Cena svobody/Cena svobody internetu
| Cena svobody | ||
| Čas se probudit | Cena svobody internetu | Proč jsem si vybrala soukromí |
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Cena svobody internetu |
| Autor: | Geert Lovink |
| Zdroj: | G. Lovink: The Cost of Internet Freedom. in Cost of Freedom. S. 101–103. Dostupné online. |
| Vydáno: | 2015 |
| Licence: |  CC0 |
| Překlad: | Miroslav Langer |
| Licence překlad: | CC0 |
Věnováno Basselu Khartabilovi, napsáno pro knihu Cena svobody.
Každá rebelie vyjadřuje nostalgii po nevinnosti a volání po esenci bytí. Albert Camus |
Přenesme „Dva koncepty svobody“ Isaiaha Berlina z roku 1958 do naší doby. Berlin odlišuje mezi negativní a pozitivní svobodou: existuje negativní cíl odvrátit zasahování zvnějšku a pozitivní smysl jednotlivce být sám sobě pánem. V obou případech se vytváří základní rozlišení mezi autonomií subjektu a zničující realitou represivních systémů. Pro Berlina se svoboda nachází mimo systém. Berlin to psal ve stínu totalitarismu, na vrcholu studené války a nemohl příliš očekávat nic jiného. V té době neexistoval pocit svobody jako každodenní zkušenosti. Gesta existancialismu po druhé světové válce zdůrazňovala právní práva jednotlivce-rebela, který stojí proti vnějším zlým silám.
Hned na začátku svého slavného eseje, Berlin morozovovské věty, které znějí tak familiárně všem, kdo se zapojují do dnešních debat o „kritice Internetu“.
„Kde se dohodneme na konečném stavu, zůstávají jen otázky týkající se prostředků a ty nejsou politické, ale technické, které mohou vyřešit experti nebo stroje, stejně jako hádky inženýrů nebo lékařů.“ A pokračuje: „Proto ti, kteří uvěřili v jakýsi obrovský transformní fenomén, musejí tvrdit, že všechny politické a morální problémy je možné transformovat v problémy technologické.“
Berlin nám připomíná fráze Bedřicha Engelse o „náhradě vlády lidí správou věcí“. Zní to příhodně? Ale pozor, je to ta stará komunistická fráze, libertariánské dogma kázané miliardáři ze Silicon Valley?
Uteklo deset nebo dvacet let a koncept „systému“ už není vnímán jako nepřátelský. V 70. letech se rozšířila představa, že (počítačové) systémy jsou vytvořené lidmi a mohou být navrhovány a programovány, a tak demokratizovány. Kritika technokratické společnosti, kterou můžeme najít v pamětech Alberta Speera vydaných v roce 1969, byla záhy zapomenuta a nahradila ji fascinace vynalézavostí garážových garážových kutilů. Místo toho, aby se rámec počítačů IBM vnímal jako nástroj Velkého bratra z knihy 1984, dostaly se osobní počítače na trh jako přenosná proti-kulturní alternativa, která může rozbít moc jako takovou na tisíc a jeden kousek decentralizovaného, distribuovaného výrazu lidské kreativity.
Posuňme se o dalších třicet let kupředu a vidíme aktivisty internetové svobody, jak bojují proti jasným omezením a nezdarům. Liberální posedlost soukromím a copyrightem je stále zajímavá, ale už není podstatná pro pochopení celkového obrazu. V sázce není jen balík právnických problémů. Potřeba je zevrubné pochopení politické ekonomie Internetu kombinované s kritickou znalostí globální politiky. Právnické strategie se vyprázdnily. Teď vše záleží na politice moci a organizaci terénu. Uvolněné vztahy, které nám zanechala sociální média, neposilují dlouhodobou spolupráci, ale ženou nás do čtyřiadvacetihodinového kultu aktualizace.
Filosofická otázka, zda můžeme najít svobodu uvnitř stroje, musí být odpovězena jasným ne. Dosud programátoři, počítačoví nadšenci a umělci zdůrazňovali možnost najít si svůj malý prostor, kde mohou realizovat své projekty svobodného softwaru a svobodné tvorby. Tyto „dočasné autonomní zóny“ vycházejí z konsenzuální premisy, že „Internet“ bude ve své infrastruktuře podobné experimenty tolerovat.
Původní svoboda Internetu se uvnitř systému ztenčuje a my nemáme vhodné nástroje a strategie, abychom se tomu postavili. Brzy budeme stát úplně na začátku a žádat o svobodu na Internetu.
Ideál svobody mimo Matrix nebude mít nutně luddistickou[red 1] povahu. Blížící se povstání proti Internetu jako nástroji sledování a útlaku bude technologicky informované a musí být odlišeno od souvisejícího boje za právo člověka na čas mimo práci a na vlastní život. Nemůžeme propadnou romantické touze být offline. Naše mémy musejí sdělovat toto poselství: Pozitivní svoboda Internetu je cesta k nevolnictví. Musíme revoltovat proti bezduché, mechanické představě inženýrů Silicon Valley a jejich marketingových sloganů, jak se vše dá vyřešit. Abychom se na to sami připravili, musíme pochopit Dva koncepty svobody Internetu.
Redakční poznámky
Toto jsou redakční poznámky projektu Wikizdroje, které se v původním textu nenacházejí.
- ↑ Luddité označení pro hnutí lidí, kteří z obavy před tím, že stroje vezmou dělníkům práci, tyto stroje ničili.