jiné důležité otázky rozebrati.

VII. Album

Má si začátečník koupit album?

O tom panují různé náhledy. Malé album české jest jediné, ono Reachovo, jenž před dvěma asi lety vydal nákladné album velké, první to album české, úplně vyhovující potřebě sběratele, vkusně provedené a levné. Tyto dva kroky staly se v oboru české filatelie teprve v době poslední, i jest naděje, že obětavá pan vydavatel na nich nepřestane. Jiné státy mohou se vykázati ovšem výsledky skvělejšími, nádherné knihy Schaubeckovy (v pěti řečech), Schwanebergovy, Baumbachovy, Kohlovy, Daberkovy, Dieckmannovy, Larischovy, atd. o tom svědčí. Prostředních alb je nespočetné množství.

Mnohý řekne: „Proč dáti dva, tři zlaté za album? Raději si koupím za to známek!“ I takový „oekonom“ v oboru filatelistickém má pravdu. V tom případě, nechť si pořídí knížku ze silnějšího papíru, opatří ji řadami čtverců bez určitého systému, nemá-li po ruce katalogu neb jiného vzoru. Ještě lepší však je poříditi si volné listy, neboť se pak snáze doplňují. Ať sestavuje zemi za zemi bez určitého pořádku. Teprve až jeho sbírka bude čítati několik set kusů, ať si pořídí si dobré album větší. V jaké řeči, nemůže zde rozhodovati. Filatelie musí zůstati mezinárodní, nelze v ní provozovati systematicky vlastenectví. My Čechové nemůžeme vydávati ročně několik knih na ukládání známek, nemůžeme vydávati časopisů nákladných jako Angličané, Francouzi, Němci.

Uvážíme-li, že první známky datují se od 40. Let., co jsme podnikli dosud ve filatelii? Teprve před několika lety vydáno bylo zmíněné album české, po něm album velké a letos první český časopis. Je to sice dosti, ale nestačí to ještě. Pro nás musí být filatelie ještě stále internacionální a nesmí nám nikdo vytýkati, pěstujeme-li anglicky, francouzsky nebo německy. Nemáte a nebudeme mít dlouho českého katalogu, českých ceníků a větších časopisů. Ale začátky jsou mnohoslibné, vůle neschází, tedy doufejme!

Alba jsou co do sestavení svého různá. Buď obsahují jen známky k frankování dopisů sloužící (Freimarken) a ostatní známky (české album), neb též výstřižky z celistvostí. Jiná alba jsou na celistvosti, sytém zastrkovací, vsunovací.

Je-li lépe sbírati jen známky frankovací a vynechati známky služební, časopisecké, doplatkové, expresní, atd., či je-li nutno sbírati vše, to budiž vždy ponecháno na chuti a vkusu jednotlivce. Rozhodně lze raditi začátečníkům, aby zůstali pokud možno při známkách listovních zejména, když mají album, které jiné známky neuvádí, poněvadž, čím více omezí se sběratel, tím snáze dosáhne úplnosti.

VIII. Pomůcky sběratelovy

Jakmile si sběratel pořídí album, musí sbírati dle jakéhosi určitého systému. Musí vědět, které známky sbírati má nejdříve, za jakým podmínek si je může opatřiti - a to mu poví katalog. Pravého filatelistu nemohu si bez dobrého katalogu představiti. Třeba bychom na ceny v něm udané nepřísahali, přece jest nám katalog vodítkem, ukazatelem klesání a stoupání cen a zároveň seznamem známek, musí nás poučovati o emisích, různostech, vzácnostech atd. Dobrý katalog musí častěji (aspoň jednou do roka) být obnovován, doplňován a opravován, nesmí zestárnouti.

Musí tedy dobrý filatelista míti:

1. Katalog, aby znal:
   1. známky vůbec. Katalog má býti první věcí člověka sběratele. I pro začátečníka, který dvěma třetinám poznámek v něm nerozumí, má katalog svůj význam, neboť jsou tam ilustrace téměř všech známek, takže kdyby sběratel textu nerozuměl, obrázek poví mu tolik, co potřebuje, aby si mohl známky řaditi dle vydání ;
   2. emise, co se týče letopočtů ;
   3. ceny známek a konečně
   4. různé odrůdy
2. Dobré album, aby mohl známky uspořádati
3. Časopis (aspoň jediný), který ho seznamuje s novinkami, varuje před falzifikáty a podvodníky.

Přistupuje pak

1. Aby byl členem spolku nějakého, dovolují-li to podmínky, u nás tedy jediného „Klubu českých filatelistů“ aby měl příležitost výměnou nebo výhodnou koupí album si doplňovati.

Bez těchto podmínek není žádný sběratel známek - filatelistou, právě jako není např. numismatikem ten, kdo sbírá staré mince, aby jich užil jako přívěsků k hodinkám. „Filatelista“ musí konati o známkách studium, nesmí jen známky sbírati, ale musí je též - poznávati.

IX. Výchova začátečníků

K takovému stupni vychování v tomto oboru, k tomu přechodu ze sběratele na filatelistu musí být mládež vedena radou i skutkem. To musí býti úkolem spolků. Nejen obchodovati a druh druha šiditi, jak leckde se děje, ale vychovávati dorost, to je úkolem spolků a časopisů. Pokud tento úkol jest plněn a pokud zanedbáván. Nechceme rozhodovati.

Tolik jest však jisto, že členové klubu bývají obyčejně filatelisté pokročilí, majitelé sbírek nádherných, mužové s vědomostmi širokými. A tu ne všichni vzpomenou si těch studentů s počátky filatelie zápasících, v nevědomosti tápajících, známky ostříhajících a barvami malujících celou plochou je přilepujících, známku denně dvacetkráte ohmatávajících, do ciziny pro drahé a pochybné známky chodících - a jak by asi zněla celá ta litanie. Z těchto zbloudilých oveček má se nám pak vyloupnouti filatelistický dorost, nové členstvo! Ti znalci a koryfeové ve filatelii nedbají o začátečníky, kteří nemohou jejich drahé dublety platiti desítkami a stovkami, ti kteří kupují celé archy známek čistých, pohrdají těmi, kteří myslí, že veliký peníz zaplatili, když dali za známky - 10 krejcarů!

Ale pánové, nezapomeňte, že ti pohrdaní začátečníci dorůstají a stávají se členy spolků, jichž vedení vy máte v rukou, že ti zanedbaní hošíci přihlašovati se budou do klubů a tam kupovati obyčejnější známky, které vy zpeněžíte - a proto si těch začátečníků važte a poučujte je. Kdyby nebylo začátečníků, nebylo by znalců.

A buďte pamětliví toho, že tito nový členové klubů vašich bývají dokonalí ignoranti sportu (nechci říci „vědy“) filatelistického. Toho vy nesete vinu, ne oni. Oni neměli příležitosti, vy jste jim ji neposkytli. Či jest vám milejší, nepozná-li takový miláček, je-li kupř. nabízená ceylonská známka z r. 1880 neb 1884, má-li vodotisk CC neb CA a je-li tedy ona šestkrát dražší než tato? Uvádím jen tento primitivní příklad, opomíjeje drastičtější. Jest vám milejší nevědomost jeho, poněvadž z ní můžete těžiti? Chcete se prokázati nepoctivými vůči tomu, jehož vědomosti jsou slabé? Zajisté nikoli a proto nezbývá, nežli poučovati toho, kdo méně ví, nežli vy. Ale jak skoupí na poučení a výklady bývají páni znalci vůči nováčkům, o tom přesvědčil jsem se sám u jednoho, jenž vzal ode mě hrstku známek, řka: „Je to šmejd, dám za to pět šesťáků!“ - A později, když jsem počal seznávati cenu známek, poznal jsem, že mezi těmi dvěma sty známek byla známka ostrovů Fidži z první emise dnes Senfem na 3 marky ceněná, nemluvě ani o řadě jiných. A já byl tenkráte těmi pěti šestáky - unesen!

A takových znalců je dnes množství, nepočítaje v to kruhy obchodnické, které za 5 marek známku prodávají, ale sotva půl druhé za ní nabídnou!

Nutno tedy vychovávat nový dorost pro spolky a kluby. Dobrá! Co vše jest tedy činiti klubu, aby mohl říci, že vychovává dorost?

1. Musí dáti návod ke sbírání;
2. Příležitost ke sbírání;
3. Poučení o zacházení se známkami. Není zde možno bráti registrování těchto tří bodů na váhu, všechny tři jsou stejně důležité, ať slují za prvé, za druhé, neb za třetí.

X. Závěr

Abychom mohli s plným porozuměním o těchto třech bodech s laskavým čtenářem uvažovati, jest nanejvýše nutno, seznámiti ho s tím, co všechno známka je a v jaké řády a podřády se dělí. Dnešního dne, kdy někteří sbírají všechno, jiní jen něco, třeba jest vytknouti střední cestu a tu těžkou otázku „Co sbírati“ rozluštiti, pokud se rozluštiti dá. Vždy však zůstane výsledkem našeho uvažování heslo: „Volnost!“ Ať sbírá každý, co chce, a jak chce, ale ať zachovává systém, který je první podmínkou každé řádné sbírky.

To bude tedy první náš úkol v ročníku příštím „Č. F.“ - kdež doufám, že shledám se nejen se všemi i nynějšími čtenáři, i nýbrž s mnoha novými, poučení a vysvětlení tolika záhad tolika tajů našeho oboru toužícími.

Druhým naším úkolem bude rozbor výše uvedených tří bodů, majáků to veškeré filatelie a podmínek zdárného sběratelství známek.

Konče, dovoluji si na tomto místě poděkovati oněm pánům filatelistům, kteří lichotivými dopisy udělili pochvalné uznání tomuto článku a mne vyzvali, abych v něm pokračoval. Těší m+ toto uznání tím více, že jest mi důkazem jednak jejich přátelství a přízně k mé maličkosti jednak, že jest mi nad peníz milejším honorářem.

---

1. Účel článku mého ukládá mi uváděti odborné názvy též v řeči německé, poněvadž chci, aby začátečník poznal významy cizí, jichž pak v katalogu a ceníku naleznete.
2. Sammelberechtigt
3. Bude snahou „Českého klubu filatelistů“ neb redakce t. č. vydati co nejdříve slovníček cizích jmen na známkách se nalézajících.
4. Levantou rozumí se poštovní úřady některých států evropských v evropském a asijském Turecku. To jsou:
   • Rakousko s poštami v evropském Turecku: Cařihrad, Salonica, Adrianopol, Janina. Mimo to poštovní expedice rakouského Lloydu: Cařihrad Kandia, Kanea, Kavala, Dardanely, Dede-Agatsch, Durazzo, Gallipoli, Lagos,Prevesa, Retimo, San Giovanni di Medua, Santi Quaranta, Valona;
   • V asijském Turecku: Beirut, Jaffa, Jerusalem, Smyrna, Trapezunt, Tschesme (Scio, Chios), Vathi.
   • Německo: Cařihrad aj.
   • Francie: (Má mimo to známky s přetisky: Cavalle, Dédéagh, Port Lagos, Vathy.)
   • Velká Britanie, Rusko, Italie. (Úplný seznam všech míst, kde levantské pošty nalézají, uveřejňuje se právě v letošním ročníku „III Brif. Zeitung, Senf“ Leipzig, počínaje č. 6.)
   V širším smyslu pak „Levanta“ značí poštovní úřady i v jiných zemích neb dílech světa některému evropskému státu náležící kupř. Francie v Číně (Schanghai), v Maroku a v Zanzibaru, Německo v Číně (Schanghai), ve východní Africe atd. Tuto Levantu však dobře dlužno rozeznávati od osad (kolonie).
5. Andree’s allgemeiner Handatlas, Leipzig.
6. Kdežto dosud jsme nuceni používati katalogů a atlasů německých, můžeme Ottův Český slovník naučný jakožto úplně dostačitelný vřele doporučiti. Německý (Mayer’s Conversations-lexicon) nevyniká nad něj ničím. Pozn. autorova