Bohatství Slovenska
| Údaje o textu | |
|---|---|
| Titulek: | Bohatství Slovenska |
| Autor: | Růžena Jesenská |
| Zdroj: | Národní listy, roč. 61, č. 180. str. 2 Národní knihovna České republiky |
| Vydáno: | 03. 07. 1921 |
| Licence: |  PD old 70 |
Zapadneme-li do takových Trenčanských Teplic, do nádherného parku, rozvoněného kvetoucími lipami, obklíčeného horami a blízkými lesy, jaký oddech, jaká krása nám byla osudem uchystána! A ponoříme-li se do čistých, teplých vod, léčivých, jaké tělesné blaho proniká krví a nervy! Voda, ohřátá kdesi hluboko v tajemnu země, přitéká přímo ze zřidla, perlí se, hřeje, tepe, rozproudí krev, dotýká se pokožky jako zázračný balšám, přijímáme ji, poselkyni z lůna země, jež nás hladí a uzdravuje a šlechtí.
Zajisté hraběnka Alžběta Bathoryová, krásná hříšnice na Čachtickém zámku, neznala kouzelných vod svého kraje, protože ho nemilovala. Nebyla by usmrtila během desíti let sto slovenských děvčat, aby se koupala v jejich krvi pro omládnutí své tváře, svého těla, ale byla by se ponořovala do zřídel, pramenících ze slovenské půdy. A byla by spatřila účinek této bohaté přírody.
Nejen nesmírně krásná příroda, místa klimatická v horách, ale na přemnohých místech vyvěrající horké prameny zabezpečují bohatství Slovenska. Rozkvět lázní v budoucnosti poskytne jistě obživu i krajům chudším.
Na Slovensku není třeba kouzelného proutku a úporného hledáni pramenů. Vody vybíhají ze země volně a hojně.
Chudý sedlák má zřídlo na svém pozemku, a toto bohatství leží ladem, neboť zatím není prostředků, aby se upravila tato výhoda majetku v lázně, nebo v některý průmyslový podnik.
Ale přijde doba rozkvětu, odvahy, kdy vyrostou nové podniky, kdy lázně slovenské se zvelebí a jisté některé stanou se světovými.
Je radostno pozorovati, jak Trenčanské Teplice se přeměňují národnostně. Nápisy, řeč — všude opanovává ráz čechoslovenský, a víme, že všecky lázně i místa klimatická byly maďarské.
A bohatství, veliké bohatství Slovenska, spočívá i v samých duších, schopnostech lidu, který byl do nedávná dušen, pokořován, vyssáván. Kde a jak mohl Slovák podniknouti něco? Byl naučen jen otročiti a sloužiti. Jeho krví by se byli nejraději obrozovali usýchající větve maďarské tak, aby Slováci zmizeli, a jejich vlast zůstala nepřátelům vykořisťovatelům.
Museum v Turčanském svatém Martině je poučný doklad duše slovácké. Jaké bohatství krojů, výšivek, keramiky soustředěno zde. Co vkusu, uměleckého důmyslu a krásy! A uvážíme-li minulost Slovenska se vší hrdinností jeho mužů a statečností žen, osvědčenou za staletí vůči nepříteli, jest se podivovati ubohému lidu pod Tatrami. Pracoval bez možnosti dosáhnouti výsledku své námahy pro sebe, velkolepá krása přírody, vše patřilo cizincům, a Slovák v bolestné až neuvědomělé pokoře vytvářel své básně barev a vzorů jako příroda sama, jejímž byl dítětem, citlivým a prostým jako Zeyerův poetický, dojímavý Samko, pták.
A ti, již věděli o pohromě svého národa, o nenáhlém odnárodňování, ti, již se chvěli za války o život Slovenska, co vytrpěli! Co všichni Slováci vytrpěli!!
Ale dnes bohatství jejich duší i země spojeno a osvobozeno volně bude se rozvíjeti, Slováci všichni naleznou si doma způsob výživy, aby nemusili se stěhovati za oceán, každého pilného člověka bude třeba, aby bohatství křísil ze zakletí, aby vynalézal, určoval, dobýval, učil se a zvedal se.
Nechť nepřátelé Slovanů druhdy neviděli kultury Slováků, Maďary ujařmených, neviděli jejich krojů ani skvostů, výšivek a krajek nevyumělkovaných, ale přímo z tradice umělecké prýštících, věděli jen o vyráběčích „pastí na myši“, jak rádi s posměchem vtipkovali, nechť přezírali Slováky: tito vstali svobodní a přicházejí, aby dobyli si čestného místa mezi národy, aby zvedli bohatství své vlasti, jedné z nejkrásnějších zemí na světě.