Božena Němcová (Vávra)/Z posudků časopisů

Božena Němcová Vincenc Vávra
Životopis Vinc. Vávry	Z posudků časopisů

Údaje o textu
Titulek:	Z posudků časopisů
Autor:	František Dlouhý
Zdroj:	VÁVRA, Vincenc. Božena Němcová. Praha : J. Otto, 1895. s. 218–219. Národní knihovna České republiky
Licence:	PD old 70

Z posudků časopisů vyjímáme:

Česká knihovna zábavy a poučení. Vydává Ústřední spolek českých professorů. Pořádá Fr. Bílý. Sešit 1.—10. Nakladatel: J. Otto. V Praze 1894—95. Seš. po 12 kr.

„Slohem pečlivě uhlazeným, ladným a každému přístupným má potěšovati srdce i mysl čtenářovu ušlechtilou zábavou a je obohacovati věděním cenným a opravdu potřebným — co možná z oborů posud málo dotknutých.“ Těmito slovy vytknut jest účel a cíl nové Knihovny, kterou horlivý „Ústřední spolek českých professorů“ po dvou o netečnost čtenářstva i svízele nakladatelské se rozkotavších pokusech znova se pokouší uskutečniti myšlenku nad mnohé jiné důležitou a významnou: podati „našim jinochům a děvám“, jakož i „všem ostatním vrstvám čtenářstva — a zvláště lidovým knihovnám — knihy příhodné a milé“. V zájmu dobré věci a ušlechtilého záměru nadějeme se, že tento třetí pokus „Ústř. spolku“ zdaří se v každé příčině. Obezřelá redakce zajisté pečlivě bude vybírati co nejvhodnější pro Knihovnu svoji práce, a čilé nakladatelstvo postará se o sličnou úpravu i hojný odbyt Knihovny. Počátek jest věru šťastný.

Jako číslo první vyšla „Sbírka pověstí historických lidu českého v Čechách, na Moravě i ve Slezsku“, již učinil prof. August Sedláček. Četli jsme nedávno před tím Jiráskovy „Staré pověsti české“ a přece zase s chutí vnořili jsme se do čtení této sbírky Sedláčkovy. Látka namnoze stejná, a přec, jaký rozdíl ve způsobu vypravování!

Již uspořádáním obě knihy podstatně se liší. Jirásek podává pověsti české pořadem chronologickým a vypravuje slovem básnicky vzrušeným; Sedláček roztřiďuje všecky pověsti dle doby, kdy se poprvé vyskytují. Tomu historickému stanovisku přizpůsobena jest i forma, kterou pověsti jsou vypravovány, mluva více prostá, lidová, ve smyslu ovšem nejpříznivějším. Všecky pověsti rozděleny jsou v pět oddílů — „věnců“, z nichž prvý obsahuje pověsti z XI. století, druhý ze st. XIII. a XIV., třetí ze st. XV., čtvrtý erbovní pověsti z XVI. st. a pátý pověsti z dob pozdějších. Všech pověstí jest 108. Každý oddíl předchází úvod, v němž autor pojednává o původu každé pověsti a podává stručnou její karakteristiku, takže čtenář s hlediska zcela jiného než obvyklého nazírá na vypravované pověsti. Tím, že pověsti nejdou pořadem chronologickým, čtenář povrchnější ztrácí sice jednotnou spojitost historického podkladu vypravovaných pověstí, ale prozíravější získává nemálo, vnikaje hloub do vzniku a vývoje jednotlivých pověstí, než mohl na základě dosavadních sbírek našich. Chronologický a místní ukazatel, jakož i výklad méně známých slov vhodně doplňuje zajímavou knihu, ozdobenou četnými obrázky památných míst, znakův atd., o nichž v knize jest zmínka. Pořadatel Knihovny připojil stručnou zprávu o životě a literární práci autorově. Celkem jest 1. číslo Knihovny spisem ve všem zdařilým a odporučení hodným. — Neméně slibujeme si od čís. 2., nesoucího nadpis: „Božena Němcová. Pokus životopisný a literární“, jejž napsal prof. Vincenc Vávra. Pan spisovatel po mnohá již léta pilně shledával a s nevšední horlivostí pátral po všem, co souvisí s životem a působením nezapomenutelné spisovatelky Babičky. Nespokojil se s údaji dosavadních jejích životopisců, kteří berouce skoro napořád spisy Němcové za naprosto spolehlivé dokumenty jejího života a nepomníce, že i v povídkách Němcové pojí se „báseň s pravdou“, a že nelze je tudíž všude a veskrze bráti za spolehlivý podklad životopisu jejího (str. 31.), dospěli mnohdy k výsledkům mylným — prof. Vávra pátral všude, kde mohl se nadíti bezpečných zpráv o životě Němcové, jakož i srovnávaje spisy její s těmito objevy svými a stanově přesně dobu, kdy jednotlivé práce její vznikly a kterak s jejími osudy životními souvisely: podává poprvé zcela spolehlivý životopisný nástin Boženy Němcové i chronologii jejích spisů, jejichžto rozborem práci svoji dovrší. V dosud vydaných třech sešitech vylíčen jest život Němcové do roku 1852 a udán vznik prací jejích od počátečných pokusův až do první její cesty na Slovensko. Velmi pěkně vylíčeno jest také okolí, v němž Němcová prožila různé doby svého pohnutého života, jakož i styky její s osobami, jež měly důležitý vliv na vývoj jejího ducha i práce literární. Co prof. Vávra dosud podává, jest nám zárukou, že redakce knihovny osvědčila šťastnou ruku při volbě 2. čísla jejího, ale spolu také nabýváme přesvědčení, že kniha p. Vávrova bude platným a dlouho jíž žádaným doplňkem všeho, co dosud psáno bylo o životě a působení Boženy Němcové. Ke knize vrátíme se ještě, až bude úplná. Zatím jen připomínáme, že nakladatelstvo i při ní postaralo se o velmi případnou výzdobu nejen podobiznou Němcové, ale i jinými četnými zdařilými obrázky najmě míst, ná kterých Němcová trávila některou část života svého. Doporučujeme oba spisy „Knihovny“ zasloužené pozornosti českého čtenářstva i těch, kdo mají na starosti knihovny školní, lidové a j.

Literární Listy, redig. prof. Fr. Dlouhým v Brně, v čís. 12.